Šestihodinovka v Karviné

Onehdá v Brně, kdy jsem se poprvé setkal s osobou jménem Tomáš Jankůj, jsem ještě ani zdaleka nevěděl, k čemu toto setkání nakonec povede. Bylo to na jaře, kdy jsem tohoto chlapíka, společně s Žanet a Standou, poznal. Od té doby už uplynul nějaký ten pátek a moje maličkost byla v rámci události na FB pozvána na šestihodinový závod na koloběžkách. Samozřejmě s jednokolkou. Pak zase uplynul nějaký ten čas a já jsem, po pár hodinách jízdy vlakem a zpestření jinak nudného čekání na odjezd ukázkou odváděním imigrantů z nádraží v Břeclavi, stanul v Albrechticích u Českého Těšína.

Jak číhají

Vystupuji a na perónu už čeká Tomáš s kolobkou. Po uvítání sedáme na své stroje a jedeme do bytu. Já rozsezený z vlaku, on protažený z cesty na nádraží. No... mám co dělat, abych udržel krok.
Po příchodu Tomášova táty Standy jedeme na pivo. Jednokolka již tradičně budí pozornost, jak cestou, tak i v hospodě. Po svižném návratu jedeme na další pivo. Večer jsem nakrmen a ubytován. A pak ještě jedno pivko, tentokrát domácí. No paráda :-)
Druhý den ráno vstávám v sedm. Jako poslední, neboť Tomáš, coby organizátor celé akce, vstává ve 4, aby všechno stihl připravit. Standa vstává rovněž brzy. Sice jsem si nařídil budík na půl šestou, ale nějak jsem zase usnul.
Po snídani nakládáme hromadu věcí potřebných pro akci do vozíku a štrádujeme to na místo konání - Park Boženy Němcové v Karviné. Tam už Tomáš úřaduje, rozděluje úkoly, buduje společně s pomocníky a pomocnicemi zázemí a také prezentuje závodníky. Následuje zahřívací kolo, kde je nám vysvětleno kudy vede trať, na co si dát pozor atd.
Krátce po deváté je odstartováno a všichni se ve stylu Le Mans rozbíháme ke svým strojům a závod může začít. Chci se trochu vytáhnout a tak to pálím hned ze začátku, čehož po chvíli lituji, neboť musím po dvou kolech zastavit a trochu se zase protáhnout. Sleduji, jak to lidem s koloběžkama hezky jezdí. Abych je předjel, musím na to fak šlápnout. Ale do čela se nedostávám. Na to bych musel být o dost rychlejší a nedělat tak často přestávky. První dvě hodiny utíkají jak nic, snažím se držet vysoké tempo a moje rychlost prakticky neklesá pod 23 km/h. V podstatě jedu pořád naplno, což mě stojí dost sil. Nebýt šikovně vymyšlené občerstvovačky, asi bych brzo skončil.
V půlce, tedy po třech hodinách, už to jde docela cítit jak v nohách, tak i v sedacích partiích. Jednou málem zažívám blízké setkání s povrchem zemským, to když mi do cesty z nenadání skočí veverka. Ještě, že tahle drobotina má tak rychlé reflexy...
Poslední hodina už je náročná. V sedle jsem už sice mnohokrát strávil víc času, ale ještě nikdy jsem celou dobu nejel tak rychle. Nejsem tu přece jen na návštěvě, ale proto, abych reprezentoval nás jednokolkaře a podal tudíž nějaký ten výkon.
Posledních dvanáct minut už mě fakt nebaví. Dobrou půlhodinu už sedím v sedle a po předchozím čase v něm stráveném mě dost bolí zadek. O to lepší je ale pak průjezd cílem. Myslel jsem si, že se závod povleče a nebude to utíkat, páč tohle je v jiném stylu - neujet trať za co nejrychlejší čas, ale ujet toho co nejvíc za čas stanovený.

Vyhlašování výsledků

Celkem jsem ujel 50 kol za 6 hodin, jednu minutu a dvě sekundy. Trať měřila 2316 metrů. Najezdil jsem tedy 115,8 km. Čas strávený v sedle byl 5 hodin a 13 minut, takže jsem se 3/4 hodiny flákal, pojídal a popíjel. Průměrná rychlost byla 22,1 a maximálka 28,3 km/h.
Co se koloběžkářů a koloběžkářek týče, tak nejlepší výsledek měl kolobkář Ondra - 56 kol za 05:58:28. Kompletní výsledky a fotogalerie jsou zde na stránkách akce.

Skoro všichni

 Po vyhlášení se náš dav oficiálně rozpouští. Zbývá už jen naložit všechny ty krámy zpátky na vozík a později vynosit do bytu. Nevím jak, ale nazpátek se tam toho vejde dvakrát tolik. Skvělá večeře a jde se zase na pivo! Hmm, hned na dvě :) A pak do Hajan.
Na neděli je pro mě nachystáno překvápko v podobě sedmimílových bot. Tomáš má totiž tuto šílenost doma a nejen to - vyšel v tom například na Lysou horu. Po krátké ukázce, kdy všelijak hopsá a chodí, a po krátkém školení jsem do tohoto navlečen (a že to byl boj s těmi mými mamutími chodidly), postaven a následně i málem připosrán.

 Je to fakt vysoko a není to jen tak. Člověk balancuje hlavně na patách, nikoliv na špičkách. První nesmělé kroky se musím neustále přidržovat - však víme. Nové věci se učím slimáčím tempem a jsem neskutečné nemehlo. Ale asi tak po pěti deseti minutách už na krátké vzdálenosti chodím sám. Tom mě zkouší učit i skákat. No... za pár dalších minut mám dost. Je to makačka. Respekt před Tomášem a přede všemi lidmi, kteří na tom dokážou dovádět. Vždycky jsem si tuhle vychytávku chtěl vyzkoušet. Díky!

Tomáš, Standa a Pegas, jak říká svému kolu a... moje maličkost

Po obědě vyrážíme na nádraží, kde chlapům mizím za dveřmi vestibulu. Ale ještě předtím umožňuji panu organizátorovi pohled na svět ze sedla jednokolky. No, aspoň byla sranda.

Po dalších čtyřech hodinách a něco už mažu z nádraží v Božicích, s mezizastávkou na jedno chlazené, rovnou na rodnou hroudu.

Je fajn, když se pár lidí sejde v parku a společně si změří síly. Ale je ještě víc fajn, že se někdo na vlastní popud dokáže sebrat a všechno okolo zorganizovat. Oběhat úřady, natisknout čísla, obstarat ceny, pozornostní balíčky, časomíru... je to spousta práce. Tím někým je právě Tomáš. A pak taky samozřejmě Standa a všichni ostatní, kdo s věcmi kolem hladkého chodu pomáhali.

Dík za perfektní víkend!