Jak Tomáš kupoval palubní lístek...

Jelikož jsem neměl dopředu zamluvené místo na lodi, musel jsem se dneska vypravit do přístavu a pokusit se koupit lístek osobně přímo v kanceláři Smyril line. Měl jsem na to celej den a tak jsem se vypravil pěšky. Není to velký město. Projít celej přístav mi však docela trvalo. Nakonec jsem se dostal tam, odkud Norröna vyplouvá. Mokrej jak myš samozřejmě, je tady nefalšované peklo. Samozřejmě nejezdím, tak je bezvětří. Slečna mi sdělila, že tady se lístky neprodávají, že musím jinam. Vytáhl jsem plán města ať mi to ukáže. Na druhý straně! Rozhodl jsem se tedy využít Citybike a půjčil si kolo. Je to zadáčo a funguje to na stejným principu jako nákupní košíky. Na prvních třech metrech mi praskl řetěz. Hmm, tak jsem ho vrátil do stojánku a půjčil si jiný. Jsou to takový malý kolečka podobný skládací Esce. Akorát mají třístupňovou nábojovou převodovku. Mně teda fungovala jenom 1 a 3. Frčel jsem na dané místo a hledal a hledal, až jsem to nevydržel a zeptal se kamioňáků. Konečně jsem byl  v kanclu. Tam tři dámy. Dvě telefonovaly. Šel jsem teda k té třetí a ta mě poslala zpátky k té první. Začal rozhovor v angličtině. Paní mě celkem rychle pochopila a za chvilku už jsem tasil kartu, abych byl lehčí o 3 400 DKK. Jenže ejhle! Nemají tady platební terminál a já mám pro určité typy plateb nastaveny různé limity. Takže jsem zase sedl na tu herku a frčel do města vybrat hotovost. Byl to věru pořádnej stoh bankovek. S nacpanou peněženkou jsem vstoupil do kanclu podruhé. Jo, všechno v cajku. Už si prohlížím prospekty a čekám na lístek. Jenže ejhle! Chcete vidět můj pas? Hmm, ten mám v kempu, úplně jsem na něj zapomněl. Jenže zase ejhle! Dvanáct hodin (do města jsem vyrážel v deset) a oni mají polední pauzu. Do půl čtvrtý. Takže jsem zase sedl na kolo (prej odpočinkovej den) a vrátil se do kempu na nějaký kus žvance a taky si pořádně prohlídnout ty bunkry z války. Včera jsem je nestihl všechny prolézt. O dost zajímavější než ty u nás. Je tady u nich i povídání v tištěné podobě. A dokonce i německy, takže jsem si i něco početl. Není to nic pěknýho. Na poslední cestu do kanceláře jsem se vybavil lepším kolem. Nemělo měkké gumy a řazení i brzda ok. No a teď tu sedím, dívám se na ty papíry a přemýšlím do čeho jsem se to vlastně namočil. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Díval jsem se na fotky tohoto města na internetu a už doma mi to připadalo strašně daleko. No a ráno jsem ten přístavní mumraj viděl na vlastní oči. Prostě nechápu, jak nějakej vesnickej balík může sednout na jednokolku, která ho beztak baví jen proto, že umí něco co většina lidí nedokáže, a dojede na sever Dánska. Jsem fakt zvědavej na ten Island. Ó, všemocná a převeliká Přírodo, prosím nenech mě tam chcípnout! :D a ještě jedna ze včerejška.