Velikonoční drtička - čtvrtý den

Po noci třetí a nejhorší, strávené na větrné střeše bunkru (vnitřek byl jakýsi zablešený a smrdělo to tam), kde mi těsně nad hlavou zakroužila sova a kolem půlnoci to půl kiláku daleko zapíchli nějací mafiáni v bílým autě a zůstali tam až do rána, mě už čekala více méně jenom cesta domů.

Musím podotknout, že vzhledem k nočním teplotám blízko, a jednou dokonce i pod nulou, vaření se ve vlastní šťávě přes den, páč jsem s sebou měl jen dlouhé zimní kalhoty, jakožto i posezonnímu šoku, jsem jel jen silou vůle.

Někdo si z bunkru udělal chajdu

Ač to není moje parketa, cvaknul jsem si u benziny trochu Red Bullu.
Došla mi voda a tak jsem neměl z čeho uvařit. Stejně to na těch dvacet kilometrů nemělo cenu... Cestou jsem se jal prohledat opuštěnou stavbu. Jen tak ze zvědavosti. Našel jsem v ní zajíce, který vystřelil jak kuna, když mě viděl. Pak si ale uvědomil, že je v místnosti a u jediných dveří jsem stál já. Udělal hrabačku, otočil se, pak druhou hrabačku, zastavil, podíval se na mě ustrašeným okem, načež ten chudák vyskočil metr do výšky na okenní parapet a následně vyskočil ven, dobrý půl třetí metr k zemi. Jenom jsem uslyšel tlumené žuchnutí na trávu. Chvilku jsem před tím barákem ještě pobyl a popíjel vodu z Hraběcí studánky, kde jsem asi před hodinou tankoval. Netrvalo to dlouho a on se tam ten zajíc objevil znova a v klidu si napochodoval zpátky do té ruiny...

Začal jsem se sunout domů, kam jsem se taky dvě hodiny po poledni úspěšně doplazil. Bylo 18°C a já na sobě furt ty zimní kalhoty.
Co na tom, že mám od sluníčka spálenej ksicht a vypadám jak osel. Přežil jsem, nabyl zase nějaké ty zkušenosti (třeba že když v noci mrzne, není dobrý usnout s nezakrytou hlavou) a to se počítá. A třetí den mě to dokonce začalo i bavit :)

Verdikt

Tenhle prodloužený víkend měl tak nějak simulovat podmínky do kterých se chystám. V lepším případě je nebudu muset vůbec podstupovat. To když bude hezké počasí. Tomu ale nevěřím. Noci budou nejspíš chladné a dny tak nějak kolem dvacítky, někdy možná i víc.
Docela mě to vyčerpávalo. Ráno vylézt z vyhřátého spacáku a celej se převlíknout, to bylo něco. Chvilkama jsem byl jak leguán čekající na sluníčko, které by ho ohřálo a on mohl začít fungovat.

Musím znova pochválit ten spacák, páč ač byl imrvére mokrý (ranní rosa + dement, kterýho nenapadne spacák přes den na půl hodinky vytáhnout a usušit), bylo v něm přijatelně. Navíc během poslední noci dost foukalo a to už jsem měl vážně strach, že z toho nevyjdu bez újmy, ale skrz spacák vítr neprošel. Borci a borky v Primě to fakt umí.

Další, čemu dávám pomyslný palec nahoru, je termotriko Brynje. Za celé čtyři dny jsem jej ze sebe nesundal. Ten rozdíl tam opravdu je. Prádlo dělá příjemný mezistupeň mezi tělem a funkční vrstvou, přičemž převlíkání není takový horor, páč kůže je prakticky suchá. Jenom by to do těchto podmínek chtělo tu merino verzi. Syntetika prostě neodolá tělesnému odéru.

Vařič fungoval na výbornou do chvíle, kdy nezačlo mrznout. Tehdy citelně poklesl jeho výkon. Každopádně plyn mi nějaký ještě zbyl a už před tím jsem na tom zkoušel dělat jiná jídla. Vařil jsem dvakrát denně a celkem nehospodárně. Abych vyzkoušel na kolik ten plyn vydrží. No... závěrem jsem z toho vlastně ale nic nevykoumal :)
Co se jídla týče, tak krom té gulášovky a krajíce chleba, jenž byl tak tenký, že za dobré viditelnosti bych skrz něj dohlédl až do Vídně, byl jsem naprosto soběstačný. Čtyři dny mě živil obsah batohu, který měl v plně naloženém stavu šest kilo (včetně jednoho nerez bidonu). Pravda, byl to poloviční příděl. Na druhou stranu, na Druhé výpravě bude v batohu víc místa a tak soudím, že při plných dávkách mi jídlo vyjde na dva dny. Při polovičních na čtyři, možná pět. S vodou to bylo rovněž tak. Bral jsem ze studánek. Uvezu dva litry, což je celkem málo vzhledem k tomu, že část padne na vaření. Nejspíš budu nucen zvětšit nádrž.

Ohledně psaní článků v terénu - na tři články včetně stahování fotek z foťáku přes wifi a vyřízení pár mailů, jsem spotřeboval nějakých 80% energie. Trvalo mi ale víc než hodinu, než jsem se s tím krámem domluvil a mohl dostat první příspěvek do éteru. Na cestách mi to moc nemyslí a tak psaní trvalo dýl než obvykle. K tomu je třeba připočítat to, že technika byla v noci vystavena nízkým teplotám, které později ve stanu snad panovat nebudou. Přes den byl stroj v režimu spánku, páč jsem psával o přestávkách. Na noc jsem veškerou techniku vypínal. Teoreticky jsem schopen na jendu baterku napsat plus mínus pět příspěvků. Možná šest, když se to naučím dělat rychle.
Naučil jsem se psát na té elektronické klávesnici, která se tváří, jako by si moje speciální výrazy chtěla snad zapamatovat. Vyměnil jsem pouzdro s klávesnicí za to nejjednodušší, které je lehčí, zabírá míň místa a je k přístroji přátelštější, to jest gelový vnitřek odolávající tlaku a nemagnetický uzávěr.
Mobilní internet byl mnohdy překvapivě rychlý, jindy žalostně pomalý (umím jen 3G). U ukazatele signálu blikaly ještě další písmenka - H (asi high), H+ (asi nějaký lepší high), L (zřejmě low) a R (roaming). Při H+ to bylo nejrychlejší. Dokonce rychlejší než připojení co mám doma. Holt centrála tady na nás na vsi dlabe... Nahrávání jedné VGA fotky bylo otázkou asi dvou vteřin. Na Druhé výpravě ovšem nehodlám podávat hlášení každý den, to bude platit jen na území ČR.

Foťák, resp. jeho baterka, zvládal sdílení fotek s tabletem na výbornou, párkrát jsem dokonce použil tu jejich bezdrátovou spoušť. Nafotil jsem něco přes 30 fotek, všechny odeslal z přístroje do přístroje a na baterce ve foťáku se to podepsalo asi 20ti procenty. Nutno podotknout, že přes noc jsem měl foťák společně s čelovkou venku na zemi. Kdyby bylo potřeba něco rychle osvítit a zvěčnit. GPS modul ani tracker jsem nepoužíval.

Výdrž mobilu se mi povedlo zvětšit novou baterkou. Teoreticky měl podle její kapacity a mojí četnosti používání vydržet dvacet dnů na jedno nabití. Za předpokladu, že přes noc bude vypnutý. Ale nakonec to skončilo na týdnu pohotovostního režimu. Přitom jedenáctiletá originální baterka vydržela pět dnů. Teď díky mojí nepřekonatelné vynalézavosti v oblasti elektrotechniky a zálibě ve starých věcech slouží v prehistorické mp3ce a ta teď vydrží dělat rachot víc než 24 hodin. To je dvojnásobek oproti novému stavu a pětinásobek oproti stavu před tuningem. I přes to telefon vydrží, pokud se omezím jen na nejnezbytnější komunikaci, týdny.

Jsou ještě nějaké mouchy, které doladím a pak už krucinál konečně bude snad hotovo! ;)