Oficiální logo a znělka

A je to tu! O kolečko míň má oficiální znělku a logo :) Znělka je ke zhlédnutí na YouTube
Navíc se usilovně pracuje na prvním dílu našeho seriálu.

Aktualizace blogu

Konečně jsem se dokopal k hlubším grafickým i technickým úpravám stránek. Níže je uveden stručný přehled, aby si někdo nemyslel, že jsem to sem napsal jen tak :)
- aktualizace sekce Na čem pojedu
- přidání Fotogalerie
- úplná reorganizace sekce Videa
- oživení grafické podoby blogu
- přidání tlačítek pro sdílení na sociálních sítích
- přidání odkazů
- počítadlo
- překladač
- ošetřena ignorace stránek Seznamem
- registrace URL adresy v online seznamech webových adres
- možnost přidávání anonymních komentářů

Snad jsem na nic nezapoměl. Věnoval jsem tomu nemálo času. Snad to někdo ocení...

Přece jsem na něco nezapoměl! Zanedlouho bude spuštěn projekt Videoškola jízdy na jednokolce. Vidět jej bude možno na YouTube. Průběžné info bude zde na blogu nebo na Facebooku.

Tě péro!

Železný poutník

Sice to sem až tak nepatří, ale to je jedno. O tom se prostě musí něco napsat. Tak tedy: Nechal jsem se ukecat k akci zvané Železný poutník. Jedná se o padesátikilometrovou tůru ze Svatého kopečku u Olomouce do Svatého Hostýnu u Bystřice pod Hostýnem. Ono to slůvko "pod" Hostýnem tam není jen tak, ale o tom až později.
Sart byl naplánován na páteční 19. hodinu. Po mši jsme se všichni kolem půl osmé vydali na cestu. Tempo bylo zpočátku velice svižné. Co svižné, doslova jsme letěli! Po chvíli následovala organizační přestávka, kde jsme byli spočítáni a každý zde dostal perličku, kterou měl nést až do cíle výpravy. Následně se celá naše "karavana" dala do pohybu. První polovinu cesta celkem ubíhala. V půlce nás čekalo příjemné občerstvení ve formě čaje a vynikajících zákusků a krátká návštěva kostela v Prosenicích.
Pátek se elegantně přehoupl v sobotu a my jsme pokračovali dál. Ujité kilometry se začaly projevovat snad tím nejhorším způsobem - puchýři na chodidlech. Zatím to ale nebylo nic hrozného a tak jsme s parťákem směle pokračovali dál. Cesta teď už ubíhala zntelně pomaleji a byla čím dál obtížnější. Pořád jsme (zatím) ale šli po asfaltu. Po pár nekonečných hodinách jsme došli na okraj Bystřice pod Hostýnem. Padal sníh a my jsme začali pomalu stoupat do kopce. Tady už tempo nebylo tak razantní jako na začátku a puchýřky se hezky ozývaly při každém došlápnutí. To jsem si myslel, že už to nemůže být horší. Jenže ono vždycky může být hůř, o čemž jsem se záhy přesvědčil.
Kopec ne a ne skončit, sněhu bylo čím dál víc a asfalt vystřídaly dlažební kostky, které krásně masírovaly puchýře.
Když už jsme se konečně dostali ven z Bystřice, kopec ještě víc nabyl na strmosti a povrch se změnil v kamenitou lesní cestu. K cíli nám chyběly asi tři kilometry. To nejhorší mělo teprve přijít.
Cesta nabrala krkolomné stoupání a navíc se pod sněhem začaly objevovat tlusté vrstvy ledu. Tady člověk musel vynaložit velké úsilí, aby se nesklouzl dolů a nezačínal zase znovu. Ovšem i to se občas povedlo. Byla ještě tma takže orientace v takovém terénu nebyla nejsnažší. Parťák mi zmizel někde v dáli a tak jsem pokračoval svým hlemýždím tepmem sám. Puchýře teď byly opravdu cítit a já si v duchu mylsel, že snad podnikám výšlap někam na Sněžku, neboť to nebralo konce.
Bylo třeba pečlivě si rozmýšlet každý krok, neboť jediná chyba by poslala člověka k zemi a následná jízda po zledovatělém svahu by teď určitě nebyla příjemná, ne-li nebezpečná. Nemluvě o psychologickém efektu takového pádu. Po nekonečném a bolestivém výšlapu se přede mnou konečně objevily schody. Začal jsem zdolávat jeden po druhém. Bylo jich tam přes dvě stě. Umorousaný jsem se doplazil pod kostel, kde už na mě čekal kolega. Pogratulovali jsme si a odbelhali se do odpočívárny.

Byla to sice zajímavá zkušenost, ale nevím, zda se chci zůčastnit příštího ročníku...

Certifikát, který dostali všichni "přeživší"

Zimní spánek přechází v jarní únavu

Tak se nám oteplilo, sníh už letos snad nadobro roztál a dokonce se tu a tam začínají objevovat mnou tak nenávidění motorkáři. I přes slibované ochlazení nelze pochybovat o tom, že jaro už ťuká na vrátka. Začíná ten pravý trénink :)
Rozhodl jsem se neotálet a na středu jsem si naplánoval cca padesátikilometrovou trasu. Zrovna foukal silný jihovýchodní vítr. Pro nezasvěcené - na jednokolce se v bočním větru jezdí opravdu, ale opravdu špatně. I přesto jsem vyrazil se sebevědomým výrazem ve tváři, odhodlán pokořit veškeré nástrahy a překážky, které si na mě počasí přichystalo. S vypětím sil jsem rozrážel vzdušné proudy a všemožně se kroutil, jen abych nespadl...
Asi po šesti kilometrech se cesta srovnala se směrem větru a jelo se daleko líp. Následovala přestávka, načež jsem s hrůzou zjistil, že šroub, držící kliku na ose, je povolený a levá klika je úplně volná a drží jen silou vůle. Samozřejmě jsem s sebou jako na potvoru neměl imbus, čímž bylo rychle rozhodnuto o návratu domů. Kliku jsem na osu namlátil kamenem, šroub dotáhl palcem (bolestivá záležitost) a cestou se modlil, aby se mi to nerozsypalo. Domů jsem dojel/došel, vytáhl klíč, dotáhl a mohlo se jezdit dál. Nicméně z padesátikilometrového výletu byla nakonec ne zrovna moc příjemná procházka a výčitky typu "Že já vůl jsem si ten klíč nevzal, když se na mě tak hezky díval ze stolu!"
O víkendu se snad zadaří...

Společný kanál na YouTube

Na YouTube byl založen kanál, kde budou publikovány veškeré naše klipy. Odkaz na něj najdete zde.
V nejbližší době také vznikne web zaměřený na naše akce a vyjížďky.