Jak Tomáš kupoval lístek na loď 2

No, Dánsko mě přivítalo větrem jako prase a tak jsem se nakonec až úplně na sever nevydal. I tak jsem měl co dělat, abych se dostal včas do Fredrikshavnu, našel obchod, kde seženu plyn do vařiče a ještě pak ten přístav. No a tady to začíná...

Furt si nemůžu zvyknout na ty semafory. Vůbec všechno je tak nějak menší. I zatáčky. Moc jsem si zvykl na Island. K tomu všemu furt ne a ne naskočit. Prostě to teď nějak nechce startovat. Asi už jsem unavenej. Ptám se dvou děvčat, kde koupit lístky. Nevědí, nejsou místní. Tak se ptám jiné paní. Taky není místní. Sakra no snad to nebude tak jak tam, že budou všichni turisti?! Týpek mě navádí na turistinfo. Mají zavřeno, je neděle. Tak to vzdávám a jdu takovým tím nadchodem. Tam potkám securiťáka a dobrý tři minuty ho trápím, aby mi to vysvětlil pořádně.
"Tam dole je check-in a tam jsou taky kola."
"Ale já potřebuju lístek. Ještě jsem nezaplatil."
"Jo, ale tam dole jsou kola."
A tak dál. Nakonec to vzdává a doprovází mě až k bráně. Není to špatnej pocit mít vlastní ochranku :) Pan řidič mě pouští dopředu a slečna už ťuká informace do klávesnice. Že prej tenhle trajekt je plnej. Ale že může zkusit něco speciálního. Víc jsem nerozuměl. Tak jo. Bere vysílačku a s kýmsi vykládá. Fronta aut za mnou se zmenšuje. To jak to řidiči začínají vzdávat. Stojím tam jak tvrdý y a dělám omluvná gesta. No, že prej pro mě udělali místo a že můžu nastoupit. Dokonce mi vrátila na účet 150 DKK. I tak je to ale drahý. To jsem nečekal. 338 DKK. Za tři a čtvrt hodinovou plavbu. Ale teď už je to jedno. Sedím na otevřené palubě. Měj se, Dánsko! Jdu vyhlížet protější břeh. Dovnitř mezi lidi se neodvažuju, nestihl jsem se ani převlíknout. Tak těsný to bylo...