Tak už nám to pomaloučku začíná

Letos to vypadá, že zima to už zabalila, resp. ani nerozbalila. Ne že bych si stěžoval, naopak, počasí je vlastně přesně podle mých (letošních) představ. I přes tuhle kliku jsem to ale doteď z hlediska trénování dost flákal. Vlastně od třídenní výpravy jsem to, až na pár pojezdů a jednu výpravu do hlubin pekelných, proflákal totálně. Dneska se ale ve mě něco zlomilo. Ne, nemluvím o nešťastných žebrech :)
Po večerech teď totiž sedím u počítače, přehrabuji se v lejstrech a datluji trasu do online mapy. Jednak proto, abych podrobněji zjistil, do čeho že jsem se to vlastně namočil a jednak taky proto, aby si trasu mohl kdokoliv prohlédnout a v případě doprovodu si ji třeba nahrát do "smártfounu"... Přiznávám bez mučení, že posledních pár etap mi opravdu hnulo žlučí a donutilo mě se nad tím svým flákáním zamyslet. Čas totiž bě..., ne, doslova letí a pokud místo samých chytrých keců nezačnu jednat, může se taky stát, že to pak po týdnu opravdu zabalím. A to není žádoucí.
Proto přestávám vám i sobě slibovat, že začnu trénovat a místo toho začínám trénovat. Využiju k tomu mou oblíbenou třicetipětikilometrovou trasu, po které jsem jezdíval do školy. To když jsem se jednou v zimě hecnul a řekl jsem si, že místo aut kolem sebe nechám prohánět raději vysokou a zajíce. Je to taková místní rarita, páč na této trase není nouze o kopce (místy i 12%). Navíc je v otevřené krajině, takže doufám, že vítr nebude polevovat na současné intenzitě. Je prostě potřeba dát si do těla. Jezdit budu na kole, páč s jednokolkou by to trvalo věčnost a navíc by to bylo na pohodu. Na kole se to dá prosvištět za hoďku a půl a člověku to pěkně protáhne plíce. Na uni chci usedat o víkendech.

Kolu ZDAR!

Jedna z dneška

PS: Ta fotka v originále vypadá úplně jinak. Blogger si ji nějak podivně upravil...