pondělí 30. května 2016

Tomáši, ty debile!

Horší ráno, než to dnešní, jsem asi ještě nezažil. Včera jsem úplně odpadl a v noci mě nevzbudil aniá déšť. Ráno jsem byl durch mokrej, včetně spacáku. Stan jsem měl samozřejmě hezky zabalenej a přidělanej na uni. Chcalo, foukal vítr jako prase, tak jsem šel radši k moři. Tam jsem si vinou vlastní nešikovnosti utopil svoje jediný boty. V obou rybník jako hrom, goretex negoretex. Vítr a déšť se stupňoval a já jsem myslel, že tady fakt zdechnu. Naštěstí brzo vylezlo slunko a mohl jsem
Západní pobřeží

Stromky tu fakt rostou šikmo




Výhled z mojí ložnice..,
začít sušit. Vypadal jsem jak exot. Soudím podle pohledů dánských řidičů. V obchodě se mi pvedlo sehnat plyn a tak jsem si udělal velkej oběd. Obloha se úplně vyjasnila a z té hrůzy zůstal jenom ten vítr. I přes několikahodinové sušení se mi povedlo natočit skoro 65 km. Sorry za ten text a obrázky, nemám baterku na to, abych si s tím hrál...

neděle 29. května 2016

Beer is my fuel

Předevčírem jsem přijal pozvání do Esbjergu. No a včera jsem tam skutečně dojel. Nějaký starší pán se se mnou dal do řeči, že prej jestli mám kde spát a tak. No tak jsem mu pověděl, že se tu mám setkat s Flemmingem, že mám číslo. Ať mu prej zavolám. Všechno domluvil. Já totiž dánsky neumím a s mojí angličtinou by to bylo na dva dny... Za deset minut už jsme seděli na zahradě a čekali na mého hostitele.Chvilku jsme poseděli, dali pár piv, jídlo, moje maličkost sprchu a tak dále. Večeře byla v mexicko - italské restauraci. Ještě před tím dánské speciální pivo. No prostě paráda.Ráno ve 4 vstávačka. Po rozloučení jsme se každý vydali vlastní cestou. Ráno bylo nádherně. Nulový provoz, jasná obloha. Odpoledne ale začalo foukat a teď večer i občas sprchne. Dánské západní pobřeží je pěkný kousek světa. Do pátku se chci dostat na sever, abych v sobotu chytil trajekt. Flemming mi dal na cestu nějaký ten alkohol, tak teď doplňuju síly :)

Severní moře

Zdejší somráci



Flemming
 Ještě jednou díky.


pátek 27. května 2016

Rovina, rovina, krávy, ovce, rovina

Nějak tak by se dalo charakterizovat Dánsko. Stoupání tu jsou, ale velice mírná a táhlá. Na vyjetí super, na rozjetí už horší. Líbí se mi ty jejich baráky. On vlastně každý dům je statek a po třech nebo pěti stech metrech je další. Před každým z nic vlaje na vysoké žerdi dánská vlajka. Dlažbu jsem dneska nějakou objevil, ale to byla výjimka a navíc se skvěle vyjímala. Na co jsou úchylní zase tady, tak na štěrk. Najdeš ho před každým domem. Vždycky v silné vrstvě. To mi nevadí. Vadí mi to na cestách. To je řádný rodeo. Ale není jich takových moc. Lidí na kole jsem taky moc nepotkal. Průjezdy městy jsou v cajku. Ráno mi při rozjezdu praskl drát na straně s kotoučem. Tam se to fakt blbě vyměňuje. Nevydržel mou sloní sílu v levém stehnu :) Ovce ti tu běhají zásadně pod kolo a jejich bobky najdeš všude. Pivo je tady docela drahý. Třetinka v plechu vychází asi na 35 našich. Záleží jak co. A bude hůř. Nejsou tu skoro žádné lesy.  Ráno mě vzbudil kolouch, teď mě tady otravuje kuna. O zvířenu na cestách fakt není nouze. Jako třeba ten brouk co mi vlezl do spacáku a kousl mě do boku. To byl budíček. Musel jsem udělat menší tech. zásah do nastavení nosičů. Jinak jednokolka zatím drží pohromadě. Mě pobolívá pravé rameno. Důsledek těch Muni jízd po německých vesnicích a městech.  Voda Severního moře je daleko - je odliv.

Litr a dvojnásobek alkoholu. Neměl jsem, jen jsem našel plechovku.

čtvrtek 26. května 2016

Skål!

Dneska jsem překročil, resp. přejel, dánské hranice. První dojem? Super! Značení stezek je lepší, žádný kostky, nikde se neztratíš... a co je nejlepší, super lidi. Jazyk je hodně podobný norštině a některá slůvka, jako třeba takk (děkuji), nebo skål (na zdraví) , znám. Potkal jsem skupinku výletníků, okamžitě dostal pivko a už to jelo. Za chvilku jsme seděli v restauraci, pili a jedli. Byl jsem pozván. Tisíceré díky. Bylo fakt těžký se přinapitej dostat do lesa. No... je to nějakej park, ale jsem dobře schovanej tak snad to vyjde. Mají tu dobré pivo i jídlo. V Dánsku se mi bude líbit :)


středa 25. května 2016

Už se to blíží


Zatím jsem žádný neviděl...

Jehé, ještě nějakých max 50 km a jsem v Dánsku. Teda doufám. Dneska jsem se tolikrát zamotal a najel si tolik kilometrů, že už bych tam jinak dávno byl. To je tak, když se rozhodneš dát německý cyklostezce ještě šanci a skončíš v lese na dvorku nějakýho cápka s megačoklama. No a když se rozhodneš dát německý cyklostezce šanci druhou, zavede tě do toho podělanýho Schleswigu i když přesně tohle jsi nechtěl. Ale nic, Tomáš si jenom tak trochu kňučí. Všude tu prodávají jahody. Člověk jenom projíždí a slintá, páč při pohledu na cenu se mu peněženka schová do hlubin batohu. Ale když ta slečna u jednoho stánku se tak hezky usmívala... no jo dobře tak jsem si jeden košík koupil no. Byly dobrý. Zdraví se tady MOIN. Furt si na to zvykám. Říká se to úplně stejně jako ti racci v Hledá se Nemo. No fakt! Je to srandovní. Markova s dobrým úmyslem darovaná kukuřičná krupice se mi včera večer vysypala do batohu. To mě fakt dopálilo. Už jenom proto, že jí stačí k snídani málo (dávám do ní hodně hořké čokolády:) a takhle je půlka sáčku v hajzlu. Samozřejmě jsem měl všechno od kukuřice. To mě taky docela, ehm, sralo. V noci mě budí nejrůznější zvířata i sny. Ale obecně se vždycky vzbudím dobře vyspanej. Jinak musím poděkovat Ing. Luďovi, coby dalšímu sponzoru Druhé výpravy.

neděle 22. května 2016

Už nevím co za nadpis...

No, po dvoudenním blackoutu se opět hlásím. Ne, neumřel jsem a dokonce mě to začíná bavit :)  Tak čím začít. Musel jsem vyměnit brzdový destičky. Čekal jsem že vydrží dýl, takže se budu muset po nějakých poohlídnout. Taky jsem konečně dorazil k moři. První den byl super. Našel jsem skvělý místo na spaní a povedlo se mi dokonce dostat k vodě. Ono to je totiž mimo oficiální pláže docela problém. Je tu hodně vysoký břeh. Voda má 12 stupňů, takže to bylo labůžo. Ráno jsem dokonce díky informacím od bráchy stihl východ slunce. Pak jsem se ale dostal do města a radost skončila. Nesnáším městský cyklostezky. Tady sice nebyly žádný kostky, ale jinak spousta lidí a málo místa. Po hodině jsem to vzdal a vydal se zpět do vnitrozemí. Sice byl pařák jako prase, ale aspoň se dalo celkem svižně jet. Vzhledem k tomu, že mi den předtím došla baterka a tudíž jsem neměl žádnou mapu, jel jsem pode rad domorodců směrem na Kiel. I přívozem jsem se svezl. Vysolil jsem za něj 4 Éčka, páč jsem kupoval u špatnýho automatu a místo lístku si koupil pobyt na pláži. Pomalu začínám zapadat mezi místní. Většinou mě mají za Švýcara a pořád chválí mou němčinu. Ono to chce pár dnů a pak to člověku jde samo. Zrovna teď  jsem  v kempu, nabíjím všechno co se dá (včetně sebe, mají tu dobrý pivo)  a dneska ksem se rozhodl udělat si takovej odpočinkovej večer. Už mám třetí tak radši přestanu psát...





Večerní koupačka



pátek 20. května 2016

Zbav mě toho!

Ó všemocná Přírodo!
Prosím Tě, zbav mě jednou provždy toho nesmyslu jménem dlažební kostky! Tohle už se fakt nedá. Přestávám jezdit po prdelákovech a beru to přímější cestou. Jsem kousek pod Wismarem, 1348 km. Bohužel mi dochází baterka a bez ní nemám mapu, což ve zdejším chaosu znamená být tam kde slunce nesvítí... takže dneska ultrakrátce. Polepším se, slibuju :)

čtvrtek 19. května 2016

Odpočívat se musí


Jsem člověk od přírody líný a tak jsem se dneska rozhodl flákat. Vstal jsem až v devět, ve dvanáct obědval, v šest nakoupil. No, toaleťák jsem mohl vzít jen po deseti rulích, což nevím kam bych dal, takže jsem vzal pakl kapesníčků. Nu což. Olivový olej měli taky jenom v 3/4 litrovce tak jsem vzal máslo. No a jelikož žeru furt samý kašičky, čočku a nebo těstoviny, pokusil jsem se dneska o něco sladkýho. Sice to vypadalo hrozně, ale chutnalo to skvěle. Akorát jsem na první pokus tu čokoládu připálil. Holt kuchař amatér... Odpolko se mi povedlo najít potůček - dar z nebes - a vyprat v něm všechno pratelné. I sebe samozřejmě. I přes všechno to flákání jsem dal 60 km. Odměnou mi jsou mračna komárů.

Temnota odchází

Sarumanova špína už odplouvá :)včerejší ráno mě mile překvapilo. Vykoukl Oskar a tak jsem se ještě asi hoďku válel. V noci skutečně nepršelo. Dokonce se mi povedlo hned ráno nakoupit a ani jsem moc nebloudil. Ehm... totiž, vykašlal jsem se na oficiální cyklostezky a vzal to po silnicích. Tady, stejně jako v Rakousku, jsou povrchy stezek různý a v zástavbě je to hrůza. Značení je debilní. A taky ty kostky že jo. Taky jsem vypral, ale jenom prádlo, sebe ne. Už bych to ale taky potřeboval. Krajina se tu mírně vlní a tak to není jednotvárný. K moři dorazím zřejmě zítra a to u města Wismar. Ale to se ještě uvidí.

Trochu jsem je připálil...

q

úterý 17. května 2016

Kostky! Dlažební!



Ani ptáci v tom vichru nechcou lítat
Dneska jsem si teda dal. Nejdřív mě ráno čekal hodinový pochod po dlážděné silnici. Mimochodem, to je tady taková specialita - najdeš to všude. Pak singletrail, který jsem úspěšně zdolal a nakonec další, asi hodinu a půl dlouhý pochod po panelce. Absolutně odmítám po těchto věcech jezdit už jen kvůli stroji, který je už tak v dost pochybné kondici. Taky to hrozně unavuje. Ve městech to bývá děs. Samej nájezd a sjezd z obrubníků (těch snížených), semafory a samozřejmě obrovské kostky. K pobřeží ještě nepojedu. Stočil jsem to na západ a u moře bych měl být až někde u Rostocku. Vítr trochu polevil, ale i tak je to dřina. Je tady taky zima a momentálně se mě snaží sežrat hejno nějakých mušek. Ta moskytiéra je fajn věc. Stan nestavím, na to už nemám chuť ani sílu. Tak mi drž palce ať v noci neprší :) dneska jsem k mému údivu neudělal jedinou fotku, tak něco ze včerejška. Ten krám mě nechce poslouchat tak jsou ty fotky obráceně no...

pondělí 16. května 2016

Bylo nebylo

I pravila paní Příroda. "Ty Větře, nemohl bys prosím tě foukat od západu následující, ehm, řekněme půlrok? On totiž ten Křídlůvák jede zas na nějakej výlet a já se moc ráda dívám jak trpí. Uděláš to pro mě?" A vítr jen: "No problemo!" a dal se do práce. A že mu to šlo. Tomu Tomášovi nezbylo nic jiného než se s tím smířit. A jestli neumřel, smiřuje se s tím doteď...No, prostě fouká bočák jako prase tak vymýšlím kraviny. Mám toho dost. Dopiju toho lahváče a jdu na kutě. Vlastně ještě ne. Musím poděkovat Petrovi Ejemovi, coby prvnímu oficiálnímu dobrovolnému sponzorovi Druhé výpravy. A teď už do Hajan :) fotky mi bohužel nejak nejdou. Ahlbeck, 1054 km.





Exkurze do bažin

Včerejší ráno jsem myslel, že mě trefí. Všechno jsem pěkně sbalil, načež jsem zjistil, že nemám mobil. Takže všechno zase dolů a vybalit. No nakonec jsem toho uličníka našel ve spacáku. Celej den neskutečně foukalo. Občas sprchlo a byla docela zima. Aby toho nebylo málo, ztratil jsem stezku a dostal se na panelku. Asi svacet minut jsem s ní bojoval, ale pak jsem to vzdal a šel pěšky. Po hodině jsem se dostal zpátky do civilizace, kde byla ale stezka uzavřena a prej že to mám objet - po panelce! Takže zase procházka. Tentokrát dvouhodinová. Cesta vedla mokřady v záplavové oblasti Odry. No nakonec jsem to zakufroval v kempu. Dneska ráno solidně pršelo a momentálně je sedm stupňů. Fotky nebudou, neboť foťák momentálně hltá watty.

sobota 14. května 2016

Tak už to začíná

Je jen otázkou času, než člověk na cestě začne potkávat zajímavé osoby. No a dneska se s takovými lidmi skoro až roztrhl pytel. Ono tady totiž moc lidí nejezdí. Možná tak pět za hodinu. Ale dneska to bylo jinak. A tak jsem si procvičil němčinu jako nikdy. Je ale vidět, že se časem zhoršuju. Chtělo by to nějaký opáčko... No, navzdory tomu jsem ohromoval ostatní cestovatele a cestovatelku svým plánem, poslouchal vyprávění o splavování Yukonu na kanoi a dokonce jsem byl obdarován jedním lahvovým. Celej den fučel vítr, ale díky spoluutrpení jsem už kolem čtvrté měl sedmdesátku a do sedmi jsem to vyšrouboval na necelých 89 km. Citelně se ochlazuje a prej má být ještě chladněji tak spím ve stanu. Zítra budu muset zneužít nějakou zásuvku, dochází mi šťáva v tabletu. Ještě dva tři dny a jsem u móře!  :)

bodlo...

V zemi dlažebních kostek

Já nevím co ty Němce na těch kostkách tak baví. Najdeš je v každým městě i vesnici. Včera jsem


se dokonce setkal s rekordní velikostí. Přirovnal bych to k jízdě autem po retardérech. Celej den mě honila bouřka, až mě nakonec dohnala. Ale to už jsem byl schovanej pod střechou a skoro tři hodiny tam kvůli dešti zevlil. Večer se mi úplně sama nabídla taková chatrč na přespání. I s přístupem k řece. Je fajn se zase jednou umýt...
stále vypadám jako člověk


čtvrtek 12. května 2016

Trinkst du Tee?

Dneska ráno jsem potkal maníka na procházce. Bylo něco kolem sedmé a já jsem si zrovna chystal snídani. Jevil zájem o stroj a tak jsem mu to všechno prásknul. V půlce mě ale přerušil a že prej skočí pro čaj. Za chvilku se skutečně objevil znova a frrk, už jsem usrkával bylinkový čaj. Když zjistil, že jsem spal pod starým dubem, odvětil poznámkou, že tu jsou vlci. A že k baltu je to prej ještě 600 kilometrů. No tak jsem v půlce cesty k pobřeží. Ráno začlo věru skvěle. Dokonce jsem našel místo, kde byl přístup k jinak nedostupné vodě a mohl jsem vyprat věci i sebe. BRRR. Nějakým nedopatřením jsem se na chvilku dostal do Polska a později začalo tak moc fučet, že se v tom nedalo jet. Raději jsem se pustil do vaření. Rýže s feferonkama a uzeným lososem. V obchodě jsem dostal chuť na pomeranče a tak jsem dal kilo a půl na posezení. Když ani po jídle vítr neustával, vytáhl jsem tu flétnu, co vezu s sebou, a něco málo si zapískal. Jestli je Skandinávie tak větrná jak se říká, bude ze mě hotový virtuóz :) Zdejší krajina mi trochu připomíná Pohansko na Břeclavsku. Jsou tu obrovitánské duby a nekonečné aleje kvetoucích jírovců.
Jsem kousek za Gubenem se 76ti km na kontě a ležím pro změnu pod starou borovicí...
jedna ze včerejška - Bad Muskau

 
Velký prádlo

středa 11. května 2016

Když se oteplí...

Dneska se od výpravy oddělil i Marek. Chtěl bych mu tímto poděkovat za skvěle strávené dny a za neocenitelnou pomoc při útrapách s auty, navigací a nákupy. Mé díky patří rovněž Tomášovi, který to s námi taky pár dnů vydržel. Zrovna schytal dosud ty nejhnusnější :) Tímto začíná mé osamocené dobrodružství. A zrovna dneska toho nebylo málo - asi tisíckrát jsem zabloudil. Vždycky v nějakých městečkách. Dostal jsem se k vojenské střelnici a nakonec jsem hledal nocleh až do tmy. Bez jednoho rovných devadesát kilometrů, jsem poblíž Bad Muskau nebo tak nějak. Na nahrávání fotek teď vážně nemám čas. Jdu si lehnout.

úterý 10. května 2016

Willkommen in Deutschland!

Tak dneska jsme trhli prvních 70 km na cizí půdě. Včerejší odpočinkový den byl super. Hlavně to jak jsme to natřeli Švédům. Německo je o dost rovinatější, ale značení cyklostezek není zrovna moc přehledný. Lidé jsou tu ochotní a černoty jsme moc neviděli. Dneska vůbec poprvé se na stroji nic nepodělalo. Ležíme v lese a žerou nás komáři. Snad se dožijeme rána. :)

pondělí 9. května 2016

Kolik je 35 + 35?

Odpověď zní 110. Vzhledem k tomu, že jedeme nonstop, rozhodli jsme se jet etapu Litoměřice - Rumburk dva dny. Že těch 70 km rozložíme na půlky. Jaké překvapení bylo, když jsem se včera v cíli podíval na tachometr a ten místo pětatřiceti ukázal sedmdesát. Ale to bych předbíhal. Až do Hřenska se nám jelo výtečně. Aby taky ne, když je to po proudu Labe. Dál už to bylo horší. Důvěrně mi to připomínalo Vysočinu. Ovšem s tím rozdílem, že až na vítr, který mě jednou sfoukl tak, že jednokolka udělala salto, bylo hezky. V kopcích tentokrát hekal i Marek a dokonce přejmenoval svůj batoh na, cituji: "kokotina ťažká". Už nám z toho oboum solidně hrabe a tak cestou vymýšlíme ptákoviny. Ale týmová morálka je na maximu a to je důležitý :)
Dneska máme odpočinkový den a nepojedeme vůbec nikam. Zůstaneme pěkně tady u strejdy a tety. A zítra hurá do ciziny!




sobota 7. května 2016

Jako u móře

Po včerejší vydařené grilovací akci, kde nás Míla a Bětka zásobovali dobrotami, jsme se dneska rozhodli pro jízdu ve volnějším stylu. Vyrazili jsme až kolem třetí s žaludky naplněnými skvělým obědem. Jasně že všechno nemůže být ideální a tak jsem se málem poroučel k zemi. To když jsem si té kořeny zvedlé silnice všiml až na poslední chvíli. Seskočil jsem dost kuriózně, ale všechno v cajku. Pak jsem málem přejel nějaký děcko co mi vběhlo přímo pod kolo. Nikomu se nic nestalo, ale kolka dostala celkem pecku. Hlavně že jsem zvonil. Usmrkanci jedni... No a nakonec mi praskl další drát. Ale jinak v cajku. Marek si dneska opravil zaseknuté lanko přehazovačky a momentálně zkouší svoji novou hamaku. U Labe je hezky ;)








Zvykáme si

Po vydařeném večeru v hlavním městě se pan "konkurenční" blogger rozhodl, že nás protáhne městem. No, zpočátku jsem té jeho devětadvacítce moc nevěřil, ale bojoval celkem statečně. Takže jsem uznal za vhodné ho trochu potrápit a lehce jsem pridal. Panáček si to doufám bude ještě dlouho pamatovat  :) Počasí bylo vsutku ukázkové a nebýt nedorozumění při navigaci a následnému hodinovému zpoždění na nucený popojezd vlakem  (kterým jsme však jeli zadáčo ), bylo by to bez chyby. Do Litoměřic, vzdálených 84 km, jsme zdárně dorazili a večerní grilovačka byla onou třešničkou na dortu.