Zpátky na pevnině

je krásný letní den. Tak krásný, jak jen to na Islandu jde. Jasná obloha, ani stéblo se nehne a z moře stoupá ke skalám fjordu mlha. Stojím v řadě s motorkářema, s jinými cyklisty a dokonce s týpkem na kajaku a přijímám gratulace. Jednokolka je ještě pořád hlavní atrakcí Islandu. Konečně připlouvá Norröna a my se můžeme vydat skrze ty její obrovský dveře na palubu číslo čtyři, kde necháme svoje mašiny a sami se uchýlíme ještě o dvě paluby níž. Hned po nalodění je oběd, kde potkávám českou bandu, které se následující dva dny držím jako klíště. Na lodi je to prostě skvělý. Upíjíš pivo, zajídáš to brambůrkama a posloucháš nebo vyprávíš historky z Islandu. Najednou se všichni znají a panuje skvělá atmosféra. Spát se chodí pozdě. Poslední noc na lodi mě něco zaujalo. Ne, není to vítr, kterej je tak silnej, že sotva lezeš po palubě. Je to tma. Za skoro čtyřicet dnů je to poprvé co vidím tmu. A z tý tmy se vynořuje ropná plošina. Hustý. Ani se nenaděju a jsme v Dánsku. Sbohem, Norröno. Venku už na mě čeká Flemming s, jak říká, vánočním dárkem. Nová pneumatika, placatka (samozřejmě plná ) a dalších pár věcí. No jasně, samozřejmě taky dánský pivo! :) cítím, že jsem zase zpátky v severní Evropě. Cyklostezky, teplý vlhký vzduch a lesy. Obrovitánský stromy. V porovnání s těmi na ostrově. Nic netrvá věčně a tak se musím rozloučit jednak s mými novými přáteli a druhak taky s Flemmingem. Diky za pomoc! A Děkuji taky těm našim dvoum motorkářům za jídlo, Martinovi ze Švýcarska za švýcarský pivo, za náhradní díly pro můj stan a taky té německé slečně, jejíž jméno jsem si ani po třetím pokusu nedokázal zapamatovat a která mi po vyprávění té mé historky o prvním dni na ostrově věnovala vlastnoručně upletenou čepici. A loučím se i s Tebou, Islande. Dík, žes mě to nechal přežít. Máš to u mě. A kdo ví, třeba se ještě někdy uvidíme .1

na lodi...

V kempu, žirafa z plechovek

Improvizovaný chodbový kino (Drž hubu!)

Zleva: Petr, Tomáš, Eva, Flemming