Ráno neprobíhá zrovna dobře. Parťák se očividně trápí. Koleno ho bolí a zároveň ho to štve, což naprosto chápu. Rozhodl jsem se do něj aspoň chvilku nerýt a být hodnej kluk.
Vyrážíme a čeká nás první kopeček. Je to naprosto bezradná situace. Rád bych mu pomohl, ale prakticky není jak. Napadlo mě vyměnit si boty a pedály, aby Dejv nemusel mít nášlapy. Nepomohlo. Pak že ho budu do kopce táhnout na laně - nepraktický. Nápady zkrátka došly.
Atmosféra houstne. Dejv dokonce navrhuje ať jedu dál sám a že se prej potkáme někde na nádraží. Jebat. Žádný rozdělování týmu.
Rozhodujeme se dojet do Salzburgu a pak že se uvidí. Tohle město už na značkách vídáme od včerejška a pořád ne a ne se do něj dostat.
Cesta je z kopce. Jede se krásně. V Bille nám kupuji teplý řízky a sýrovou bagetu. Dejv si mezitím trošku změnil geometrii kola, lupl do sebe Ibalgin (nebo nějakou jinou bůhvíjakou drogu) a chmury zmizely.
Musím pochválit úroveň infrastruktury v Salzburgu. Město se dá projet úplně jednoduše.
Před námi se otevírají výhledy na okolní hory. Jedeme sice pořád trochu do kopce, ale výhledy všechno vyvažují.
Je tu dost lidí. Prakticky všichni jezdí na elektrikách a málokdo působí dost věrohodně, any nás přesvědčil, že svoje kolo umí ovládat.
Dejv jede jako stroj a na tváři mu tu a tam vykoukne úsměv. Dobrý znamení.
Dnešním dnem jsme se dostali na Eurovelo 7 - dálkovou cyklotrasu známou pod jménem Sun route. Byl to jeden z našich cílů.
Stezka je boží. Člověk nepřestává žasnout nad okolní krásou. Do zad nám navíc fouká vítr. To pomůže.
A protože nám to dneska tak dobře jde, jedeme až do večera a poprvé končíme v kempu. Vypereme prádlo, pořádně se umyjeme, ponabíjíme elektroniku a na oslavu dnešních 126 km jsme si dali aji to pivo.
Kola drží a poslušně nás i náklad vezou k cíli. Pravda, dneska mi praskl jeden drát, ale nebylo to nic s čím bychom si neporadili.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Váš komentář čeká na schválení.