V noci jsem se sice vyspal, ale ráno se mi vůbec nechce vstávat. Když už se konečně vydrápu ven, mám oči v sloup. Holt v březnu asi nebude ráno teplo. Navíc mi díky mému lajdáctví, díky němuž jsem nevěnoval dostatečnou pozornost schování některých věcí před deštěm, zmokly boty a ponožky a ještě jsem si polil vodou spacák, když jsem balil tu střechu. Prostě první den je nejhorší.
Jedu po více-méně známém území. Líbí se mi tady. Hlavně proto, že narozdíl od minulé výpravy tady nejsou kopce. U vykopávek v Mikulčicích dávám opět školení ohledně jednokolek a toto si vlastně zopáknu ještě jednou cestou do Hodonína. Tentokrát jsem ale odměněn frťanem. Pěkně to se mnou zamávalo.
Začínají se mi nelíbit hrbolaté cesty. To nimbusácký sedlo je na dvě věci a mé tělo není po zimě navyknuto. A už vůbec ne s batohem. Z minula jsem se ale poučil a část věcí přidělal na stroj. Odlehčil jsem tak batoh o tři kila. To pomůže.
U studánky doplňuju vodu a když se mi hned za rohem připlete do cesty druhá, využívám vodu k vaření. Zapomněl jsem ale doma nějaké zavařeniny, takže je to chudší.
Krátce po obědě mě postihuje druhý letošní defekt. Kovová špona v lese. Hustý. Ještě že jsem nevzal náhradní duši a mám s sebou celý dva fleky. Po moření se s pumpou jsem odměněn chvilkou slunečního svitu.
Zadek už začíná notně protestovat a tak měním plány. Točím to směrem k Břeclavi a rozhoduji se pro záchrannou misi. Hodlám se vrátit pro rybičku, kterou jsem zcela neúmyslně nechal na jistém místě během posledních loňských univýprav. Je to docela daleko tak to snad přežiju. Kdyby ne, bude pak muset zachránit zase někdo mě.
Jedu po více-méně známém území. Líbí se mi tady. Hlavně proto, že narozdíl od minulé výpravy tady nejsou kopce. U vykopávek v Mikulčicích dávám opět školení ohledně jednokolek a toto si vlastně zopáknu ještě jednou cestou do Hodonína. Tentokrát jsem ale odměněn frťanem. Pěkně to se mnou zamávalo.
Začínají se mi nelíbit hrbolaté cesty. To nimbusácký sedlo je na dvě věci a mé tělo není po zimě navyknuto. A už vůbec ne s batohem. Z minula jsem se ale poučil a část věcí přidělal na stroj. Odlehčil jsem tak batoh o tři kila. To pomůže.
U studánky doplňuju vodu a když se mi hned za rohem připlete do cesty druhá, využívám vodu k vaření. Zapomněl jsem ale doma nějaké zavařeniny, takže je to chudší.
Krátce po obědě mě postihuje druhý letošní defekt. Kovová špona v lese. Hustý. Ještě že jsem nevzal náhradní duši a mám s sebou celý dva fleky. Po moření se s pumpou jsem odměněn chvilkou slunečního svitu.
Zadek už začíná notně protestovat a tak měním plány. Točím to směrem k Břeclavi a rozhoduji se pro záchrannou misi. Hodlám se vrátit pro rybičku, kterou jsem zcela neúmyslně nechal na jistém místě během posledních loňských univýprav. Je to docela daleko tak to snad přežiju. Kdyby ne, bude pak muset zachránit zase někdo mě.
 |
| Plyn z první ruky :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat