První defekt a zároveň sladké vítězství

Tak dneska jsem se Zbyňkem jel do Znojma kvůli jeho průzkumu cen v supermarketech. No prostě jsme si dali takovej výlet. Poprvé s tachometrem. Jenže já vůl jsem koupil špatný typ. Nejen, že se nedá přidělat navýšku na sedlovku, takže je tam trapně naležato, ale taky neměří průměrku. Jsem prostě jantar, ale už ho tam mám, tak ho měnit nebudu. Přinejhorším tam můžu prasknout ten z kola, co měří víc věcí. Je to stejná platforma. Jen bych ho musel přenastavit, čímž bych ale přišel o data... No to ale až někdy jindy.
Cesta do Znojma relativně v klidu. Zbyněk byl sice ještě trochu zmrzačený z té soboty (nohy ho jaksi nechtěly poslouchat, ať žije veganská strava - já si prostě musím rýpnout, jo a jo! :-D ) a občas zase padal, ale více-méně jsme tam po x přestávkách dojeli. Jezdili jsme od supermarketu k supermarketu a já jsem vždycky čekal venku až si to tam vyřídí. Projeli jsme celé město až nahoru. Úkol byl splněn a mohla začít zábava. Sjezd Gránicemi! Nemám žádné foto - zasvěcení jistě prominou. Fotit při sjezdu je totiž velká otrava. Super, perfektní! Já chci takovou stezku doma za barákem. Ta naše nám bohužel zarostla, páč tráva roste v poslední době rychleji, než my pracujeme. Naprostá euforie. Možná ještě větší jak na horákovi :)
Dojedu na konec, zastavím a hledím za sebe. Zbyněk nikde. Celý den na něj furt někde čekám... Ale za chvilku se objevuje, což napovídá o tom, že sebou nikde neflákl. Super :)
Vyjeli jsme ven z Gránic a najednou se moje jednokolka začala prudce naklánět. Nejdřív doleva, pak hned doprava. Říkám si "Co to do prčic má znamenat?!" a asi 5 sekund na to jsem se začal při šlapání pohupovat. "No jo, prázný kolo...". Úplně šlo slyšet, jak unikající vzduch syčí.
Tak jsme to zapíchli u nejbližší lavičky a já jsem se s chutí pustil do opravy.

Hledám toho potížistu...

Překvapilo mě jednak jak byla ložiska nechutně rezavá, tak i to, jak šel plášť až podezřele lehce dolů. Ani jsem nemusel použít montpáky... Ukázalo se, že za to mohl trn. A pěkně ostrý trn! Kvůli na pytel upínacímu systému (už jsem se zmiňoval, že chci rychloupínáky) se výměna duše a nafoukání protáhlo na 35 minut. Nespěchal jsem, ale i tak je to docela dost dlouho. Na kole je to otázka deseti minut...

Potvoro jedna, to ty za všechno můžeš!

No, nafoukal jsem to mou milimikronano pumpičkou (hrůza děs běs) a mohlo se pokračovat.

Foukání pumpičkou, která tu skoro ani není vidět :D

 A pak, dezerce! Zbyněk namítl, že by bylo dobré jet autobusem. "Neexistuje, já jedu po vlastní ose.", řekl jsem a tak jsme se tedy rozloučili. Zbyněk si jel klíďo píďo na oběd (spíš večeři) a já jsem byl na cestě domů. Autobus odjížděl za hodinu a čtvrt a do Křídlůvek mu to trvá 27 minut. Napadlo mě, že bych mohl být doma ještě dřív, kdybych na to šlápnul. To by Zbyněk valil oči! Od přehrady je to domů +- 20 km musel jsem se tedy držet nad 14 km/h. Valil jsem jako asi nikdy před tím. V duchu jsem se viděl na zastávce, jak vidím Zbyňka potupně vystupovat z BUSu. To mě hnalo kupředu :) Asi jsem se tady o tom ještě nezmínil, ale jsem potvora převlečená za kamaráda ;-)
Vybalil jsem si z báglu chleba se salámem a pár ředkviček, ty jsem strčil do kapsy a dlabal jsem cestou. Na zastavování nebyl čas... Tedy, v půlce jsem přece jen zastavil, abych si upravil trencle. Ale hned jsem nasedl a řítil se rychlostí 15km/h dál. Nožičky mi kmitaly, klíče v báglu zvonily a do toho všeho jsem se neustále ujišťoval, že to stihnu a že tam budu první.
V půl osmé jsem vítězně přejížděl most vedoucí do rodné vísky. Zastavil jsem, vytáhl pití a čekal na Zbyňka. BUS dojel v 19:37. Byl jsem tedy doma o sedm minut dřív.
Jelo se naprosto fantasticky. Čekal jsem, že v cíli budu na pokraji smrti, ale nestalo se tak. Je to jako na kole - když je tempo, které se drží, jede člověk jako stroj a je naprosto v pohodě. Takže Zbyňku, příště už žádný zastavování a sedání si na zem, šlapat se bude! :D Když se jede rychle, otlačeniny ze sedla se dostaví mnohem, mnohem později. A taky mě na jednokolce poprvé ovíval vítr :)

Najeto: 56 km
Průměrná rychlost: +- 13,5 km/h

A ještě pár foteček

Osamocený rám. Ano flycrossi, vím, že ten tacháč vypadá hrozně, ale je tam :)

Zbyňa si upustil moc vzduchu. Teď musí foukat. Poněkud originálně :)

Finální dotahování matek

Hned zítra na to prdnu záplatu :)

Toť asi tak vše. Recenzi na tachometr sem dávat nebudu. Všichni asi víte, jak ty mašinky vypadají a není k tomu moc co povídat. Kdyby to někoho zajímalo, tak obvod kola tohoto vehiklu činí i s plášťem rovných 233 cm, což je hodnota, která ani není v tabulkách. Naštěstí do tacháče zadat šla :)

Jízda na 29" mě začíná bavit čím dál víc. S těma 125 mm klikama je to prostě sranda. Už s jednokolkou venčím i psy, což jsem dříve dělal zcela vyjímečně. Valíme všichni tři po místních polňačkách, k Dyji, od Dyje, po poli (ano, jde to, někdy to natočím), po trávě, no prostě všude :)