Samozřejmě že na kopci a směrem na východ. Pršet nemělo a tak jsem se se střechou neotravoval...
Ráno je věru krušné. Kolem půl šesté to už už vypadá, že bude hezký východ sluníčka, ale mlha, která se zjevila jako mávnutím kouzelného proutku, to pokazila. Místo hřejivých slunečních paprsků je tu vlezlá zima a mokro. Jsou mínus tři stupně. Už ani v tom spacáku není teplo. O to horší je lezení ven, které je ovšem ve srovnání s následným převlíkáním balzám na tělo. BRRR!
Sluníčko nakonec přece jenom vystrkuje růžky, což mi teď ale moc nepomáhá. Naopak. Z okolních stromů padají kapky rozmrzlé jinovatky a tak si musím s balením pohnout, abych od vody uchránil aspoň něco.
Na prvním odpočívadle dělám teplou snídani. Prsty skoro necítím. Zjistil jsem, že výkon plyňáku je v nízkých teplotách o dost menší. Ajajaj.
Po včerejší opravě píchlého kola ještě dofukuji na větší tlak. Včera jsem toho měl tak akorát a tak jsem to foukl jen tak aby se neřeklo. Po překonání pár kilometrů nudného asfaltu se dostávám k Janovu hradu. Poprvé od výjezdu neodolávám a dávám si gulášovou polívku. Je to tady samej cyklojezdec. A taky jsem si všiml stoupajícího trendu elektrokol.
 |
| Tomáš zjistil, že si může odepnout rukávy (po roce vlastnění bundy) |
 |
| Při práci |
Je vedro jak v peci a tak shazuju i mikinu. Za lesem s bombami, tak mu přezdívám, to točím na místo, o němž jsem přesvědčen, že tam ta rybička leží. Netrvá to ani půl minuty a Milášek se zase vrátil k Páníškovi :)
Je plně funkční, jenom trošku zašlá. To se napraví. Vařím oběd. Příště budu muset trochu víc použít fantazii, abych pořád nestřídal dvě jídla. Až za Mikulov to beru po asfaltu. Nuda, ale zase trochu úleva pro tělo. Dneska to bylo náročný.
Žádné komentáře:
Okomentovat