Už se začíná ochlazovat. Jde to poznat podle ztuhlých slimáků, kteří přes noc šmejdí v okolí stanu a ráno to vždycky zaparkujou buď v kastrolu, nebo někde na tropiku. A jelikož si čím dál častěji říkám, že už jsem si s koupáním se ve studených řekách a jezerech užil dost, rozhodl jsem se zkusit se k někomu vloudit skrze warmshowers.org.
A tak volám jisté Anu do Tartu. Je to nějakých 60 kiláků, takže dorazím až zítra. A jo, prej můžu přijet. Paráda! No.... doteď se to vyvíjelo dobře.
A tak volám jisté Anu do Tartu. Je to nějakých 60 kiláků, takže dorazím až zítra. A jo, prej můžu přijet. Paráda! No.... doteď se to vyvíjelo dobře.
Krátce po našem rozhovoru, kdesi na okresní silnici, kde si užívám ten uchu lahodící zvuk k smrti unaveného pedálu, se ten jmenovaný pedál rozhodl pro krátkej proces. Zkrátka a jednoduše se zastavil, což pro mě znamená blízké setkání s povrchem zemským. Je to pořádná pecka a mám štěstí, že nic nejelo. Foťák udělal pár kotrmelců, ale žije. Pivo taky žije! Zkouším to rozhýbat, ale jediný, co se mi povede, je zmršit to úplně. Ukroutil jsem osu a tím si zajistil krásnou procházku.
Další den, kdy se po nějakých osmi km dobelhám k silnici, mám v plánu stopnout auto do Tartu, kde je prej cykloobchod a kde můžu koupit nový. Je tady autobusová zastávka a tak zpočátku čekám na bus. Po hodině a půl přijede takový malý autíčko a že prej kola nebere. No tak teda už definitivně, jdu stopovat. Poprvé v životě. Nic, jsem vzduch. Jo, nevypadám zrovna věrohodně, ale zkouším to dál. Nic. No tak si těch zbylých dvacet kilometrů asi odchodím. Informuju teda svoji hostitelku o situaci a vyrážím na pochod. Je krásnej den.
Ale přece jenom se mi nakonec podaří nastoupit do autobusu a pár minut na to jsem ve městě, kde se se setkávám s Anu a jejím kolem jménem Massimo. Hned opodál kupuju nový pedály. Ty stejný. No... pěkně jsem se prohnul. Ale týpek v obchodě měl aspoň radost z toho, že si mohl mašinu vyfotit.
A po krátké městské jízdě jsme v Mordoru. Ne v tam tom. Jmenuje se tak místní univerzitní kolej. Můj nynější domov. Anu je zcestovalá a tak je toho hodně k vyprávění.
Mám tu čest dozvědět se něco víc o místním životě. Tartu je v podstatě studentské město a podle toho taky vypadá. Spousta mladých lidí, spousta nápadů a projektů nebo pěkných zákoutí. Když už je řeč o těch projektech, musím se zmínit o jedom z nich. Představil mi ho Mischa, student z Německa na výměnném pobytu.
Další den, kdy se po nějakých osmi km dobelhám k silnici, mám v plánu stopnout auto do Tartu, kde je prej cykloobchod a kde můžu koupit nový. Je tady autobusová zastávka a tak zpočátku čekám na bus. Po hodině a půl přijede takový malý autíčko a že prej kola nebere. No tak teda už definitivně, jdu stopovat. Poprvé v životě. Nic, jsem vzduch. Jo, nevypadám zrovna věrohodně, ale zkouším to dál. Nic. No tak si těch zbylých dvacet kilometrů asi odchodím. Informuju teda svoji hostitelku o situaci a vyrážím na pochod. Je krásnej den.
Ale přece jenom se mi nakonec podaří nastoupit do autobusu a pár minut na to jsem ve městě, kde se se setkávám s Anu a jejím kolem jménem Massimo. Hned opodál kupuju nový pedály. Ty stejný. No... pěkně jsem se prohnul. Ale týpek v obchodě měl aspoň radost z toho, že si mohl mašinu vyfotit.
A po krátké městské jízdě jsme v Mordoru. Ne v tam tom. Jmenuje se tak místní univerzitní kolej. Můj nynější domov. Anu je zcestovalá a tak je toho hodně k vyprávění.
Mám tu čest dozvědět se něco víc o místním životě. Tartu je v podstatě studentské město a podle toho taky vypadá. Spousta mladých lidí, spousta nápadů a projektů nebo pěkných zákoutí. Když už je řeč o těch projektech, musím se zmínit o jedom z nich. Představil mi ho Mischa, student z Německa na výměnném pobytu.
JalgrattaTehas - je to v podstatě "bike kitchen". Hlavní myšlenkou je oživit stará kola, použít ještě použitelné díly a postavit z nich další kola a ty pak prodávat nebo pronajímat lidem. Především studentům, ale nejen těm. Je to vlastně nový život pro stará kola. Líbí se mi to. Nevím, jestli něco podobnýho existuje i u nás. Nemám šajn. Faktem ale je, že takhle může člověk levně získat městské přibližovadlo. A nebo se, s hřejivým pocitem u srdce, zbavit toho starého. Víc ve videu.
No a jelikož jsem dostal šanci říct něco o jednokolkách a téhle Výpravě a ukázat něco netradičního dětem v místní škole, nadále sedím v Mordoru, piju " benzina", jak říká Anu, nebo-li pravou kávu, píšu tyhle řádky a přemýšlím, co těm špuntům zítra řeknu.
Domů je to ještě daleko, ale už teď je mi jasný, že návrat zpátky bude těžkej. Páč tohle mě baví. Moc.
Domů je to ještě daleko, ale už teď je mi jasný, že návrat zpátky bude těžkej. Páč tohle mě baví. Moc.
 |
| Jídlo |
 |
| jídlo! |
 |
| Anu, moje rozmazaná maličkost, hýbající se Massimo a nově pojmenovaná Gertruda |
Žádné komentáře:
Okomentovat