Kolik je 35 + 35?

Odpověď zní 110. Vzhledem k tomu, že jedeme nonstop, rozhodli jsme se jet etapu Litoměřice - Rumburk dva dny. Že těch 70 km rozložíme na půlky. Jaké překvapení bylo, když jsem se včera v cíli podíval na tachometr a ten místo pětatřiceti ukázal sedmdesát. Ale to bych předbíhal. Až do Hřenska se nám jelo výtečně. Aby taky ne, když je to po proudu Labe. Dál už to bylo horší. Důvěrně mi to připomínalo Vysočinu. Ovšem s tím rozdílem, že až na vítr, který mě jednou sfoukl tak, že jednokolka udělala salto, bylo hezky. V kopcích tentokrát hekal i Marek a dokonce přejmenoval svůj batoh na, cituji: "kokotina ťažká". Už nám z toho oboum solidně hrabe a tak cestou vymýšlíme ptákoviny. Ale týmová morálka je na maximu a to je důležitý :)
Dneska máme odpočinkový den a nepojedeme vůbec nikam. Zůstaneme pěkně tady u strejdy a tety. A zítra hurá do ciziny!

Jako u móře

Po včerejší vydařené grilovací akci, kde nás Míla a Bětka zásobovali dobrotami, jsme se dneska rozhodli pro jízdu ve volnějším stylu. Vyrazili jsme až kolem třetí s žaludky naplněnými skvělým obědem. Jasně že všechno nemůže být ideální a tak jsem se málem poroučel k zemi. To když jsem si té kořeny zvedlé silnice všiml až na poslední chvíli. Seskočil jsem dost kuriózně, ale všechno v cajku. Pak jsem málem přejel nějaký děcko co mi vběhlo přímo pod kolo. Nikomu se nic nestalo, ale kolka dostala celkem pecku. Hlavně že jsem zvonil. Usmrkanci jedni... No a nakonec mi praskl další drát. Ale jinak v cajku. Marek si dneska opravil zaseknuté lanko přehazovačky a momentálně zkouší svoji novou hamaku. U Labe je hezky ;)

Zvykáme si

Po vydařeném večeru v hlavním městě se pan "konkurenční" blogger rozhodl, že nás protáhne městem. No, zpočátku jsem té jeho devětadvacítce moc nevěřil, ale bojoval celkem statečně. Takže jsem uznal za vhodné ho trochu potrápit a lehce jsem pridal. Panáček si to doufám bude ještě dlouho pamatovat  :) Počasí bylo vsutku ukázkové a nebýt nedorozumění při navigaci a následnému hodinovému zpoždění na nucený popojezd vlakem  (kterým jsme však jeli zadáčo ), bylo by to bez chyby. Do Litoměřic, vzdálených 84 km, jsme zdárně dorazili a večerní grilovačka byla onou třešničkou na dortu.

Slunko? Už ani nevím jak to vypadá

Dnešek se nesl v odpočinkovém stylu. Tomáš nás opustil a vydal se vlastní cestou. Marka napadlo, že bychom se mohli kousek svézt vlakem, abychom dojeli do Prahy dřív. Samozřejmě že všechno nebylo tak růžový. Rozbila se mi totiž sedlovka. V Chobotu (tak se jmenovala ta vesnice)  jsme našli pána s nářadím, kterej to provizorně opravil a o dvě vesnice dál jsme to nechali posichrovat u zámečníka.Příjemnou tečkou na závěr bylo posezení v Praze u pár piv. No a samozřejmě to metro. :) 45 km.

Není to fér

Včerejšek by se dal označit jedinou větou - zasraný počasí, kopce a večer několikanásobné rande se záchodovou mísou. Dneska už se cítím líp, ale není to ono. Uvidíme...