Na tabletu se nedá moc dobře formátovat text a některý věci tu nejdou vůbec. Taky nemám dost šťávy na to, abych si s tím hrál. Ale tak jen pro představu. "Tys jako přijel na Island s tímhle bikem?" "No jo, je to speciální jednokolka." A proč? Vždyť to musí být utrpení. " "Jenom občas. Většinou mě to baví. Ale máš pravdu, je to výzva." "Kde dneska spíš?" "Venku, jako vždycky." "Takže nemáš plán?" "Můj oficiální plán je přežít ten pětitýdenní pobyt na tomhle podivným ostrově." Tak asi takhle nějak probíhají rozhovory s ostatními lidmi. Je to tady těžký. Počasí se zatím pořád drží, třebaže je mlha a mokro. Ale každej kilometr je drahej. Viděl jsem tabuli - do hlavního města je to asi 450 km. A pak už jenom asi 600 a jsem zase v přístavu :) Stan se mi povedlo opravit. Použil jsem dlahu z kusu kartáčku na zuby. Ono to ale nechtělo moc držet, páč je tam velký pnutí. No tak jsem přidal pětku imbus a dvě montpáky. A je to. Dneska jsem byl poprvé nakoupit. No levný to tady nemají. Ale zato mají všechno. I můj oblíbený kuskus, který je na cestovní vaření skvělý a nestojí zas tak moc. Poprvé jsem se vyflákal. Při nástupu se mi zachytila nohavice o pedál. Odnesl to loket, ale nic vážného. Je v cajku. Včera jsem měl islandskou sprchu, neboť voním asi stejně jako pytel hnoje. Už jsem nevěděl, jestli je to opálení nebo špína (bylo to to první). Potoky jsou hrozně ledový, zato pitelný. Co mě tady ale fakt zklamalo a štve, tak provoz. Myslel jsem, že budu potkávat tak 30 aut denně, ale ono je to 30 co půlhodina. Turisti... Taky se mi do batohu vysypal kuskus. Je to teď jak dětský chrastítko. Vyčistím to až se mi bude chtít. Takže asi nikdy.
 |
| Horolezci a horolezkyně z USA |
 |
| Moje obdivovatelky |
 |
| Po 143 km první město s obchodem |
Žádné komentáře:
Okomentovat