Dopoledne jsme společně s naší unipartou strávili stavbou miniaturní trialové dráhy, kde budem zítra v rámci dětského dne představovat jednokolky širší veřejnosti. Máme nachystané i závody ve třech disciplínách :)
Odpoledne jsme pak trať zkoušeli a vylepšovali. Po skončení tréninku jsme se s Davidem vypravili na ten pravý křest.
Původně to měl být jen kousek, ale nakonec se z toho vyklubalo téměř třicet kilometrů. Začátek byl slibný. Jeli jsme převážně po polňačkách. Sem tam byla nějaká ta kaluž, ale žádný extrém. Tedy, zatím. Po šesti kilometrech jsme totiž narazili na nepěknou cestu plnou bláta a kaluží a museli proto jít chvíli pěšky.
Následoval krátký úsek po asfaltu. Sem tam kopeček. Když jsme pak zase najeli na polňačku, hodil brácha kvalitní tlamu přímo do bláta :) Vlastně... během cesty jich bylo trošku víc.
Asi na osmnáctém kilometru jsme míjeli naši základku (po dlouhé době jsem ji zase viděl, pořád stejná) a následoval nájezd na asfaltovou cyklostezku vedoucí téměř až domů.
Únava už byla u Davida znát a občas jsme zastavovali nebo šli pěšky.
Ke konci už byla cesta tak zarostlá a Davidovy nohy tak slabé, že jsme už šli jen pěšky a já jsem se tahal s oběma jednokolkama.
V posledním kilometru už to vypadalo jako pochod smrti, ale brácha pak statečně nasedl a dojel až k našim branám.
No, asi jsem mu naložil moc, ale zvládl to. A to je hlavní. Je jen otázkou času, kdy pokoří 100 km :)
Aby to nakonec za rok nebyl tvuj partak;)
OdpovědětVymazatA ja se jdu po trech tydnech taky konecne projet...
To nehrozí. Jo, dej si těch sto mil, páč jsi říkal, že kdo to nenajede, není jednokolkař.
VymazatNo ať to tvůj brácha zvládne já mu věřím že 100 km pokoří, on to dá. :)
OdpovědětVymazat