Projekt číslo dvě

Je to tu. Několika lidem jsem to už vyzvonil. Některým záměrně, jiným v mírné podnapilosti :)
Oficiálně ohlašuji zahájení příprav na druhý jednokolkový počin s pracovním názvem Druhá výprava. Jak už jsem psával, laťku je třeba zvyšovat a taky jsem tak učinil. Následující slova berte jako čistě orientační. Časem všechno zase rozňamrám do detailů.
Současně se chci omluvit za další otálení se zápisky z Cesty. Měl jsem holt dovolenou.
Tento blog měl původně sloužit jen jako nástroj pro moji motivaci a později i k propagaci cesty kolem hranic ČR. Měl jsem takovou myšlenku, že pouhé mluvení nestačí. Že když o tom budu psát, půjde to tak nějak lépe, neboť budu moci zveřejňovat vše co s výpravou souvisí. A tak se internet stal jednou z nejdůležitějších součástí příprav. Zpočátku jsem vůbec nevěděl jak to všechno vyřeším. Takže jsem zkoušel, přemýšlel, vymýšlel, měnil.... však víme.  Tohle všechno teď dělám znova.
Stejně jako v prosinci roku 2012, i teď vypouštím úvodní článek pro další výpravu. Oproti tomu původnímu bude ale tento trochu obsáhlejší. Tak tedy hurá na to.

Kam?

Úplně nejpůvodnější plán byl jet do Španělska na Unicon. Ale nakonec jsem od toho upustil. Vždycky jsem se totiž chtěl podívat daleko na sever. Přišlo mi to ale jako nesplnitelný sen. Nevím proč, ale měl jsem z toho takový pocit. Prostě něco nedosažitelného. Po Cestě jsem si ale uvědomil, že nic není nedosažitelné. Člověk prostě musí jen chtít. A trochu se na to připravit.
Jako další metu jsem si tedy stanovil 66°32'35'' severní šířky. Znalci zeměpisu vědí o co jde. Neznalci zeměpisu se zeptají strýčka Googla. A kůže líné mohou bez přerušování číst dál, páč se jedná o polohu severního polárního kruhu. Státem, ve kterém chci pomyslnou čáru překonat, bude Norsko.
Teď už vím proč jsem měl tehdá takové nutkání vyměnit televizi za nástěnnou mapu Evropy. Abych do ní později mohl kreslit trasy a každé ráno vstávat s touto vizí přímo před očima. U jedné takové trasy už je fajfka a značí „splněno”. Správně, je to ta květnová. A další čekají...

Trasa

Původně jsem myslel, že se dopravím BUSem do Osla a tam teprve výprava začne. Ale tím bych přišel o to kouzlo měnící se krajiny a taky bych si dost ulehčil práci, což mi přijde tak nějak jak pro sraby. Proto začnu zase doma.
TRASA: ČR - Německo - Dánsko - Norsko.
Při plánování mi hodně pomohly elektronické mapy. Především opencyclemap.org. Abych se vyhnul maximálnímu počtu nastoupaných výškových metrů, sestavil jsem trasu tak, aby kopírovala řeky.
Na této výpravě už nemůžu táhnout podrobnou mapu. Balo by to moc těžké a na velké vzdálenosti už i nepraktické. Navíc, jak jsem zjistil, v Norsku není těch silnic zas až tak moc, takže turistická mapa v malém měřítku by byla i tak zbytečná. Ani cyklostezek tam moc nemají. Pro navigaci tedy budu používat automapy od Freytag&Berndt. Mám s nimi celkem dobré zkušenosti. SHOCARTu se sice ani zdaleka nevyrovnají, ale z výběru map pro Skandinávii jsou to asi ty nejlepší v poměru cena/výkon. Pro účely unituristiky už jsem je náležitě upravil (zakreslil jsem tam těch pár cyklostezek). Pro navigaci v ostatních státech nejspíš použiju cykloturistické mapy s tím, že je vždycky na konci jejich zmapovaného území ponechám svému osudu někde v odpočívadle. Třeba někomu zachrání výlet... Celková délka je čistě teoreticky 3630 km. Jelikož jsem se v odhadu trasy pro první výpravu sekl o víc než 200 km, hádám, že tady to reálně bude něco kolem 4 tisíc km a asi 15 000 vm stoupání.

Stroj

Bylo by asi hloupé opět absolvovat takovou obří vzdálenost na devětadvacítce, byť pro kopcovitější etapy je to asi ta nejlepší cesta. Druhou výpravu tedy i přes značnou nedůvěru v d'brake absolvuji na 36". Sice ke mně má destruktivní sklony, ale ono ji to časem snad přejde. Už jsem jí hrozil, že jestli to takto půjde dál, dám jí nějaké nepěkné jméno. Tak uvidíme. Minimální denní dávku kilometrů jsem si neurčil, ale myslím, že v průměru se bude pohybovat kolem 100 km. Bude záležet na terénu. Na dánských rovinách to zcela určitě pojede líp než v norských horách.
Do dvou týdnů bych snad mohl zveřejnit článek věnovaný současnému stavu Oraclu. Prodělává totiž pár, řekl bych skoro až zásadních, změn.

Bagáž

Zase je tu ta choulostivá věc a sice co brát a co nebrat, kam to dát atd. Vesměs povezu to stejné jako na první výpravě. Ale něco budu muset přidat. Největší položkou na seznamu bude stan. Mám pár kandidátů. Bez něj už to tentokrát nepůjde. Nemůžu si dovolit zase spát každou noc na pokojích. Určitě vezmu lepší oblečení do deštivých dnů, nepromokavé trekové boty a taky nějaké teplejší prádlo. Rozhodně budu brát merino vlnu. Během Cesty se osvědčila. Celkově bych se chtěl vejít do 17ti kilo nákladu. Ideálkou by bylo 15. Je ale potřeba počítat se zásobami jídla a tak je patnáct kilo myslím spíš utopie než realita.
Systém přepravy nákladu jsem musel předělat. Během Cesty jsem zjistil nedostatky, které tento způsob má. Nynější verze by je mít neměla. Chce to ale strávit nějaký ten čas v dílně a trochu si s tím pohrát. I této problematice bude věnován příští článek o Oraclu.

Termín

Akce se bude konat v roce 2016. Předběžný start je začátkem června. Na 36" už se vedra snášejí o něco lépe, páč už tu člověk má nějakou rychlost. Je to ale hlavně kvůli tomu, abych na Sever dojel v období léta. Doba trvání není známa. Není ani časový plán. Čistě teoreticky se to dá ujet za dva měsíce. Prakticky už to bude asi jiné. Tady mě nebude limitovat žádný čas, takže pokud bude možnost a prostředky, milerád výpravu prodloužím.
Na stránky jsem opět přidal odpočet. Baví mě se na něj dívat a sledovat, jak se nezadržitelně přibližuje další z mých snů.

Medializace, sponzoři

Během Cesty se o předávání zpráv do éteru staral Zbyněk. Nyní už to bude čistě jen na mně. Hodlám si pořídit nějakou šikovnou mašinku, kterou budu moci vkládat krátké příspěvky a fotky přímo sem na blog. Je to přece jen zajímavější, když jsou ty informace čerstvé a je u nich nějaké to foto. Jen tak pro zajímavost, během toho měsíce, co jsem byl prač, zaznamenal blog přes 8 tisíc návštěv. Za rok a půl jeho existence od prosince 2012 do května minulého roku čítala návštěvnost 10 000. Za jediný měsíc se tak počet kliknutí skoro vyrovnal tomu ročnímu.
Tentokrát nebudu usilovat o uznání žádného rekordu, nebudu shánět sponzory. Chci mít naprostou svobodu.


To je tedy v kostce výprava č. 2. Do odjezdu zbývá ještě relativně dost času, takže zápisky z Cesty určitě zveřejním. A před druhou výpravou se ještě pokusím zdolat těch 170 km, které mi čtenári naordinovali. Na podzim jsem to bohužel nestihl.
Samozřejmě budu informovat o aktuálním vývoji tak jako minule. Myslím, že tady mě čeká víc technických oříšků.
Jako vždy, i tady nebudu nikomu bránit, bude-li mou maličkost chtít doprovodit. Naopak budu rád. A když už někdo pojede, mohl by s sebou vzít trochu jídla. Jsem nenáročný, 10 000 kcal (tedy pět průměrných denních dávek pro průměrného dospělého muže) mi v cestovatelském režimu bohatě stačí :D Jedinou podmínkou pro doprovod je, již tradičně, přibližovadlo poháněné vlastní silou. A dobrá nálada.