Jsou všude

Autům prostě neujedeš, to už jsem zjistil. Proto nepojedu ďo Reykjavíku a mířím na sever. Dneska jsem vzal kemp. Po deseti dnech jsem vyměkl a zatoužil po teplé sprše. Hodinu jsem se tu nimral s článkem a pak se něco stalo a zmizel mi všechen text. Takže jen heslovitě. Zdejší roviny a pouště nemají konec. Prostě jedeš a jedeš a jedeš, vítr ti fouká v lepším případě do protivky, v tom horším z boku. Auta ti nedají pokoj. Turisti taky ne. Předevčírem se mi povedlo přes noc ve stanu usušit boty a ráno, když jsem šel přes louku zpátky na silnici, šlápl jsem do nějakých sraček. Močál. Boty od toho mám zaliskaný ještě dneska. Oteplilo se. Konečně jsem se mohl trochu vysvliknout. Na severu by neměl být takovej provoz.

stará oprava

Jedna z rovin

Je to horší než jak to vypadá

Pořád se potkáváme

Moje kuchyň