Verso I'Italia - pár čísel

 Výprava do slunné Itálie (a překvapivě i nazpátek) skončila. Vůbec poprvé mám k dispozici víc dat, než jenom počet kilometrů. Výdobytky moderní doby se ke mně sice dostávají později, ale nakonec mě stejně neminou. Ttakže jsem mohl vesele zaznamenávat jak vzdálenosti, tak i některé zdravotní metriky.

Fitness náramek 

Používám Fitbit Charge 6. V rámci stability procesu nahrávání jsem zaznamenával bez polohy, protože se mi párkrát stalo, že přestala fungovat kokunikace mezi mobilem a náramkem. Náramek pak neměl data o poloze a celou aktivitu mi zaznamenal bez ujeté vzdálenosti. Polohu jsem proto zaznamenával zvlášť přes aplikaci Strava. Tenhle způsob se hned první den ukázal jako ne úplně šťastný, protože mobil úplně nezvládal chod několika aplikací naráz - Mapy, Strava, občas něco vyfotit, platby kartou a přepis textu pro Blogger.

Hned po prvních dvaceti kilometrech aplikace spadla (mám podezření, že ji shodil právě Blogger, když jsem mluvil první příspěvek) a zbytek 130 km trasy prostě nezaznamenala.

Proto jsem druhý den přešel na klasický způsob, který používám běžně. Záznam s polohou, přičemž polohu obstarával mobil, aby se šetřila baterka v náramku, která by jinak nevydržela ani jednu jízdu. Takto stačilo náramek nabít dvakrát za celou dovolenou.

Tím jsem sice docílil záznamu všech hodnot, ale z neznámého důvodu se mi to nechtělo samo importovat do Stravy, která data dál zpracovává do statistik a přidává do nich další informace, jako třeba výškové metry, čistý čas atd.

Google totiž nedávno udělal migraci a celý Fitbit teď funguje v aplikaci Health. Samozřejmě všechno vypadá jinak, což mě vždycky velice "potěší", ale taky se na internetu objevily stížnosti, že se zadrhává automatický import dat do jiných aplikací.

Nejprve jsem jízdy začal rozdělovat na menší úseky, což sice fungovalo, ale bylo to nepraktické. Proto jsem po pár dnech přišel na způsob, jak data ručně exportovat z Health jako .tcx soubor a ten pak nahrál ručně do Stravy. Celý proces nebyl úplně jednoduchý, protože Android v aplikaci nenabízí jednoduchou možnost Uložit jako, ale umí jen sdílet do dalších aplikací. Proto jsem si soubor vždycky nahrál jako přílohu do mailu, ten uložil, přílohu z něj stáhl a pak to šlo konečně nahrát.

Fungovalo to do doby, než začaly být soubory moc objemné (dlouhé trasy). To už jsem začal být mírně zoufalý. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem soubor poslal do Chat GPT a nechal ho poslat mi na něj link pro stažení. Vždycky se mi při tom vysmál, že posílám soubor z bodu A do bodu A, ale v terénu mě nic lepšího nenapadlo.

Možná automatický import funguje jinak, když je člověk na datech, nebo je to jenom věc nastavení a nebo jsem prostě jenom guma, ale nakonec se to povedlo a já si teď můžu libovat v číslech.

Ujetá vzdálenost 

Celkově jsme urazili 1660 kilometrů za 14 dní, což je průměrně 118 km denně. Nejdelší etapa měřila 173 km a jeli jsme ji poslední den. Nejkratší měřila 45 km a byl to 4. den, kdy jsme si dali trochu pauzu, aby Dejv mohl regenerovat a abych si mohl zaplavat. Celkem srandovní na tom je, že na oněch 45 km jsme nastoupali 734 m, což se řadí mezi ty dny s větším převýšením. Navíc po lesní cestě. Takže zase takový volno to nebylo.

Výškové metry

Celkem jsme nastoupali 10 939 m, což je průměrně 781 m denně. Největší stoupání bylo 1 494 m (156 km) a nejmenší 56 m v den našeho příjezdu na pláž. Nejnáročnější pro nás bylo rakouské Štýrsko, které je svým charakterem podobné naší Vysočině. Jenom jsou kopce větší. Pro nás jednoznačně nejtěžší druh kopců.

Čas strávený v sedlech

Celkem jsme na kolech naseděli 96 hodin a 15 minut. Je to čistý čas strávený aktivitou, očištěný od přestávek. Průměrně jsme v sedle strávili 6 hodin a 52 minut denně. Nejdelší čas byl 10:20 h (156 km), nejkratší 3:27 h (73 km)

Kalorie spálené jízdou 

Za mě nejzajímavější číslo, byť se jedná jen o odhad na základě tepovky, hmotnosti, druhu pohybu a převýšení. Hodnoty, které mi vypočítal Health jsem ponížil o 30%, což je udávaná maximální chyba tohoto výpočtu. Získal jsem tím minimální množství spálených kcal. Reálné číslo může být o něco větší, ale pro kontext tohle bohatě stačí.

Celkově jsem jízdou spálil 54 600 kcal. Průměrně 3 900 kcal každý den.

Pro představu uvádím ekvivalent celkového množství spálené energie v jídlech.

Burger s hranolkami - 46 porcí 

Kebab - 61 porcí 

Čokoláda - 9,9 kg

Zmrzlina - 27 kg

Banán - 520 ks

Vejce - 720 ks

Chléb - 546 krajíců 

Vařené brambory - 70 kg

Spánek 

Spánku se mi obecně moc nedostávalo a prvních pár nocí bylo vyloženě mizerných. Mohlo za to vícero faktorů. Největší z nich bylo spaní venku ve spacáku, kdy obecně spím míň a víc se převaluji. Nemalou míru mělo taky Dejvovo neuvěřitelný chrápání a taky prostředí. Jednou mě budily vlaky, jindy zase ohňostroje.

Celkově jsem naspal 90 hodin a 54 minut, což je v průměru 6 hodin a 29 minut denně.

Nejkratší spánek trval 4 hodiny a 59 minut a nejdelší pak 8 hodin a 46 minut.

Jel jsem tedy se značným deficitem a dřív nebo později by se to negativně projevilo na celkové kondici.

Klidový tep

Bylo zajímavé sledovat, jak se mi (ne)mění tepovka v závislosti na předchozím výkonu a regeneraci. Čím menší číslo, tím lepší.

I přes ne úplně učebnicový spánek se výrazně neměnila. Nejvíc mi tepovku zabil alkohol, kdy jsem měl ráno po čtyřech pivech 60 bpm. Nejlepší hodnota byla 55 bpm a v průměru moje srdíčko v klidu bimbalo 57krát za minutu.

Poslední tři dny pak stabilně 60 bpm, protože se začala projevovat naakumulovaná zátěž.

HRV - variabilita srdečního tepu

Čím větší číslo, tím líp. Udává časový rozdíl mezi jednotlivými tepy a ukazuje na stav nervového systému.

Průměrně jsem měl 56 ms, přičemž můj běžný rozsah je 50-70 ms.

Nejnižší bylo po těch čtyřech pivech. A sice 22 ms.

Nejvyšší pak 116 v den, kdy jsme jeli nejhezčí pasáž Alpe Adria. Mimochodem, 116 je můj historický rekord a pokud se nejednalo o chybu měření, udělalo mi to, vedle alpských panoramat, velkou radost. Druhá nejvyšší hodnota byla 85 ms hned první den.

VO2MAX 

Celkem zajímavý ukazatel fyzického stáří organismu. Tedy, jeden z mnoha. Udává množství kyslíku, které je tělo schopno přijmout, přenést a využít při fyzické zátěži. Čím víc, tím líp.

Výpočet je složitý a záleží na mnoha faktorech - věk, pohlaví, hmotnost, tep, dech, ekonomika pohybu atd atd. 

V mém případě je to jen odhad na základě měření tepu a tempa při běhu plus pár čísel typu hmotnost, věk atd.. Ale pro sledování trendů stačí.

Od letošního května, kdy jsem svoje VO2MAX začal sledovat, jsem se zlepšil z 39 na 40,3 ml/kg/mim - to je o 1,3 ml za 3 měsíce.

Během posledních dvou týdnů jsem se dostal na 42,5 ml/kg/min - o 2,2 ml za dva týdny.

To mě těší velice. Byť se jedná o odhad, který má vždycky větší chybu, než měření, trend je jasný.

Rychlost

Naše průměrná rychlost nebyla nijak závratná, celou výpravu jsme v průměru odšlapali rychlostí 17,6 km/h.

Moje maximální rychlost pak byla 65 km/h. Dejv ze své žiletky určitě vymáčkl ještě víc.

Většinou jsme jeli ve vytrvalostním tempu kolem 24 km/h, občas jsme si užívali rychlejší pasáže kolem 30 km/h. Hlavně podél řek se dalo jet svižněji. Byly momenty, kdy jsme drželi i vyšší tempo kolem 35 km/h - ale řádově to byly jen desítky minut až hodia. Výjimka byl poslední den, kdy jsme jeli přes 30 km/h posledních několik hodin.

Stravování 

Letošní rok je pro mě trošku revoluční z hlediska přístupu ke sportu, výživě a regeneraci.

Něco jsem si o tom pozjišťoval, vyzkoušel, zkonzultoval a teď trénuji víc funkčně.

Proto jsem se na cestu zásobil nějakými věcičkami.

Abych to celé vůbec mohl dlouhodobě zvládat a průběžně doplňovat energii ve formě sacharidů, vezl jsem s sebou 650 g maltodextrinu. Je to druh cukru, chemicky je to glukóza v dlouhých řetězcích a jeho výhoda je, že nezatěžuje žaludek tolik co obyčejný cukr a není sladký. To dost pomáhá, protože po pár dnech by člověk sladké nemohl už ani cítit.

Každý den jsem rozpouštěl 50 g maltodextrinu ve 2 l vody v hydrovaku. Co do množství je to málo, protože při takovémto druhu cyklistiky by člověk měl přijmout asi 40 g sacharidů každou hodinu. Proto jsem to kombinoval s různými sladkostmi - od sladkých limonád, přes gumové medvídky, pendreky, kyselé jazyky až k mléčné čokoládě. Čokoláda není zrovna vhodná kvůli velkému množství tuků, ale je to moje droga, takže jsem cestou mohl legálně hřešit.

K snídani jsem první týden jedl domácí směs ovesných vloček, proteinového prášku, chia semínek, dýňových semínek, sezamu a čokolády. Připravoval jsem je formou overnight oats - večer jsem směs zalil studenou vodou, dal do sáčku, abty mi tam nevlezli mravenci a ráno snědl. Tím jsem na start získal 800-1000 kcal.

Během dne jsme se stravovali především u obchodů a brali jsme kaloricky bohatá jídla. V tomhle je civilizace velice štědrá. Člověk má velký výběr. Většinou to byly různé pizza a kebab taštičky, pečivo, sýr, občas párky (není to ideál), cola, sladké limonády, v nouzových případech se dá využít energetický nápoj.

Taky jsme si často zašli na teplé jídlo do restaurace.

Večeři jsem pak stavěl hlavně na bílkovinách kvůli regeneraci. A něco málo tuků.

První týden jsem večeřel smaženou sušenou čočku se sušeným masem, směsí ořechů a olivovým olejem a špetkou mého s láskou vypěstovaného chilli. Energeticky bohatá strava. Možná trochu těžší na trávení, ale skvěle zasytí a vymaže sladkou pachuť z celého dne.

Druhý týden jsem pak stavěl víc na cukrech a živočišných bílkovinách. K snídani většinou müsli, během dne pečivo, teplé jídlo a sladkosti a k večeři tuňák z konzervy.

S výpravou se neodmyslitelně pojí dlouhodobé nadměrné pocení a potem člověk krom vody ztrácí také minerály. Hlavně sodík a v menší míře hořčík. Jejich nedoststek pak vede k různým metabolickým komplikacím a nebo třeba ke svalovým křečím.

Proto jsem s sebou vezl 650 g domácího sušeného hovězího masa. Používám ho už roky. Je to vítaná změna po všech sladkostech, dobře se skladuje a je to zdroj bílkovin pro regeneraci a taky minerálů. Dá se to suplovat přidáním soli do pití a večer spolknout tabletku magnesia. Ale to nechutná tak dobře a nezasytí to.

Elektronika

Krom smartphonu jsem s sebou vezl ještě nabíječku, kabely na nabíjení a 20 Ah powerbanku. Taky světla a zmíněný náramek. 

Nabíjel jsem povětšinou v kempech a nebo v restauracích během jídla.

Na jedno nabití powerbanky jsem vydržel 4 dny. Nejvíc energie spotřebovaly mapy, sdílení polohy a psaní. 

Cena

Celkové výdaje na moji maličkost byly 14 500 Kč. Největší položkou bylo jídlo. Hlavně džusy a čokoláda. Pak taky pár teplých obědů a jedna absurdně velká útrata na pláži v Itálii za pár piv a dvě pizzy.

Průměrně jsem tedy utratil něco málo přes 1000 Kč denně. 

Závěrem 

Na závěr chci říct, že to byla hezká cesta, zajímavý experiment na vlastním těle, zatěžkávací zkouška našich kol (všechna čest) a hlavně parádní dovolená, ze které jsem se vrátil o dvě kila lehčí.

Teď si jdu sednout na vlastnoručně vyrobenou lavičku, na našem vlastnoručně vytesaným stole nakrájím naše vlastnoručně vypěstovaný super eko bio jablka a budu u toho pít vlastnoručně vyrobenou kvašenou limonádu z rakytníku.

Život je prostě fajn ☺️