Tak už to začíná

Je jen otázkou času, než člověk na cestě začne potkávat zajímavé osoby. No a dneska se s takovými lidmi skoro až roztrhl pytel. Ono tady totiž moc lidí nejezdí. Možná tak pět za hodinu. Ale dneska to bylo jinak. A tak jsem si procvičil němčinu jako nikdy. Je ale vidět, že se časem zhoršuju. Chtělo by to nějaký opáčko... No, navzdory tomu jsem ohromoval ostatní cestovatele a cestovatelku svým plánem, poslouchal vyprávění o splavování Yukonu na kanoi a dokonce jsem byl obdarován jedním lahvovým. Celej den fučel vítr, ale díky spoluutrpení jsem už kolem čtvrté měl sedmdesátku a do sedmi jsem to vyšrouboval na necelých 89 km. Citelně se ochlazuje a prej má být ještě chladněji tak spím ve stanu. Zítra budu muset zneužít nějakou zásuvku, dochází mi šťáva v tabletu. Ještě dva tři dny a jsem u móře!  :)

bodlo...

V zemi dlažebních kostek

Já nevím co ty Němce na těch kostkách tak baví. Najdeš je v každým městě i vesnici. Včera jsem

se dokonce setkal s rekordní velikostí. Přirovnal bych to k jízdě autem po retardérech. Celej den mě honila bouřka, až mě nakonec dohnala. Ale to už jsem byl schovanej pod střechou a skoro tři hodiny tam kvůli dešti zevlil. Večer se mi úplně sama nabídla taková chatrč na přespání. I s přístupem k řece. Je fajn se zase jednou umýt...

stále vypadám jako člověk

Trinkst du Tee?

Dneska ráno jsem potkal maníka na procházce. Bylo něco kolem sedmé a já jsem si zrovna chystal snídani. Jevil zájem o stroj a tak jsem mu to všechno prásknul. V půlce mě ale přerušil a že prej skočí pro čaj. Za chvilku se skutečně objevil znova a frrk, už jsem usrkával bylinkový čaj. Když zjistil, že jsem spal pod starým dubem, odvětil poznámkou, že tu jsou vlci. A že k baltu je to prej ještě 600 kilometrů. No tak jsem v půlce cesty k pobřeží. Ráno začlo věru skvěle. Dokonce jsem našel místo, kde byl přístup k jinak nedostupné vodě a mohl jsem vyprat věci i sebe. BRRR. Nějakým nedopatřením jsem se na chvilku dostal do Polska a později začalo tak moc fučet, že se v tom nedalo jet. Raději jsem se pustil do vaření. Rýže s feferonkama a uzeným lososem. V obchodě jsem dostal chuť na pomeranče a tak jsem dal kilo a půl na posezení. Když ani po jídle vítr neustával, vytáhl jsem tu flétnu, co vezu s sebou, a něco málo si zapískal. Jestli je Skandinávie tak větrná jak se říká, bude ze mě hotový virtuóz :) Zdejší krajina mi trochu připomíná Pohansko na Břeclavsku. Jsou tu obrovitánské duby a nekonečné aleje kvetoucích jírovců.
Jsem kousek za Gubenem se 76ti km na kontě a ležím pro změnu pod starou borovicí...

jedna ze včerejška - Bad Muskau

 

Velký prádlo

Když se oteplí...

Dneska se od výpravy oddělil i Marek. Chtěl bych mu tímto poděkovat za skvěle strávené dny a za neocenitelnou pomoc při útrapách s auty, navigací a nákupy. Mé díky patří rovněž Tomášovi, který to s námi taky pár dnů vydržel. Zrovna schytal dosud ty nejhnusnější :) Tímto začíná mé osamocené dobrodružství. A zrovna dneska toho nebylo málo - asi tisíckrát jsem zabloudil. Vždycky v nějakých městečkách. Dostal jsem se k vojenské střelnici a nakonec jsem hledal nocleh až do tmy. Bez jednoho rovných devadesát kilometrů, jsem poblíž Bad Muskau nebo tak nějak. Na nahrávání fotek teď vážně nemám čas. Jdu si lehnout.

Willkommen in Deutschland!

Tak dneska jsme trhli prvních 70 km na cizí půdě. Včerejší odpočinkový den byl super. Hlavně to jak jsme to natřeli Švédům. Německo je o dost rovinatější, ale značení cyklostezek není zrovna moc přehledný. Lidé jsou tu ochotní a černoty jsme moc neviděli. Dneska vůbec poprvé se na stroji nic nepodělalo. Ležíme v lese a žerou nás komáři. Snad se dožijeme rána. :)