Vandr bez Hrocha

Já vím, já vím. Další mikropříspěvek, kterej ani trochu nesouvisí s jednokolkama. Ono jich bude v budoucnu asi přibývat, páč se k nim neplánuju hned tak vrátit. Je to škoda, protože ten blog byl (a ještě je) hlavně o nich. To taky vím. Ale co ještě vím, tak to, že u nich nechci zůstat napořád. Ovšem netvrdím ani to, že rovnou takhle z fleku končím. Prozatím bych to nazval takovou přestávkou na dobu neurčitou...


Vzhledem k tomu, že bych na jaře rád zase spáchal nějakej ten výjezd ven, provádím v posledních dnech jisté přípravy. Ono se to jaro totiž nezadržitelně blíží a času už moc nezbývá. Oproti loňsku už však netrénuju v hospodě. To protože takovej trénink jenom vysává peněženku a zvětšuje panděro.
A tak se stalo, že jsem se vypravil k našim slovenským bratiom. Tentokrát bez Hrocha, za to s Markem. Taková narychlo domluvená výprava, do které jsem se vlastně tak nějak vetřel. To když jsem seděl v Brně s Markem u piva a zpříjemňoval si tak čekání na vlak.
Pochodili jsme pár kopců kousek od Skalice a noci trávili na chatě. Snad krom toho větru na Peckové nedošlo na žádný dramatičnosti, takže nemá cenu psát sáhodlouhý text. Teda až na pár uklouznutí na ledu a můj destruktivní nájezd do regálu v obchodě. Jenom musím poděkovat Markovi a jeho rodičům za ty spousty jídla, pití a taky za nocleh.
A kdyby někdo náhodou někdy našel na internetu fauna s dřevěnou nohou a igelitkama plnýma zeleniny od Tesca, tak na tom nesu částečnou vinu.

Studený pivo u horkých kamen vždycky potěší

Hrajem do zblbnutí

Kocháme se

Obdivujem

Vaříme

Šmírujeme ptáky

Mrzneme

Koštujeme

Abych se furt jenom někde neflákal, spojil jsem příjemné s užitečným. Ze Slovenska jsem zamířil rovnou do Frýdku popovídat lidem o Druhé výpravě. Přednáška sice neměla takovej úspěch jako ta v Hradci, ale i tak to bylo fajn. Přetáhl jsem jenom o čtyřicet minut...
No a to by to nebyla návštěva Ostravska bez navštívení Tomáše se Standou. Dík za další přychýlení na noc. V Křídlůvkách pak budeme muset zajít na pivo. Aspoň na dvě.A s tím červnem držím pěsti.

Kafe u Toma

Jak jel Tomáš do Hradce

Už ani nevím, kde to pořádně bylo. Možná někde v Litvě, či dokonce ještě ve Finsku. A nebo snad ještě dřív? Netuším. Každopádně, jistá Míša dala kontakt na mě jistýmu Martinovi, kterej zase napsal mojí maličkosti, zda bych nemohl říct pár slov o Druhé výpravě (o jejímž zdárným konci jsem si tehdy mohl nechat maximálně tak věštit z ruky) na festivalu Cyklocestování, který ten Martin pořádá. Musím se přiznat, že to bylo poprvé, kdy jsem tenhle typ korespondence vyřizoval ve stanu. Slíbil jsem, že jestli na Slovensku nezapadnu v závějích, tak určitě přijedu.
No a v sobotu jsem se tam fakt dostavil. Cestou mi sice ujel jeden vlak a ve městě mi nevyšlo ubytování, ale vzhledem k tomu, že se lidem moc nechtělo přestat tleskat ani poté, co jsem o třicet minut přetáhl vyměřenej čas, soudím, že to nebylo špatný. Bylo to super, páč mě od spaní pod mostem zachránili Karel s Pavlou, za což jim musím ještě jednou poděkovat.
Pro ty, kteří o tom nevěděli a nebo to bylo moc daleko, mám dobrou zprávu. Tuhle neděli bude to stejný ve Frýdku - Místku. Víc info na cyklocestovani.cz
Taky mi vyšel další rozhovor.

Tož OstravAci! Budu se těšit! :)