Ta pravá dovolená

Hmm, učiněnej ráj je to tady. To když na pět minut přestane pršet a ty si můžeš sednout (seš durch, takže je ti jedno, že ta lavička je vlastně taková malá vana)  a kousnout do chleba. Když přestane na půl hodiny, můžeš si i uvařit. Ale mají to tady vychytaný. U silnic jsou odpočívadla se záchody. U každýho takovýho záchodu je kohoutek s vodou. Jenom jsem ještě nenatrefil na takovej, ze kterýho by ta voda tekla. Taktika schovávání se před deštěm ve stanu nefunguje, páč bych nikam nedojel a následně bych umřel hlady. Abych zbytečně nenamáčel teplý oblečení, jezdím v plavkách a krátkým triku. Je sice ani ne 15 stupňů, ale když se člověk hýbe, dá se to přežít. Horší je, když je potřeba brzdit. Prsty bez citu jsou docela nebezpečný. A jak jsem rád, že mám jednokolku, na kole bych při těch sjezdech zmrznul. Ten mrak si ze mě dělá prdel. Okolo svítí slunko a v okruhu třech km prší. Hezký. Ale nestěžuju si, místní mě novinkou o včerejším zastřelení medvěda pár km odtud zcela bez pochyby naplňují pozitivní energií. Ale abych furt jenom nekňučel, včera došla kořalka. Celkový počet náhradních drátů činí dva kusy. Brzda den za dnem vadne a občas už vážně uvažuju o tom, že před tu jednokolku padnu na kolena a budu ji prosit, aby mě konečně nechala nasednout a jet. Ono se jí totiž nechce. Mně vlastně taky moc ne. Náhradní ložisko, který s sebou táhnu, je i přes balení v pytlíku tak rezavý, že mám pocit, že ty dvě tam dole jsou na tom líp. Boty už jsou děravý. Taky dobře, aspoň rychleji schnou. Nikdy bych nevěřil, jak rychlí umí ti brouci být. Nebo třeba slimáci. Postavíš stan a první co uděláš, tak že vyhážeš ven nezvaný hosty. Ráno zase sundáš všechny slimáky, ale stejně večer najdeš ty, kteří se schovali pečlivěji. Teda to co z nich zbylo. Inu, Druhá výprava je nefalšovaný dobrodrůžo a kdybych hubl rychleji než moje konto, byl bych ten nejšťastnější člověk ve vesmíru. Takhle jsem jen nejšťastnější člověk na světě. Teda většinou ;)

i silnice umí pozdravit

No je tu krásně

Můj bejvák