Existuje peklo? Jo, každý léto na Jižní Moravě :D

V rámci tréninku jsem si včera vystřihnul 56 kilometrů. Přezul jsem ale na Momenty, páč se mi nechtělo dřít na QU-AX 100i. A taky..., jel jsem terén, což by s kraťasama jaksi nešlo...
Původně jsem chtěl vyrazit před desátou ranní a jet k našim jižním sousedům na jednu krásnou vyhlídku. Ale takový výlet by měřil minimálně 70 km a na to jsem v tom parnu opravdu (zatím) neměl. Místo toho jsem se vydal do Břežan, abych si po letech oťuknul tamní větrný park.

Čekal jsem doma hezky v chládku než pominou největší vedra a krátce po třetí hodině jsem vyrazil. Zásoben třemi litry vody a svačinou jsem ukrajoval metr po metru. Jednokolka se ale jaksi zmítala ze strany na stranu. Dofoukl jsem tedy kolo, které ale podle mého mínění bylo již před tím dost nafoukané. Problém setrvával. Příčina byla v mé rychlosti. Vím, pořád se vymlouvám na počasí, ale v tomto parnu se prostě nejezdí moc dobře. Jel jsem tak pomalu, že jsem jakž takž balancoval. Jakože nejel jsem zrovna krokem, ale už jsem si zvykl na vyšší rychlost a taky na řízení s oběma rukama na madle. No a teď to nešlo...
Ale tak nějak jsem se s tím smířil a jel dál. Opět jsem míjel Muchovu cyklostezku a už konečně vím kam vede. Nikam! Je to okružní trasa :)

Cesta podél tratě byla ale tak zarostlá, že jsem raději přepl do režimu 150 a jel pro změnu ještě pomaleji :) Byla to taková kochací jízda. Musel jsem obrňovat hlavu vůči tomu žáru tam venku, páč jinak bych se z toho asi zbláznil.

K větrníkům to bylo rovných 20 km. V plánu byly i památné platany, ale jaksi jsem na ně v tom lesíku pozapoměl a už se mi k nim pak nechtělo vracet. Snad příště. Vrtule se točily jak divé, ale dole na zemi se nepohla ani větvička. To protože kolem cesty rostla přímo megakukuřice, přes kterou se vítr jaksi nedostane.

Po svačinové přestávce jsem to vzal směrem na Hrušovany n. Jevišovkou a toulal se po místních cestičkách. Narazil jsem na dvě koňojezdkyně a chvíli s nimi držel krok. Jenže když si mě všimly, vzaly to obě holky tryskem a byly fuč. Když jsem ale vyjel kopeček, zase jsem je dohnal. Tak jsme si všichni zamávali a pokračovali každý svou cestou. Příjemné zpestření :)
150ky mě začínaly nudit a tak jsem si pedály našrouboval zpět do rychlejšího módu. A zjistil jsem jeden nemilý fakt. Když jede člověk dlouho a ještě k tomu v teple s dlouhými klikami, rozedírají se mu vnitřní strany stehen. To mě trochu znepokojuje, neboť očekávám, že se 150kama pojedu drtivou většinu megacesty. Musím vymyslet co s tím. Nejsem zrovna mastičkový typ. K těmto a jim podobným věcem mám celkem značný odpor. Cyklokalhoty už mám. Však ono se něco najde...
Cesta mě nebavila čím dál víc. Při jízdě jsem se kymácel a taky už padla za oběť první 1,5l lahev.
Ovšem začínalo se pomaloučku stmívat, což mě celkem potěšilo.

 

Ale jediné, co zapadající slunce přineslo, byla mračna komárů. Opravdu vééliká mračna komárů. Pivovarské kvasnice jsem nesehnal... no dobře no, ani jsem je nesháněl :) a tak se do mě ty potvory s chutí zakusovaly.

Kolem dokola vonělo posekané obilí. Teď se to tu totiž kombajňáky jen hemží. Takže cyklostezky teď slouží jako dopravní tepny mezi poli. Už byla tma a tak jsem nasadil světla. Jednou mě předjela Liazka, podruhé John Deer, pak stařičký Zetor, pak zas kombajn no a pak jela kolona, před kterou jesem raději slezl. Kdybych jel po té silnici, možná by to vyšlo nastejno :)
Domů jsem dorazil krátce před desátou hodinou, s prázdnou nádrží a žaludkem a zmordovanej jak stará kobyla.
Prosím vás, nechte si ty vedra někde tam u móře! A to prej v neděli má teplota útočit až na hranici 40°C. Oni v televizi sice hlásí pro Jižní Moravu tady 38, ale u nás si člověk musí ještě takové dva stupínky přidat. A taky se spoléhat na to, že když hlásí déšť, nebude pršet.