Jak to vypadá, když se z jednokolky stane náklaďák

Už je to skoro týden, co mám na zelené potvoře oba nosiče. Těšil jsem se, že to budu mít hotové a že konečně budu moct začít jezdit s alespoň poloviční polní a ono ejhle, furt musím řešit problémy. Co jsem taky mohl čekat, když návrh, tech. dokumentaci i konstrukci má na svědomí právě moje maličkost.
Problém s předním nosičem, kdy mi náklad vadil při šlapání, jsem prakticky už odstranil. Pořád o to sice trošku šoupu stehny, ale to je jen těmi dlouhými kalhotami. Tehdá, když mi je Ježíšek koupil, jsem byl trochu těžší a tak mi jsou dnes malinko velké.
Chce to jen šikovně zabalit, chytře rozmístit a stáhnout popruhy. Pak je náklad stabilní a nezavazí. Ještě pořád vymýšlím co kam dát a jak to přesně přidělat, takže během nakládání vždycky zkouším různé fígle.

Celkový přírůstek necelé dvě kila

Samotné nakládání bude taky sranda. Doma, když si s tím hraju a zkouším co kam, tak to trvá i hodinu. Představa, že každé ráno budu trávit hodinu jen nakládáním (bez balení) jednokolky, mi značně kazí chuť. Proto musím vymyslet nějaké to „know-how”.
Po namontování zadního nosiče se objevil další problém. Celkem velký problém. Ani jeden z nosičů není naprosto stejný a přesně pozohýbaný (k jejich původnímu určení to ani není potřeba), takže po opření o rám je každý z nich na jedné straně blíž a na jedné dál od pneumatiky. No a zadní nosič se dostal tak blízko, že při rozjezdech a nabírání rychlosti v kopcích o gumu škrtal. Když jsem pak vjel do blata, kolo se o oba nosiče prakticky zadřelo. Nejprve jsem popřeházel pořadí podložek na spodních objímkách, ale to pomohlo jen trochu.

Řekl jsem si, že takhle to nepůjde a začal hledat řešení. To bylo nakonec velmi jednoduché. Oba nosiče jsem prostě posunul výš. A hotovo, nikde nic neškrtá, všechno drží, může se do světa.
Konstrukce úchytů je skoro stejná jako ta předchozí. Jen jsem trochu prodloužil objímku, abych udělal místo pro brzdové vedení. A taky jsem zmenšil utahovací šroub, páč jsem už doma nenašel vnitřní šestihran s M8 závitem.
Tady fotka ještě se „škrtací” verzí.

Hmotnostně asi poloviční náklad, objemově 2/3

Z nasedání jsem měl hrůzu, ale doma se mi to povedlo už asi na desátý pokus, což považuji za úspěch. Největší problém je dostat se s tím vším nahoru. Člověk už obecně musí na velké jednokolce hodně zabrat a vyšvihnout se do sedla. S nákladem to platí dvojnásob. A pak je třeba ještě pořádně šlápnout, aby se to kolo hnulo. Budu to muset ještě hodně zdokonalovat, neboť ke konci jsem nasedal asi tak na dvacetkrát. Na moji obranu - foukal celkem silný boční vítr. Nasedání do kopce je bez šance. Alespoň „static mount” způsobem ne.
Celá konstrukce je dost pružná a hýbe se do stran. Není to ale nosiči, není to ani uchycením. Je to rámem. Ten je neskutečně měkký. Při rozjezdech se kolo v pohodě vzdálí od osy klidně i o 3-4 mm (bráno u pneumatiky). Při prudkých vracečkách pak jde slyšet, jak kotouč vlivem vzpříčení rámu drhne o destičky. 36 palců je už holt slušná páka. Měl jsem si tehdá připlatit ty dva tři tisíce za poštovné z Kanady a koupit ocelového Impulse... Měl bych to i s tím Shadow udělátkem místo T-Baru a byl by pokoj.
Co se báglů týče, tak ještě časem přidám dva menší postranní. Původně jsem je chtěl dát dozadu. Ty by mi sice při jízdě nevadily, ale nedostal bych se přes ně při nasedání. Navíc větší váha vzadu = peklo při naskakování. Takže na to půjdu od lesa a jednoduše je dám dopředu. Hmotnost každého z nich bude kolem dvou kil. Bude v nich převážně oblečení. Pomůžou při nasedání, páč budou jednokolku mírně převažovat dopředu. Otázka je, co to udělá s jízdními vlastnostmi. Naopak při protivětru je budu proklínat. Vítr jsem ostatně měl možnost vyzkoušet hned při první testovačce. Do protivky je to sakra cítit a z boku je to hrůza. Brašny několikanásobně zvětšují plochu stroje a fungují jako plachta. V silnějším nárazovém bočním větru se prostě jezdit nedá.
Tím se dostávám k jízdním vlastnostem polonaložené jednokolky. Byl jsem mile překvapen, jak dobře se s tím jezdí. Po rozjezdu jednokolka svižně nabere rychlost a pak už to valí. Vychylování do stran vlivem šlapání je prakticky nulové. Akorát je potřeba myslet na to, že je člověk těžší a déle mu trvá, než zpomalí nebo zastaví. Jízda do kopce je logicky víc zničující, z kopce se musí víc brzdit. Nevím, zda to byl jen takový pocit, ale připadalo mi, že s nákladem vzrostla odolnost vůči šikmým cestám. Ještě to vyzkouším na nějaké šeredné šeredě šikmé, abych se ujistil. Zatím mám ale pořád respekt z těžkotonážní verze a tak jezdím pomaleji. Maximálku s bagáží mám jen 25 km/h :)