Budím se před osmou ranní. Na devátou mám totiž domluvené natáčení reportáže do televize. V noci pršelo a teď to vypadá, že každou chvíli začne znova. Po sbalení věcí odevzdávám klíč od chajdy a zase spouštím tu svou o Cestě, stroji atd. Kupuji si jídlo a během výkladu papkám.
Přijíždí auto. Pán z personálu kempu jen otráveně říká „Ježišmarja televize!”. Nechápu, jak to mohl poznat, když na autě není ani žádné logo. Ihned vyskakují dva pánové a volají „Ahoj Tome!”. Hmm, tak to asi fakt budou oni. A skutečně, přijeli se mnou dělat reportáž pan František Nyklas a jeho kolega kameraman, jehož jméno mi nějak uniklo. Dozvídám se, že v místním kempu dělali minulý rok inspekci a že dopadl strašně, takže proto si je tu pamatují.
Ihned se pouštíme do práce. Probereme scénu, jak to asi tak nějak bude vypadat, kde to natočíme a za chvíli už mi před obličejem lítá mikrofon s logem TV Nova a kousek opodál mě sleduje objektiv kamery. Nevím, není to zrovna to, co bych chtěl. Do televize jsem se nikdy netoužil dostat, ale když už k tomu došlo, snažím se spolupracovat. Musím se přiznat, že ten objektiv a mikrofon u pusy mě dost lezou na nervy. Jako moucha, kterou nemůžete odehnat.
Po rozhovoru přicházejí na řadu akčnější scény. Dostávám GoPro, abych se s ním mohl sám během jízdy natáčet. Jelikož ale ve studiu zapomněli přibalit trymount (takové udělátko, které umožňuje GoPro přidělat na běžný stativový závit), nepasuje na můj teleskopický monopod. Ke slovu tedy přichází izolepa.
Odjíždíme z kempu a při tom točíme. Já na minikameru, oni na jejich mašinu pěkně z pohodlí kufru jedoucího auta. Z kempu je to do kopce a tak mám co dělat, abych to hned po ránu vyjel.
Cestou do Chebu ještě točíme pár dalších scén z auta a pak se rozdělujeme, neboť jedu po cyklostezce, kam auta nesmí. Jsme domluveni, že se potkáme u benziny kousek za Chebem. Nakonec dostávám telefonát, že tam kluci netrefí a že se potkáme v Hrozňatově.
Jedu tedy po plánované trase dál směrem na jih.
Pár kilometrů před Hrozňatovem je ale silnice uzavřena a makají tu stavební dělníci. Je to tu rozkopané. Objížďka by mi zabrala věčnost a tak se ptám, zda to můžu projet. Jeden z dělníků jen mávne rukou, že prý klidně. Super! Uzavřená silnice = silnice jen a jen pro mě :)
Jsem v Hrozňatově. Auto nikde. Volám tedy, kde jsou, načež se mi dostává odpovědi, že se sem prostě nedokážou dostat a že tu reportáž nějak sestříhají, že materiálu mají celkem dost. A takhle natáčení skončilo. No... tak snad z toho budou mít doma radost.
Chvíli ještě postávám na ulici a sleduji, jak se z díry v plotě line jedna kočka za druhou.
Začíná kapkat. Sleduji slimáka, jak frčí po asfaltě (ano, přesně ten z upoutávky) a připadám si jako on. Samotný uprostřed obrovitánského světa a jen velice pomalu se pohybující. Na těchto stvořeních obdivuji jejich vytrvalost. Ať se děje co se děje, oni jdou dál. Přes kameny, trávu, dokonce i zdi. Krůček za krůčkem se přibližují ke svému cíli - nějakému šťavnatému listu uprostřed louky. Představa, jak se jím ládují, je žene kupředu. Něco mi to připomíná :)
Čeká mě celkem dlouhá pasáž v lese. Po staré signálce. Takže kopce budou asi zabijácké. Prakticky hned na začátku mi jeden dává pěkně zabrat. Nemám šanci ho vyjet, musím tlačit. Připadá mi, že od té doby, co jsem na tuhle výpravu vyrazil, je ten stroj čím dál těžší. A obecně i samotný postup je pomalejší a náročnější. Asi už začínám být unavený. Možná je to taky tím, že mám čím dál větší potřebu pojídat vše na dosah a přitom dávky jídla jsou tak nějak pořád stejné.
U odbočky na obec Mýtina je odpočívadlo. Dělám přestávku a vidím přijíždět nějaké terénní auto. Zastavuji ho a ptám se, zda v té vesnici není obchod s potravinami.
„Tady obchody vůbec nejsou, zkuste to dál, vesnice se jmenuje Tři Sekery.”
Hledím do mapy. Je to daleko a navíc mimo trasu. Nedá se ale nic dělat, páč bez jídla se ani nehnu. Předělávám tedy dnešní trasu a vydávám se na cestu. Je to pořád dokola, nahoru tlačit, dolů se modlit. Vařím se ve vlastní šťávě a do toho jsem omýván lehkým deštíkem.
V tom spatřím auto a chlápka, jak cosi dělá s cykloznačkami. Na kapotě má tuto nálepku.
„Dobrý den, co to děláte? Vy vyznačujete novou cyklostezku?”
„Dobrý. Ne já přeznačuji starou Iron curtain trail. Teď je z ní Eurovelo 13. Občas vede jinudy, tak i přidávám značky. Taky ruším nebo přeznačuji staré cyklostezky.”
„Hmm, jenže já podle ICT jedu a jestli ta nová vede jinudy, tak pak jste mi to totálně domotali.”
„Nebojte, když se jí budete držet, dojedete až do Znojma.”
Chvíli se pak ještě bavíme o mé výpravě a ještě zneužívám pána k natočení jednoho záběru. Ale celkově mě toto moc nepotěšilo. Po lopatě to znamená, že odteď už se na mapu nemůžu úplně spolehnout, neboť je to tu jinak značené. Navíc se tu nedá chytit žádného orientačního bodu, páč kopce jsou všude a v lese toho člověk do dálky moc nevidí. Ani GPSka ve foťáku tu nepomůže - není tolik podrobná. Mám dojem, že tohle ještě bude sranda. Teď je hlavně důležité, abych se dostal do Třech Seker, kde má být restaurace. Stezek je tu totiž víc než dost a přímo to láká ke špatnému odbočení. Chvílemi se sice musím častěji dívat do mapy a pečlivě plánovat další postup, ale nakonec se to všechno vyplácí, neboť se dostávám ven z lesa a jsem na silnici mezi vískou Krásné a Třemi Sekerami. Po chvíli hledání nacházím i restauraci a můžu se začít cpát.
Sedím venku. Teď momentálně neprší a není zas taková zima, abych musel smrdět vevnitř.
Po obědě pokračuji dál po silnici, neboť mě dovede na stejné místo, kam bych dojel po signálce. Ovšem tady nejsou tak brutální kopce. Cstou pořád mírně poprchává, ale zatím je to v pohodě. Jenom v tom počasí nechce schnout prádlo, takže jsem durch mokrý.
Přichází mi SMS od pana Nyklase, že reportáž prý uvedou dnes večer a že děkuje za spolupráci. Dávám tedy echo domů.
Opět se ke slovu dostává hlad. „To není možný, před chvíli jsem jedl. A kolik jsem toho snědl!”
Nedá se svítit. Jsem zase v lese na opuštěné cestě. Jídlo nemám, musím tedy chtě nechtě jet dál.
Stejně už jsem toho dneska najezdil docela dost a tak se začínám v mapě pokukovat po noclehu. Venku se mi, již tradičně, spát nechce a taky se musím někde navečeřet. Vyjíždím z lesa a hned na obzoru se jeví Halže. Jenže tam nic není. Kousek dál je Svobodka. O dost menší vesnička, ale měla by tam být možnost ubytování.
Vidina večeře mě, stejně jako ty slimáky, žene vpřed :) a nakonec přijíždím k velice pěkně zařízenému podniku. Ptám se na ubytování a mají volno. Dostávám krásný pokoj. Veškerý nábytek z masivu, ručně kované kliky na dveřích, masivní stropní trámy a přímo obrovská postel. Paráda. Po sprše scházím dolů na večeři. Zrovna dávají zprávy, ale o mně tam nic není. Ještě zjišťuji předpověď počasí na zítřek, zamlouvám snídani a jdu na kutě. Doufám, že to s tím zítřejším deštěm nebude moc horké...
Žádné komentáře:
Okomentovat