Mé doposud nejlepší narozeniny

V neděli ráno, 5.5. 2013, jsem se se Zbyňkem vydal na kole do Božic na vlak. V Mikulově na nás totiž čekal Pavel Šimeček, který v současnosti jede na longboardu kolem republiky. No a my jsme mu měli dělat doprovod z Mikulova do Znojma. Proč na kolech? Protože byly obavy, že na jednokolkách nebudeme stíhat.
Hned ve vlaku se stala menší lapálie, neboť jsem zapoměl cvaknout lístky. Cvakl jsem je tedy na další zastávce a jelo se dál.
Do Mikulova jsme dorazili krátce před osmou ranní. Pája tam už samozřejmě byl. Po krátkém seznámení se s ním a jeho strojem, vylíčení nepříjemného nocování v bouřce na Svatém kopečku a banánové snídani jsme se všichni tři vydali na cestu.
Jelikož je to v určitém slova smyslu náš kolega (podniká dlouhou výpravu), zasypával jsem ho všemožnými dotazy ohledně vybavení, nocování, počasí v horách atd. Cesta nám celkem příjemně ubíhala. Místy jsme to sypali docela rychle. To když se Pavel urval a trošku to rozjel.
Ovšem jak se ukázalo, longboardy nejsou na žádný offroad. Jakmile přišla kaluž nebo blátivý nános na silnici, šel hezky pěšky :)
V Hevlíně jsme pak zastavili v hospodě, dali si pivo a pizzu a kecali tak nějak o všem možným. Při placení z nás pak vylezlo, odkud a kam že to vlastně všichni (a hlavně Pavel) jedeme a následovala už zaběhnutá rutina - vizitka :) Longboarďáka docela fascinovala zdejší rovinatá krajina, neboť až doposud (20 dní) jel prakticky pořád v horách.
Kolem dvanácté jsme se blížili do Křídlůvek, naší rodné vísky. Zburcoval jsem tu naši jednokolkařskou bandu, aby čekali jako uvítací výbor před vesnicí. Jako na potvoru byli dva pryč, jeden měl nepojízdný stroj (zlomená osa) a třetímu se povolila sežvýkaná klika. Takže s náma jel dolů jen jeden a druhý hezky tlačil.
Následoval oběd a pár deci u Zbyňka doma. Kolem třetí hodiny jsme přesedlali na jednokolky a vyrazili na cestu do Znojma. Jelo se více-méně pohodovým tempem. Teda alespoň na začátku. Jelikož měl Zbyněk namontovány 125 mm kliky, měl jsem co dělat, abych těm dvoum stačil. Za Krhovicemi se pak urvali a předjeli dva cyklisty :) Já jsem si to funěl hezky vlastním tempem. Na benzínce v Tasovicích jsme pak "natankovali" a pokračovali v cestě na podivuhodných přibližovadlech. V Dobšicích se pak Pavel ubytoval v penzionu Černý sklep, kde nechal bagáž. Jeli jsme si trošku zařádit do centra. Díky mému hlemýždímu tempu jsem viděl, jak se lidi otáčejí nejdřív za Pavlem, když pak projel Zbyněk, byli úplně paf. A když jsem pak projížděl já, následoval většinou výkřik "A támhle je další!". To bylo naprosto super ;-)
Před radniční věží jsme udělali několik fotek, projeli se centrem a údolím Dyje a nakonec jsme se vrátili k penzionu.
Před sklepem sedělo pár lidí, kteří chtěli, abychom jim ukzali, jak se na jednokolkách jezdí. Opět došlo na řeč o velkolepých výpravách jak na longu, tak na jednokolkách. Opět jsem rozdal pár vizitek a byli jsme pozváni na sklenku vína. Běhemm ochutnávky jsme si poslechli pěkné povídání pana majitele o přestavbě sklepu a o víně obecně.
Kolem osmé hodiny jsme se rozloučili s lidmi u sklípku, Pavel nám dal nálepky "Longboarding.cz", popřáli jsme si šťastnou cestu a pak už jsme zůstali jen my. My co máme o kolečko míň :)
Krátce poté se setmělo a byli jsme nuceni nasadit světla. Zbyněk si ale ještě nekoupil svoje a tak jsme jeli stylem - já blikačka, on čelovka. To mi moc nevyhovovalo...
Ke konci už byla znát únava, ale alespoň mě se jelo pořád dobře. Kupodivu nic nebolelo, bylo skvělé počasí, žádný hic.
Domů jsme dorazili něco málo před desátou.

18. května ve 13:00 nebudeme chybět u Pavlova slavnostního návratu domů. Byla to skvěle strávená neděle. Díky všem a za všechno!

PS: Točili jsme nějaké záběry takže až bude čas, sestříhá se to a pověsí na YouTube.

Zázračná trojka :D

Jelikož mi z nepochopitelných důvodů nejde nahrávat fotky z počítače, musel jsem přistoupit k nahrávání z webových alb Picasa.