Pátek
Vezmu to hezky od začátku. Rozhodli jsme se pro dopravu vlakem. Vlastně, nic jiného nám nezbylo... Jelikož k nám ještě nenatáhli koleje, museli jsme jet do Znojma BUSem. Čekali jsme, že nepojede moc lidí, ale jak už to tak bývá, neměli jsme pravdu. Jeli jsme v plném autobusu a ještě k tomu se třemi kočáry. Řidič z toho asi neměl moc velkou radost, ale vzal nás. |
| Na nádraží na nás všichni vejrali, jako bychom byli z jiné galaxie |
Ve Znojmě nás čekal přestup do vlaku. Ehm... tady bych to trošku změnil. Slůvko vlak totiž vyjadřuje lokomotivu a za ní vagóny. Ale náš případ byl poněkud jiný. Na zdejších regionálních tratích jezdí opravdu pramálo lidí takže jsem byl přesvědčen, že to tak bude i cestou ze Znojma. A ejhle, nebylo! Jeli jsme asi se 40ti lidmi v mašince na obrázku. Ale byla sranda :) Cestou jsme si dávali hezky do nosu. Zbyněk vytáhl buchtu a jeho veganské obložené rohlíky. "Na, vem si! Mám jich ještě dost." A tak jsem si bral. Zásoby proviantu se ztenčovaly, ale o to víc zase rostla týmová morálka.
 |
| V tomto vozítku jsme hráli s ostatními lidmi Tetris |
 |
| Tlačíme banánovou buchtu :) |
V Okříškách nás čekal další přestup. Tentokrát už do rychlíku. Ale měli jsme trochu času a tak jsme sedli do hospůdky na dráze a dělali klasický výklad o jednokolkách zdejším domorodcům. Ve vlaku pak měl Zbyněk problém s jeho režijkou. Průvodčímu totiž pořád v té jeho chytré mašince skákal nápis "Neoprávněné užití karty". Nakonec to ale nějak vyřešil na ústředně a vše bylo OK.
V Horní Cerekvi jsme vystoupili a vydali se po vlastní ose na 15tikilometrovou cestu do Pelhřimova. Měli jsme na zádech celkem solidní nálož, ale oproti plánované výpravě pořád málo. Občas přišel nějaký ten kopeček, ale nic hrozného. Ke konci jsme si sjeli naše první serpentiny.
Po příjezdu na okraj města na nás každý civěl jako všude jinde. Až jsme si chvíli mysleli, že jsme asi někde jinde. Tady přece jednokolkaře musí znát, ne?! Za chvíli na nás čekalo další překvápko. Jelikož bylo centrum ve směru rychlostní silnice, jeli jsme podél ní po chodníku. No a co jsme dostali? Pokutu! Chvíli jsme se snažili bránit, že zákon jednokolky nezná, ale bylo to marné. Policista nám každému nakonec naúčtoval jen stovku a poradil jinou cestu na náměstí. Věru krásné přivítání.
Po příjezdu na náměstí jsme začali hledat "naše" lidi. Byli hned na kraji a stavěli trialovou trať z palet. Odteď jsme se ocitali v jiném světě. Co člověk doteď viděl jen na internetu, viděl naživo. Nevěřícně jsme civěli na borce, jak skáčou sem a tam, provádí flatové triky a "jen tak se rozehřívají". Pak došlo na vzájemné prohlížení a zkoušení jednokolek. Mě ale 20", resp. 19" moc neberou, takže jsem se jen tak projel a to bylo všechno. Ovšem naše 29" zaznamenaly celkem solidní zájem. Doslova jsem pak padl na prdel, když Jura Knápek začal na 29" dělat takové to ježdění s nohama na vidlici. Prostě totální nechápačka :D
Netrvalo to dlouho a musel jsem poslouchat Zbyňka, jak říká, že se na mě příště vyprdne a vezme si 20", proč mě jen poslechl a vzal si tu velkou, atd. Takže mu nezbylo nic jiného než si půjčovat trialky od ostatních. Ale většinou to stejně dopadalo takhle...
Né, dělám si srandu :D Všichni si tam hopsali a já jsem samozřejmě stál, čučel a říkal, že to prostě není možný. No byl jsem na tom asi tak jako kolemjdoucí...
Když se pak kluci rozskákali, odebrali jsme se před pódium, abychom sledovali trialové vystoupení skupiny Trial Riders v podání Vaška Koláře, Adama Gerži a Miloše Zavadila a hosta Márka Fabiána, který při skoku z pódia dokonce zrušil jednokolku ;-) Skvělá show. Něco málo jsem točil, ale už bylo šero a obraz není moc pěkný. Video by ale mělo být a to přímo od kluků. Už se těším.
Dále jsme pak sledovali večerní program a něco po desáté jsme se pomalu odebrali do tělocvičny, kde jsme měli zařízený nocleh. Samozřejmě jsme neodolali hladkým parketám a dali pár projížděk. Teda vlastně projížděl jsem se jen já. Ostatní zase dělali ty svoje psí kusy :)
Sobota
V noci jsem se pořád budil, neboť na mě nezbyla žíněnka. Takže jsem toho moc nenaspal. Krátce po desáté už jsme byli zase na náměstí a kluci tam opět přestavovali tu jejich trialovou trať. I teď byla totální nechápačka stejně jako v pátek.Po chvilce se objevil Petr Lindner, kterého jsme doposud znali jen ze stránek Přibližovadla.cz, se svým foťákem. Takže už jsem na trialisty nevejral sám, což mě potěšilo :D
A jelikož Petr vlastní 24" jednokolku, nemohl jsem ho nenechat si vyzkoušet 29". Zpočátku mu to teda moc nešlo, ale pak se urval a ujel dobrých 20 metrů! Všichni, co si naše jednokolky zkoušeli, měli trošku potíže s výškou posedu. Já i Zbyněk jsme totiž vysocí a tak nemáme seříznuté sedlovky. Tím pádem se jednokolky nedají snížit...
A pak přišel šok! Soutěž v trialu, která byla povinná pro VŠECHNY jezdce na jednokolkách, tedy i pro nemehlo, jako jsem já.
Měli jsme projíždět tzv. eliminator, tedy trať, kde jsou překážky rozmístěny od nejllehčí po nejtěžší a kde má každý jezdec jeden pokus a soutěží se o to, kdo se dostane nejdál. Zbyněk mi zabavil jednokolku, neboť disponovala delšími klikami a začal si zkoušet jednotlivé překážky. Takže teď jsem byl bez jednokolky. Teda byla tam ještě ta jeho, ale ta je už od jejího příjezdu do Křídlůvek plná negativní energie a tak se jí straním :) Nakonec mi to ale přece jen nedalo a vzal jsem ji do ruky...
 |
| Ne, nejsme zhulení... |
Rozcvička byla u konce a mohlo se začít závodit. Tady se musím předem omluvit, páč si už nepamatuji výsledky ani jména všech jezdců a nerad bych něco spletl. Tudíž se raději nebudu vyjadřovat, abych někomu nekřivdil. Však víme, jak to dopadlo, ne? :) Snad jen se hrdě přiznám, že jsem vypadl hned na první překážce :D
 |
| Mé marné pokusy vyskočit paletu |
Kluci předváděli nepochopitelné kousky jak na jednokolkách, tak i na trialových kolech. Od skoků po balancování na tak ostré hraně, že ani nohama se na ní snad nedá udržet. Trošku jsem je ale litoval, neboť sluníčko to pralo jako o závod.
 |
| Nový český rekord v podobě přejezdu a následném balancování po dobu téměř dvou minut! |
Po vyhlášení výsledků jsme se spolu s Petrem odebrali na oběd. Zbyňovi dali chudákovi do česnečky špek a tak měl z obědu prd. Když jsme se vrátili zpět, probíhaly zrovna přípravy na další soutěžení mezi jezdci. Tentokrát už raději bez nás :D
Jednalo se o směsici trialu a flatu. Každý ukazoval co umí a porota pak postupně vylučovala. Na konci zůstli dva jezdci, kteří mezi sebou "bojovali" o první místo. Nevím jak bych to měl popsat, páč jsem celou tu dobu seděl s pusou dokořán a nevnímal okolní svět.
Kolem páté jsme pak šli vyprovodit Petra na nádraží. Díky slavným GPSkám jsme si prošli skoro celé město. Následoval hlavní úkol dne. Najít restauraci, kde se Zbyňa může najíst. Dostali jsme tip a tak jsme vzali jednokolky a vydali se na cestu. Po chvíli jsme narazili na jednu restauraci Ponte di Pietra, kde dělali domácí těstoviny a vůbec na jednu z nejlepších restaurací, ve kterých jsem kdy byl. Pořádně jsme se napráskali a vydali se zpátky na náměstí.
Tam už se balilo. Z původních cca. 17 jezdců jsme zbyli jen čtyři. Chvíli jsme ještě jezdili venku před tělocvičnou a pak už jsme šli spát.
V noci pak kdosi pouštěl rachejtle. Byla to celkem solidní kánonáda. Asi to byl jakýsi profík. Každopádně se v tom moc dobře nespalo...
Neděle
Ráno jsme se pak vydali na nákup zásob a následně hned na nádraží.Původně jsem v rámci tréninku navrhoval 22 km výlet na vrchol Křemešník, ale z toho nakonec z časových důvodů sešlo. Takže jsme jeli vlakem rovnou z Pelhřimova. Průvodčí mě ušetřila poplatku za jednokolku, páč prý za nějaká polokola nic nechce :) V rychlíku jsem už ale cvakat musel, takže mě to stejně neminulo.
Cestou domů jsme dlabali pistácie a sledovali postupně se měnící krajinu. Po příjezdu do Okříšek jsme v domění, že máme hodinu na přestup zakotvili v té stejné hospůdce jako cestou do Pelhřimova. Dal jsem si pivko a Zbyňa si objednal čočku. Pak se ozval tlampač, že vlak do Znojma odjíždí a že máme ukončit nástup. Hmm, tak Zbyňa letěl zaplatit účet a já jsem valil k vlaku a snažil se ho trošku zpozdit, aby to stihl i Zbyňa. Povedlo se a my mohli pokračovat dál. Škoda toho piva a čočky... Ve Znojmě na nás pak čekala Zbyňova máma s autem. Prostě servis se vším všudy :)
Hned po příjezdu domů jsme zburcovali tu naši bandu a vydali se dělat doprovodný program do Jaroslavic na vyhlášení výsledků závodu Údolím na kole - Ein Tal am Rad.
Holt nabitý víkend.
Chtěl bych poděkovat Petru Lindnerovi za fotky. Určitě se mrkněte na jeho stránky o přibližovadlech.
Kompletní fotogalerii naleznete na této adrese.
Taky bych chtěl poděkovat pořadatelům za umožnění ubytování a za skvělou akci.
Těším se na příští ročník!
