pátek 28. března 2014

Trasa už si to frčí internetem

Bouchám šampáňo a celý následující víkend o sobě hodlám nevědět, páč jsem se včera hecnul a konečně dodatloval zbývajících patnáct etap. Možná do startu ještě najdu odvahu a zkusím je všechny prostudovat.
Denní dávka rozhodně nebude 60 km. Bude minimálně 70, místy i více. Celkovou vzdálenost počítat nehodlám, protože by to stejně k ničemu nevedlo. Mapový software totiž nezná všechny cyklotrasy a tudíž jsem nemohl všude používat funkci "magnet". A abych nemusel klikat jak magor, místy jsem to prostě tak nějak od odka natáhl přímo. Takových míst je jen pár, ale celkovou vzdálenost by to ovlivnilo asi značně.
Už několikrát jsem zde psal, že tohle je jen takový ideální plán. Skutečnost bude určitě odlišná. Ale pro představu je to myslím víc než dost.
Při letmém pohledu na výškové profily bude zřejmě největším strašákem všechno kromě Jihomoravského kraje :) Schválně jsem se podíval na Šumavu, se kterou mě v poslední době všichni tak straší a ono na tom asi něco bude.

Detaily najdete v sekci Trasa.

Ještě měsíc a pět dnů. To to letí! Užívejte jara. A vy co máte alergii na pyl, užijte si to. Chi chi chi :D

úterý 25. března 2014

Výzva pro všechny potenciální spolujezdce/spolujezdkyně

Nechce se mi tomu ani věřit, ale za měsíc a kousek začne ta největší šílenost, jakou jsem si (zatím) kdy vymyslel. Přitom mi to přijde jako včera, když jsme předminulý rok se Zbyňkem brázdili NP Podyjí. On na dvacce, já už s 29". Byl podzim, mráz a v té mé makovici se pomaloučku začaly formovat úvahy o... no však vy víte čem.
Abych přešel k věci. Hodně jsem řešil, jak budu během cesty psát články a vkládat fotky na blog. Po dlouhém hloubání a dloubání jsem došel k závěru, že během cesty nic psát nebudu, resp. budu, ale jen základní informace (kde jsem, kolik jsem najel, kam pojedu druhý den, kolikrát jsenm si namlátil atd.) a to ne přímo já, páč s sebou nepovezu stroj schopný využít mobilní internet, nýbrž kolega z tepla a pohodlí domova. Říkáte si, že je to asi škoda, ale ze zkušenosti vím, že po celodenním trmácení se krajinou na jednokolovém přibližovadle jsem večer rád, že jsem rád. Budu psát jakýsi deník (obdobu článků tady na blogu) v papírové formě, se kterým mám z cest dobré zkušenosti. Budu fotit a pokusím se i něco natočit. Po příjezdu budu vše postupně zveřejňovat.
A k té věci se vlastně dostávám až teď. Na mail se mi ozval nemalý počet zájemců o doprovod prakticky po celé republice. Od jednokolkařů přes cyklisty až po kolobkáře. Upřímně řečeno mě to překvapilo, páč jsem nečekal, že se vás ozve tolik. Cením si toho. Nicméně, jelikož nebudu mít během cesty přístup k internetu, nebudu s vámi v kontaktu. A proto by bylo fajn, kdybychom se domluvili na jiném způsobu komunikace. Pro mě je naprosto ideální mobil. Na blogu bude sice ke zjištění má řpibližná poloha, ale přece jen konkrétní domluva na čase a místě bude lepší.
Proto prosím, kdo máte zájem o doprovod, pošlete mi na mail kontakt a přibližnou lokalitu (stačí třeba kraj), abych se mohl s předstihem ozvat až tamtudy pojedu. Tedy jsetli tam dojedu, že? :)

Toto rozhodnutí je konečné. Ba blogu se minimálně měsíc po startu neobjeví kloudný článek či fotka. Prostě to budete muset vydržet a nebo jet se mnou ;)

čtvrtek 20. března 2014

Už vím jak vypadá kevlar :)


Jelikož jsem včera neměl čas vyzkoušet nové kliky, rozhodl jsem se dnes oželit servis kola a místo toho si udělat krátkou testovací projížďku. Počasí skoro jak v létě, proč toho tedy nevyužít?
Výprava byla vskutku krátká. Až moc. Spíš jsem se prošel.
Asi dva kilometry od domu mi začalo někde škrtat o cosi plášť. Asi dvě sekundy poté se ozvalo zasyčení a byl jsem s ráfkem na zemi. Ihned jsem si pomyslel, že jsem musel najet na něco hodně ošklivého, když kolo ušlo tak rychle. Jenže skutečnost byla jaksi někde jinde. Tohle se mi za celou kariéru kol plněných vzduchem jakživ nestalo. Utrhl jsem patku pláště! Píchlé kolo opravím s rukama za zády a s hlavou pod vodou, ale na tohle jsem fakt krátkej. Takže uni na rameno a šlo se domů. Ještě že jsem jel bez báglů a že se mi to stalo takhle blízko...




Nepřijde vám to divné? Zrovna včera mi došel nový plášť a dneska ten starý odešel do věčných lovišť. Nu což. Přitom jsem v tom neměl moc velký tlak - asi 270 kPa, páč jsem jel nalehko a v terénu. Defekt se paradoxně objevil pod údaji o minimálním a maximálním tlaku. Tenhle plášť je opleten hustěji než většina běžných cykloplášťů a tudíž snese tlak až do 550 kPa. Asi to bylo únavou materiálu. Je to ale škoda, páč mohl ještě pár set kilometrů vydržet.
Tak jsem byl opět přinucen zásahem vyšší moci a udělal co je správné. Tedy vyměnil staré za nové. Nemůžu si pomoct, ale ta jednokolka mi teď přijde fakt moc hustá :)
  

A ještě srovnání "před" a "po", resp. "po" a "před". Jen foťák jaksi nedokázal pochopit, že nechci fotit trávu :)


středa 19. března 2014

Chce to mít ty správný páky

Po zkušenostech z Vysočiny a s přibývajícími obavami během prohlížení výškových profilů jsem takřka na poslední chvíli přešel na jiný rozměr klik. Pravda, zpočátku jsem tu horečně propagoval krátké kliky. Což o to, ve zdejší rovinaté krajině jsou prakticky ideální, ale v kopcích s nimi člověk moc neuspěje. V delším režimu už je to sice lepší, nicméně v plné polní to taky nespasí.
Proto navyšuji na rozměr 137/165. Jelikož jsem s Momenty nesmírně spokojený, zůstal jsem u nich i nyní. Už jen kvůli té možnosti měnit délku podle potřeby. Jedny z posledních kousků měl skladem německý Einradladen, kde jsem již několikrát nakupoval (v té době) méně dostupné díly. Skutečnost, že se Momenty už nevyrábějí je dělá ještě hůř shánitelnými a v budoucnu to bude prakticky muzejní kousek. Už ty předešlé putovaly na mou uni až z Dánska...
A když už jsem to měl rozebrané, naskytla se příležitost pro menší předvýpravový servis.


Srovnání obou Momentů
Možná se může někomu zdát, že ten rozdíl je nepatrný, ale věřte, že není. Těch 15 mm opravdu udělá své. Větší než tyhle jsou už jen 170 mm, ale bez možnosti přešroubování pedálů.
Doma se mi už asi půl roku válel pár fungl nových ložisek a tak jsem se rozhodl pro preventivní výměnu. Vypůjčil jsem si trojnožku stahovák, páč jsem si naivně myslel, že ložiskům se dolů moc chtít nebude. Místo zápolení s klíčem se zaťatými zuby jsem je ale sundal pouhou rukou a to úplně hladce. Trochu mě to zarazilo, ale jelikož mám toto již nějakou dobu ošetřeno spacery, ničemu to nevadí.

Pohled, který se naskytne málokomu :)

Všiml jsem si, že lak na náboji už poněkud vybledl a místy se začíná loupat. Šmarja když už ne barva, tak ať tu cestu vydrží aspoň ten náboj :)
A zde je pohled na ložiska po plus mínus 2 500 km. Jsou jen trochu špinavá, jinak naprosto bez závady. Prevence je ale jistota...


Kratší Momenty jsem zapůjčil kolegovi z OKM, který mervomoci chtěl vyzkoušet 150 mm na 20", resp. 19" MUni v terénu. A tady už oba stroje po úpravě.


V rámci šetření váhy batohu jsem sáhl po dalším rádoby zlepšováku, který jsem měl v plánu už delší dobu. Jednou z nejtěžších položek je bezesporu voda. Vozím 2,5 litru, tedy dvě a půl kila. Proto jsem na vidlici přidělal košík s litrovým bidonem. Abych neriskoval poškození rámu, přidělal jsem vše stahovacími páskami. Konstrukce působí docela pevně. Uvidíme jak si povede v praxi. Tímto jsem z batohu "vytáhl" další kilo. Jeho hmotnost se teď blíží k hranici šesti kil. A uznejte sami, že šest kilo na zádech je velice příjemné číslo, nebo ne?


Aby vše nevypadalo tak růžově. Hned po otestování (vlastně ještě před ním, páč jsem se nemohl dostat do sedla) jsem musel snižovat sedlovku, což jsem pochopitelně čekal. Řezat jsem ji ale nemusel, takže jsem asi jeden z mála devětadvackařů s neseříznutou sedlovkou. Heč! :)
Co ale vadilo, byl právě onen vychytaný bidon (kvůli černému víčku jsem musel koupit dvě odlišné barvy, tenhle ho měl původně reflexní žluté, což vypadalo hrozně). Vnitřní stranou stehen se při jízdě dotýkám jeho hrdla. Tudíž jsem nucen sáhnout po menším modelu. S půlčíkem nikde nic nedrhne, odzkoušeno. Ale místo toho z batohu srazím jen půl kila. V zájmu designu budu muset pořídit černouška a v zájmu komfortu a použitelnosti budu muset opět sáhnout po značce Isostar. Jednou jsem si za nekřesťanskou cenu koupil lahev od Specialized a říkal si, jaká je to dobrá značka a že mám konečně něco pořádného. A ejhle, po dvou měsících skončil v koši, páč se z toho po pár hodinách nedalo pít. Prostě humus...
Co se klik týče. Na nasedání jsem si chvíli zvykal. Samotná jízda je mnohem, mnohem stabilnější, ale také o dost pomalejší. Viděl bych to na pohodovou cestovní průměrku 10 - 11 km/h. To znamená, že pokud budu chtít ujet 70 km, budu muset šlapat minimálně 9 hodin (beru hoďku na oběd a pár dalších přestávek + případný pokec s domorodci). Účinnost v kopcích otestuji hned, jak se k nějakým větším dostanu.
Momentálně nejsem v situaci, kdy si můžu dovolit volný celý den. Přes týden stále zůstávám u rychlých a krátkých etap na kole. O víkendech pak většinou něco většího.
Spacák jsem už párkrát prověřil a musím podotknout, že jsem se ještě nikdy v žádném spacáku tak dobře nevyspal. Snažím se jaksi aklimatizovat a tak teď spávám venku. Z časových důvodů sice jen za barákem, ale pořád je to mimo vyhřátou místnost. Při teplotách blízkých nule už sice začínám cítit jak mi mrzne obličej (kapuce se nedá stáhnout úplně), ale to se dá snadno vyřešit například kuklou. Ovšem nemyslím si, že tak nízké teploty budou během cesty panovat každou noc a těch případných pár už nějak přežiju. Tudíž kukla se zamítá. Během dnešní noci jsem také zjistil, že spacák je neprofukavý a vodoodpudivý. Výrobce to sice uvádí, ale vždy je lepší věci vyzkoušet také v praxi než jen na papíře. Nebýt těch jeho rozměrů, byl by naprosto bez chyby. Ale co bych taky chtěl, když jsem dlouhej jak týden před výplatou...

Před výpravou ještě vyměním plášť, který mi už teď vesele visí doma v pokoji. Měl by vydržet až do konce. Oproti němu je ten starý dokonale hladký.

PS: Zítra se pustím do servisu kola. Přišlo mi pár nových dílů. Už se těším :)

neděle 2. března 2014

Neděle (opět) v plné polní

Po včerejších velevydařených jedenasedmdesáti kilometrech (na kole, to byla jízda, kurňa!) jsem dnes znovu vybavil jednokolku do téměř finální podoby a rozhodl se předchozí číslo zopakovat. Sice to nebyla taková mňamózní výprava jako v sobotu, ale i tak jsem si to užil...
Vezmu to jen tak letecky, páč je to furt dokola a psát velké články o tom samém okruhu nemá smysl. Trasa vedla více méně pořád po asfaltu, vlastně jsem jel přesně po plánované trase připadající na první den (samozřejmě jsem jel jen část, to bych se někde šolichal jště teďka). Bylo fajné počasí, akorát na krátké tričko. Tedy, podle mé logiky, v podání ostatních to bylo akorát na bundičku :) Už týden jsem na uni neseděl a tak jsem měl trošku obavy, zda mě ke konci nebude něco pobolívat. Na cyklostezce bylo celkem rušno a tak jsem se cestou občas zapovídal s ostatními sportovci, rozdal pár vizitek a přinutil nemálo lidí zírat na mé přibližovadlo.
Celkem jsem najel 70 kilometrů, tedy prakticky stejně co včera na kole. Jel jsem od desíti do šesti. Ke konci už se začínal ozývat rozkrok, ale to jen proto, že můj "prdelní mozol" není ještě takový, jak bych si představoval. Chce to jen trávit víc času v sedle.
Nasedání na naloženou kolku už jsem vypiloval k dokonalosti a to i tehdy, jsem-li po celodenním šlapání unavený. Není to zase taková hrůza.
Co se uchycení bagáže týče, vše drží tak jak má a během jízdy nedochází k nechtěnému přesunu nákladu. Vjezdy do děr jsou teď sice trošku tvrdší, ale jinak je jízda plynulá a relativně bezpečná.
Opravdu se teď snažím každý den nakroutit nějaký ten kilometr. Uvidím jak moc se to za ty dva měsíce zlepší.
V elektronické trase jsem nijak nepokročil - je to děsná otrava. Asi si na to najmu nějakého otroka :)
Příští víkend bych už rád vyzkoušel bivakovací vybavení a během této příležitosti namotat 2x70 km. Dávku budu postupně zvětšovat, páč, nerad to říkám, ale na průměr 60-65km za den se zcela jistě nedostanu. Bude to víc... Klepou se mi kolena jen co to slyším.
Pochybovači se začínají ozývat. Dokonce i můj táta nechce věřit, že to dokážu. Tohle ale jen posiluje mé odhodlání dotáhnout to až do konce. Pochybujte si jak chcete, smějte se tomu jak chcete, nevěřte mi třeba nos mezi očima. Když hlava chce, tělo ji poslechne.
Lidem opačného smýšlení samozřejmě patří můj velikánský dík.