Běžnému člověku se vybaví takovej ten živel, kterej hýbe větvičkami stromů nebo dělá vlny na moři. Nám se ovšem po dnešních pětaosmdesáti kilometrech vybaví nevýslovná dřina. Tomáš, můj parťák z Ostravska, který dnes dorazil do rodné vísky, aby tu započal s doprovodem, má fóbii z věty "Jsme teprve v půlce". Optimismus z nás ale doslova jen kape, neboť se nás tu ujal Marek, u kterého dnes přespáváme a pevně věříme, že se dožijeme rána a možná i toho příštího. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat