Tak jsem předevčírem poprvé ucítil síru, ne fakt síru? Ale ne, ucítil jsem sílu islandského větru. Nechápal jsem, proč mě na lodi všichni ti cyklo a autoturisti před tímto živlem tak varovali. Teď už vím. 16 m/s. To už docela jde. Ušel jsem 26 km a zabalil to zase v kanále. Jen ve spacáku, ono totiž mělo pršet a já tomu stanu ve větru moc nevěřím. Vítr v noci změnil směr a tak místo v závětří jsem spal ve větrným tunelu. Ještě že ten spacák neprofoukne. Na druhý den jsem se vydal do hor. To abych se vyhnul Reykjavíku. Malbik endar, to je přece jasný. 36 km, odjeto asi dvacet. No a od včerejšího večera pršelo. A pršelo až do jedný odpoledne. A mě napadlo: proč bych měl prožívat druhou Vysočinu? Proč se s mojí směšnou výbavou pachtit v dešti, když si můžu hovět v teple a suchu stanu? A tak jsem těch sedmnáct hodin proležel. Ještě že mám tu flétnu. Pravda, můj příbytek není zrovna velký, ale stačí. Co mě ovšem trápilo, tak nedostatek jídla. Tlačím ten kuskus s fazolema a představuju si čerstvě vyškvařené škvarky. Jím chleba a představuju si lívanec se šlehačkou a marmeládou. No prostě teď nemyslím na nic jinýho. Vepřo knedlo zelo, svíčková, tvarohový buchty, nebo třeba takovej bramborovej salát. Óóóó! Špajz je prakticky prázdnej. Zítra budu muset udělat velkej nákup. Prachy neprachy, potřebuju pořádný jídlo a ve velkým množství. Další město je daleko. Stávkuje mi prohlížeč, takže dneska píšu přes aplikaci = žádný fotky. 13 km jižně od města Borgarnes, 3088 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat