Tak já nevím. Už to vypadalo tak nadějně, ale nakonec jsem se dostal na nějakou malou silničku, která se přímo vyžívala v naklánění, stoupání a klesání. Tohle musí být skvělý na motorce. Už vím, kdy začne rovina. Ve chvíli, kdy nastoupím do vlaku mířícího do Helsinek.
Ovšem ještě před tím jsem na návštěvě. Anneli a Jukka. Ano, ještě želva jménem Elvis :) Spousta jídla a pití, makkara upečená v sauně, pivo, ovoce, no zkrátka hotové hody.
"Tady na nádraží není nikdo, kdo prodává lístky. Je tam jenom automat, ale nemůžu se s ním domluvit. Vlak jede za pět minut."
"Zajdu se zeptat."
Vlak přijíždí a Anneli vybíhá z vestibulu.
"Neberou tam karty! Na, vem si to, šťastnou cestu!"
Dostávám hotovost na vlak. Všechno je tak rychlý, že se ani nenaděju, dveře se zavírají a už si jenom máváme. Tisíceré díky!
"Promiňte, jak si tady můžu koupit lístek?"
"Tady to nejde, musíte do jiného vagónu."
"Aha a tam jsou taky automaty jak tady?"
"Ne. Chodí tam průvodčí."
Za pár minut vystupuju v Helsinkách. Šok. Velký města obecně jsou pro mě vždycky rána, ale po delší době na klidném severu je tohle fakt nářez. Nikde jsem nenašel informace a nemám mapu města. Nemám ani el. mapu. A tak zírám na plán MHD a snažím se zjistit, kde vlastně jsem. Vím jenom to, kde je přístav trajektů do Estonska. Vyčetl jsem z toho prd.
"Krucinál! Počkat, vždyť já mám tu GPSku ve foťáku!"
A tak chodím po městě a kontroluju pozici na displeji foťáku. Je to kousek. Jsem v centru a je tu takovej frmol a málo místa, že se neodvažuju jet. Navíc občas zahlídnu dlažební kostky. Vrací se mi fobie z Německa... Celou cestu myslím na moje děravý kalhoty. Ono to při chůzi sice hezky větrá, ale pohled to asi není pěknej. Ještě že nechodím na ostro. Na nábřeží hraje týpek na harmoniku Kaťušu. Teda aspoň myslím, že se to tak jmenuje. Taková ta známá ruská písnička. Banda Číňanů mě nakonec ukecá a tak se kousek svezu v sedle. Konečně budova Viking line.
"Chtěl bych do Estonska."
Prosím, ať to není tak jak v tom Hirtshalsu...
"Příští spoj jede ve 21:30. V Tallinnu budete o půlnoci."
"Aha, no... tak dobře."
"Tady to máte, brána C, odbavování začne o půl osmé."
Pět hodin. Budu tu čekat pět hodin? Jiný by čas využil k návštěvě města, ale tenhle koutek se mi líbí, páč je takovej klidnej. Venku svítí sluníčko a tak jdu na lavičku.
"Promiň, to je tvoje? Odkud jsi?"
"Jo? Z České republiky."
"Máte dobrý hokejisty. Dřív jsem proti vám hrával. Máš rád zmrzlinu?"
"Jo, mám."
Za pět minut je zpátky a drží jednu v ruce.
"Tady, ale nedostaneš ji dřív, než uvidím, jak to funguje. :)"
Dal jsem to na druhej pokus.
"Neuvěřitelný..."
Venku je zima a tak jdu dovnitř. Nějak tu přibylo lidí. Za chvíli je tu plno, samej Japonec, frmol jako prase. No jo, loď do Stockholmu. Tohle hemžení mi nesvědčí, ale tak dneska to vydržím. A jé, zásuvka! Tak aspoň něco. Můžu si zahrát hru :)
Loď je fakt velká a navenek pěkná. To zas bude samej obchod. No a taky že jo. Hadry, parfémy, blbosti, chlast. Všichni nakupujou jak diví. Sedím na lavičce a pozoruju ty chlápky, jak si nesou krabice kořalek a houpe se jim při tom to jejich opásaný panděro. Ženský na vysokých podpatcích a za nima voňavkovej závan tak silnej, že to člověka až omámí. Namakaní týpci v teplákovkách...
S úderem půlnoci vystupuju na břeh Tallinnu. Policajti, nezvyk. Město je docela klidný. Navlíkl jsem se, abych venku nezmrzl, ale je docela teplo, tak zase všechno dolů. Další policajti.
Cyklostezky mají pěkný, ale stromy mě chytají za batoh a tak jedu po dvouproudovce. Skoro žádnej provoz, cajk. Jenom ty semafory mi nevychází. Dvakrát projetí na červenou, snad nepotkám další policajty...
Musím najít kus lesa na spaní, sotva pletu nohama. Místní chlápek mi radí nějaký lesík. Jenže tam jsou nějací chuligáni s autama a dělají bordel. Těm se ani ukazovat nebudu. A tak jdu hlouběji. Spím pod jabloní, z jejíž jablek jsem měl čupr večeři. Ráno mě sice budí nějaké dvě paní, ale jinak cajk.
Estonsko. Lidi nekecali, je to rovina. A je tu levněji. O dost. I lesy jsou jiný. Jasany, duby, jírovce, břízy, borovice, smrky... Začíná se to podobat té krajině u nás. Abych to ale neměl zas tak jednoduchý, seslala mi paní Příroda déšť a levej pedál mi nějak ztuhnul. Rukou s ním jde otáčet jen hodně těžko. Ale víš jak. Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou.
A estonský silnice jsou fakt spešl. Ta-da-da-da-da-da... Fakt těžký na řízení.
Ovšem ještě před tím jsem na návštěvě. Anneli a Jukka. Ano, ještě želva jménem Elvis :) Spousta jídla a pití, makkara upečená v sauně, pivo, ovoce, no zkrátka hotové hody.
"Tady na nádraží není nikdo, kdo prodává lístky. Je tam jenom automat, ale nemůžu se s ním domluvit. Vlak jede za pět minut."
"Zajdu se zeptat."
Vlak přijíždí a Anneli vybíhá z vestibulu.
"Neberou tam karty! Na, vem si to, šťastnou cestu!"
Dostávám hotovost na vlak. Všechno je tak rychlý, že se ani nenaděju, dveře se zavírají a už si jenom máváme. Tisíceré díky!
"Promiňte, jak si tady můžu koupit lístek?"
"Tady to nejde, musíte do jiného vagónu."
"Aha a tam jsou taky automaty jak tady?"
"Ne. Chodí tam průvodčí."
Za pár minut vystupuju v Helsinkách. Šok. Velký města obecně jsou pro mě vždycky rána, ale po delší době na klidném severu je tohle fakt nářez. Nikde jsem nenašel informace a nemám mapu města. Nemám ani el. mapu. A tak zírám na plán MHD a snažím se zjistit, kde vlastně jsem. Vím jenom to, kde je přístav trajektů do Estonska. Vyčetl jsem z toho prd.
"Krucinál! Počkat, vždyť já mám tu GPSku ve foťáku!"
A tak chodím po městě a kontroluju pozici na displeji foťáku. Je to kousek. Jsem v centru a je tu takovej frmol a málo místa, že se neodvažuju jet. Navíc občas zahlídnu dlažební kostky. Vrací se mi fobie z Německa... Celou cestu myslím na moje děravý kalhoty. Ono to při chůzi sice hezky větrá, ale pohled to asi není pěknej. Ještě že nechodím na ostro. Na nábřeží hraje týpek na harmoniku Kaťušu. Teda aspoň myslím, že se to tak jmenuje. Taková ta známá ruská písnička. Banda Číňanů mě nakonec ukecá a tak se kousek svezu v sedle. Konečně budova Viking line.
"Chtěl bych do Estonska."
Prosím, ať to není tak jak v tom Hirtshalsu...
"Příští spoj jede ve 21:30. V Tallinnu budete o půlnoci."
"Aha, no... tak dobře."
"Tady to máte, brána C, odbavování začne o půl osmé."
Pět hodin. Budu tu čekat pět hodin? Jiný by čas využil k návštěvě města, ale tenhle koutek se mi líbí, páč je takovej klidnej. Venku svítí sluníčko a tak jdu na lavičku.
"Promiň, to je tvoje? Odkud jsi?"
"Jo? Z České republiky."
"Máte dobrý hokejisty. Dřív jsem proti vám hrával. Máš rád zmrzlinu?"
"Jo, mám."
Za pět minut je zpátky a drží jednu v ruce.
"Tady, ale nedostaneš ji dřív, než uvidím, jak to funguje. :)"
Dal jsem to na druhej pokus.
"Neuvěřitelný..."
Venku je zima a tak jdu dovnitř. Nějak tu přibylo lidí. Za chvíli je tu plno, samej Japonec, frmol jako prase. No jo, loď do Stockholmu. Tohle hemžení mi nesvědčí, ale tak dneska to vydržím. A jé, zásuvka! Tak aspoň něco. Můžu si zahrát hru :)
Loď je fakt velká a navenek pěkná. To zas bude samej obchod. No a taky že jo. Hadry, parfémy, blbosti, chlast. Všichni nakupujou jak diví. Sedím na lavičce a pozoruju ty chlápky, jak si nesou krabice kořalek a houpe se jim při tom to jejich opásaný panděro. Ženský na vysokých podpatcích a za nima voňavkovej závan tak silnej, že to člověka až omámí. Namakaní týpci v teplákovkách...
S úderem půlnoci vystupuju na břeh Tallinnu. Policajti, nezvyk. Město je docela klidný. Navlíkl jsem se, abych venku nezmrzl, ale je docela teplo, tak zase všechno dolů. Další policajti.
Cyklostezky mají pěkný, ale stromy mě chytají za batoh a tak jedu po dvouproudovce. Skoro žádnej provoz, cajk. Jenom ty semafory mi nevychází. Dvakrát projetí na červenou, snad nepotkám další policajty...
Musím najít kus lesa na spaní, sotva pletu nohama. Místní chlápek mi radí nějaký lesík. Jenže tam jsou nějací chuligáni s autama a dělají bordel. Těm se ani ukazovat nebudu. A tak jdu hlouběji. Spím pod jabloní, z jejíž jablek jsem měl čupr večeři. Ráno mě sice budí nějaké dvě paní, ale jinak cajk.
Estonsko. Lidi nekecali, je to rovina. A je tu levněji. O dost. I lesy jsou jiný. Jasany, duby, jírovce, břízy, borovice, smrky... Začíná se to podobat té krajině u nás. Abych to ale neměl zas tak jednoduchý, seslala mi paní Příroda déšť a levej pedál mi nějak ztuhnul. Rukou s ním jde otáčet jen hodně těžko. Ale víš jak. Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou.
A estonský silnice jsou fakt spešl. Ta-da-da-da-da-da... Fakt těžký na řízení.
 |
| Moje maličkost, Jukka, Anneli |
 |
| Ranní koupel |
 |
| Z paluby osm |
 |
| Ledové vody Finského zálivu |
 |
| Estonsko |
Žádné komentáře:
Okomentovat