Pátek
To, že je pátek, ještě nevím, páč mám furt čtvrtek. Teprve až v práci se dozvídám, že je ten "stráášný" pátek třináctého. Zítra je ta akce v Pelhřimově. Musím se sbalit, zjistit vlak a jít brzy spát. Na uni až do Pelhřimova nepojedu. Nemám na to čas. A taky na mě něco leze. Já vím, je to k nevíře, ale je to tak... Odpoledne mi přichází SMS od Zbyni, že už je na místě.
Sobota
Ráno už jsem pěkně nakřápnutej. Sopel, kašel, skoro neslyším. V pět vyrážím na vlak. Vzhledem k mému stavu upouštím od jízdy do Znojma (18 km na nádraží) a jedu do Božic (8km) po ultrakulaté silnici. Provoz je minimální, což je jedině dobře, neboť přidat se k té lapálii ještě auta, asi bych byl zlej. Vůbec, ale vůbec mě to nebaví...
Na nádraží mám ještě čtvrt hodiny čas a tak se pouštím do, alespoň prozatimní, opravy brzdy. Od epického příjezdu jsem se na jednokolku ani nepodíval, takže logicky jsem nedělal ani žádné opravy či údržbu. Vše musí být autentické.
Vlakem to do Pelhřimova trvá tři a půl hodiny. Ve Znojmě přestup, v Okříškách přestup a v Horní Cerekvi taky. Ráno jsem neměl moc času a tak jsem si ani nestihl udělat svačinu. Chci si něco koupit ve Znojmě na nádraží, ale tam mají všechny obchody zavřeno. No jo, je přece ta sobota... Takže zbývající tři hodiny o hladu a mezi lidma, kteří pořád něco žvýkají. Ale ono je to vlastně jedno, stejně nemám na nic chuť. Třeští mi hlava a cítím, jak mi slábne hlas. Sakra, proč teď?! Za celou dobu po mě průvodčí nechtějí za přepravu jednokolky ani halíř. Tak alespoň nějaké to pozitivum.
O půl jedenácté stojím v Pelhřimově na nádraží. Ráno bylo celkem hezky, ale teď je zase zima. Vydávám se na náměstí. Cestu si ještě pamatuji z loňska. Jsem zvědavý, páč letos by se tu mělo objevit pár nových tváří.
Ihned po příjezdu na náměstí potkávám Matějě Koudelku a Vítka Volfa z Prague Unicycle Uockey Teamu. Věru, čekal jsem od nich větší účast, ale to od nás ostatní asi taky. Přibíhá Honza Kunc, majitel e-shopu s jednokolkami Jednokolky.eu. Dostává se mi další várka gratulací, což nejednoho člověka zahřeje u srdíčka. Parkuji uni a nechávám ji okukovat od ostatních.
Přichází pán s dvackou s košíkem na bidon, čupr kloboukem a hůlkou s turistickými štítky. Je to Michal Měcháček, alias pivní turista. Cestovat na dvacce, to je panečku počin. Jsem žabař...
Opět se setkávám s Petrem Lindnerem z Přibližovadel, který s sebou letos přibral i malou Aničku, coby želízko v ohni malých jednokolkařek. Ta se začala v rámci jednokolkařské školy Try One loni učit jezdit a teď zvládá ptákoviny typu jízda s jednou nohou, wheelwalk... no prostě nechápačka.
Okolo mezi tím skáčou borci po paletách, což je pro mě naprosto nepochopitelná záležitost a za stánkem Trial riders vidím Zbyňu s klukama, jak tam "flatujou a streetujou", tedy dělají nejrůznější triky, komba a taky pády.
Ještě jdu pozdravit Adama Geržu (který mě v letáčku jen tak mimochodem překřtil na Tomáše Hanáka :) a domluvit se na čase jednokolkařského vstupu.
Jelikož jsem už šest hodin nejedl, lanařím Zbyňu, abychom šli na oběd. Opět končíme v té restauraci co minule a opět si dávám boloňské špagety. Domácí těstoviny jsou prostě nejlepší. Ale protože jsem celej zasoplenej, nemůžu si to tolik užít jako tehdá.
Po návratu na náměstí se jdu fotit. Dostal jsem za úkol splašit akční foto jak jedu na jednokolce.
Taky jedno foto s Aničkou a panem pivním turistou, který mimochodem po čtyřech kouscích a pár kořalách pomocí své hůlky naskočil na mou mašinu a jezdil si po chodníku! :)
 |
| Foto: Petr Lindner |
 |
| Foto: Petr Lindner |
Po focení následuje další jídlo, tentokrát s Petrem a Aničkou. Teď už jsem více méně najezený a tak se jdu mrknout na tu trial arenu. Přicházím zrovna ve chvíli, kdy na place čarují mistři svého oboru - dva jezdci z Maďarska, Márk Fábián a Krisz Kovács (mrknout se můžete třeba v tomto jejich videu) a Honza Střelec. Opět čučím jak puk a absolutně zapomínám cokoliv dokumentovat. Úplně stejně jako loni. A to jsem si myslel, že už mě v tomto ohledu nic nepřekvapí... hmmm.
Dostávám telefonát, že před půl druhou mám být nachystaný u pódia. Tak zase do plné polní a jde se. Ještě dostávám čajík a setkávám se s panem Ing. Vaňkem z Agentury Dobrý den.
Scénu zahajují kluci z Prague Unicycle Hockey Teamu, pak přichází na řadu mých pár minut slávy, kdy dostávám deset otázek ohledně cesty a holky s Radkem Šmejdířem z Try One dělají hezký závěr.
A jelikož jistý pan nejmenovaný na svém webu uvedl, že kluci z OKM budou hrát unihokej s klukama z pražského týmu, jsem pozván na takovej... no, jak bych to jen... no prostě si jdeme trochu zahokejovat. Dva na dva a na jednu bránu na malinkatém plácku s popelnicemi :)
Já a Honza proti Matějovi a Vítkovi. Dostávám k zapůjčení 20" QU-AX Profi se zelenou pneu, hokejku a jde se na to. Je vidět, že Matěj s Honzou chodí na tréninky, páč si dávají kličky jedna dvě, kdežto my s Vítkem jsme rádi, že jsme rádi. Ale pár gólů jsem si dal. I pár srážek bylo :)
Za chvíli mám dost, páč jsem chcípák chcíplej...
 |
| Matěj předvádí wheelwalk (před chvílí sebou pěkně mlaskl na zem :) |
 |
| Honza při výskoku na... něco |
Odděluji se od hlavního chumlu jednokolkařů a směřuji do Agentury Dobrý den, abych zjistil jak je to s tím mým rekordem, páč pan Jurečka tehdá na můj příjezd zapoměl dovézt čestné prohlášení. Už cítím, jak chcípatím čím dál víc. Kapesníky došly.
V kanclu dostávám čaj a čeho si to nevšimnu, v rohu stojí zaparkovaný Brompton. No a pak nějaké to vyřizování bla bla bla. Momentálně ještě certifikát nemám a knížku dostanu později. Musí se ještě dořešit trasa a ta momentálně vázne na mě, páč ji musím znova nabouchat, tentokrát ve skutečné podobě. Už mám tři etapy, heč! :)
Když se dostanu ven, je už večer a kluci balí svoji trial arenu. No, letos jsem toho moc neviděl. Jdu si dát věci do tělocvičny a pak vyrážím s Markem a Ondrou na véču a na pivo.
Teď už se můj hlas podobá zvuku, který dělá lžíce jezdící přes struhadlo. Končíme ve středověké krčmě. No... na pivo čekáme celý středověk a Ondra si stěžuje, že mu prej, cituji: "Za 30 korun mi dali jeden a pol zemiaku?!" Může být rád aspoň za to, ve středověku přece žádné brambory neměli.
A jak jsem se těšil, že ochutnáme všechny zde točené piva, ale pochmurný stav mé maličkosti a rekordní doba točení jednoho kousku nás donutilo odejít.
Po příchodu do tělocvičny se na mě všichni tak nějak divně usmívají. Nevím, nechápu. Pak z nich vyleze, že jezdili na mojí mašině. Ještě aby ne, vždyť to jezdí skoro samo ;)
Dostávám slíbeného Kozla jako odškodné za to příjmení, kluci si ani večer nedají pokoj a pořád zkouší jakési techtle mechtle s jednokolkama.
Teď už ale totálně přicházím o hlas, jsem naštvanej, páč je toho tolik, co bych chtěl říct, ale prostě nemůžu. Tak jdu holt na kutě...
Neděle
Vlak jede ve čtvrt na deset. Nazpátek už jedu se Zbyňkem. O půl deváté opouštíme tělocvičnu a loučíme se s těmi, co už jsou vzhůru. Marek s náma jede až na nádraží.
Cesta domů ubíhá rychle, neboť její většinu prochrápeme. Tentokrát mě za jednokolku kasírují o 106.
Ve Znojmě se oddělujeme a já sedám ještě na vlak do Božic. Cestou potkávám cyklobandu posilněnou pivem. Už je mi to všechno jedno. Kurňa chci teplej čaj!
Z Božic domů je to cca 8 kilometrů. které musím zdolat po vlastní ose. Odvoz nepřipadá v úvahu, to prostě není můj styl. Tedy jedu. Toaleťák coby karton kapesníků už došel, brzda už zase nebrzdí. Hlavně že jsem jim říkal "netahej tolik za tu brzdu, je tam strženej závit". Ne.
Asi 400 metrů od silnice mě čeká překvápko. Ne, není to Kraken, to by byla moje smrt. Je to zavlažovací stříkačka, která z cesty udělala koupaliště. Takže na závěr ještě procházka.
Domů přijíždím úplně hotovej. A zítra do práce...
Letos toho na programu Trial areny bylo hodně, ale všechno se bohužel nestihlo. Ale byla sranda. Účast ze strany jednokolkařů byla dle mého názoru větší než minule.
Nebýt té podělané ani nevím čeho, zcela jistě bych si letošní festival rekordů užil víc. I tak to ale bylo fajn.
nepovedal som jedeň ale jeden :D
OdpovědětVymazatNo jo, neumím po vašem ;)
Vymazat