neděle 1. května 2016

Když se řekne vítr

Běžnému člověku se vybaví takovej ten živel, kterej hýbe větvičkami stromů nebo dělá vlny na moři. Nám se ovšem po dnešních pětaosmdesáti kilometrech vybaví nevýslovná dřina. Tomáš, můj parťák z Ostravska, který dnes dorazil do rodné vísky, aby tu započal s doprovodem, má fóbii z věty "Jsme teprve v půlce". Optimismus z nás ale doslova jen kape, neboť se nás tu ujal Marek, u kterého dnes přespáváme a pevně věříme, že se dožijeme rána a možná i toho příštího. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat