Aktualizace výstroje a jednokolka po tuningu

Je známo, že jsem dost přemýšlel o způsobu přespávání venku. Na kole by s tím nebyl problém, páč tam si člověk může dovolit vézt nějaký ten náklad. Tam by volba jednoznačně padla na stan. Tady se mi ale nechce tahat se stanem, ikdyž je pravda, že různé nano a bike stany jsou dnes lehké a cenově dostupné. Ale ještě jsem nespal ve stanu, který by mi na délku padnul. Vlastně ano, když si lehnu do úhlopříčky do stanu pro tři osoby, je mi akorát :)
Další věc, která mě hned po stanu napadla, byl tarp, čili kus plachty zavěšený na šňůře mezi stromy. Klasické áčko. Co se týče hmotnosti, pak většina se v klidu vejde do jednoho kila. Je tu ale jedna potíž - ke stavbě člověk potřebuje něco, kam uváže tu šňůru, tedy stromy. Co když se ale bude spát na louce? Hmm? Takže tarp taky padl.
Dále tu byl žďárského vak, neboli žďárák. To je nepromokavý pytel na spacák. Nepotřebujete žádnou střechu a můžete spát prakticky kdekoliv. Hmotnostně se pohybuje více méně stejně jako tarp, je ale podstatně dražší (vyjma levných igeliťáků, ve kterých se člověk hned zapaří). Takže taky nic.
Rozhodl jsem se, že budu spát v pláštěnce. Čtete dobře. V, resp. pod pláštěnkou. Česká firma Jurek totiž mimo stanů, spacáků a všemožného tábornického vybavení dělá i šikovné pláštěnky, ze kterých lze udělat přístřešek. Pláštěnka je ve tvaru ponča, přičemž po doplnění o duralový prut, šňůry a šest kolíků se z ní stává střecha nad hlavou. Je to sice spíš taková nouzovka, ale věřím, že každou noc snad pršet nebude. Vypadá to následovně.

Ještě jsem neměl možnost to vyzkoušet venku, takže pardon za ten dvůr :)

Na délku má tato konstrukce 2,5 metru, šířka 1,5 metru a výška 80 cm. Celý set včetně kolíků váží 820 gramů. Je to velká úspora hmotnosti. Kdybych vzal tarp, stan nebo cokoliv jiného, stejně bych se nevyhl i té pláštěnce, která by taky něco (ikdyž málo) vážila. Takhle mám dvě věci v jedné za cenu stejné hmotnosti. Ochrana vůči dešti by snad měla být obstojná. Má to ale také své nevýhody. Před větrem vás to neochrání a jestli jsem někdy tvrdil, že do stanu se blbě leze, pak jen proto, že jsem nevěděl, jak špatně se leze sem. Ale jak jsem řekl na začátku, je to spíš jen taková nouzovka, aby se člověk ráno neprobudil v napuštěné vaně.

Je to už pár let, co jsem byl naposledy stanovat a stařičký spacák za tu dobu už prakticky dosloužil. Nehledě na to, že na jaře by v horách neobstál. Ohledně spacáku jsem se rozmýšlel hodně dlouho. Je to pořád ta stejná písnička. Buď budu mít malý a lehký spacák a v chladné noci se nevyspím, nebo budu mít větší, dražší a těžší, ale potom se nebudu muset obávat ani mrazíků.
V zásadě existují ti základní typy spacáků podle použití. Letní, třísezónní a zimní. Ty se pak ještě rozšiřují o ultraletní a expediční spacáky. Ultraletní spacák je malý a lehký, ale hodí se opravdu jen na občasné letní přespání. Letní už je o něco lepší. Většinou se v něm člověk vyspí ikdyž je venku nějakých deset stupňů, ale to záleží na tom, jak kdo snáší zimu.
Třísezónní spacák, jak už název napovídá, je možné používat na jaře v létě a na podzim. Samozřejmě je to takové obecné, páč záleží na lokalitě. Tady už člověk musí trošku sáhnout do kapsy a taky už nemůže čekat, že spacák bude malý a lehký.
No a zimní spacák logicky do zimy a mrazů. Expediční spacáky jsou pak modely, kde se hledí na nejlepší výkon a ne na cenu.
Za další je tu použitý materiál. Syntetická vlákna nebo peří. Syntetika je obecně levnější a odolnější, ale ve srovnání s peřím má menší tepelnou izolaci a skladnost. Není problém sbalit péřový spacák do malých rozměrů, což u většiny syntetických vláken moc nejde. Výjimkou je možná mikrovlákno, které se ale poměrně rychle poláme, slehne a tím pádem ztrácí tepelné vlastnosti. Samozřejmě při špatném skladování slehne jakýkoliv materiál. Proto je potřeba spacáky skladovat rozložené.
Já jsem si pro účel jarního přejezdu našich hor vybral třísezónní spacák s izolací z umělých vláken od české firmy Prima. Firma se pyšní tím, že nešije nejlevnější spacáky, ale kvalitní spacáky za rozumnou cenu a že tyto josu šity v České republice. Všude jsem četl kladné ohlasy. Jak na fórech, tak i na stránkách různých e-shopů.
Tady jsem musel řešit svou výšku. Většina spacáků se totiž dělá do max. výšky postavy 185 cm. Já měřím 195 cm a tak jsem ani neměl moc na výběr. Vlivem tohoto "handicapu" je spacák o 200 gramů těžší než stejný model ve standardní velikosti.
Rozsah teplot je od +15 do -24 °C. Těch -24 je hodnota extrémní, takže bych se spíš spoléhal na hodnotu mezní, která je "jen" -14°C. V květnu sice takový mráz (doufám) nebude, ale když se přece jen vyskytne nějaký ten občasný mrazík, můžu být v klidu.
Hmotnost je 1,8 kilo, což je míň než jsem čekal. Co mi ale tak trochu vadí, tak že ve sbaleném stavu je spacák dost velký. Kompresní obal ho sice dokáže smrsknout na nějakých 60% původní velikosti, ale i tak je pořád velký. To je ale daň za komfort, kterou milerád zaplatím. Časem přidám foto přímo z terénu...

Stažený kompresní obal

Další věcí, která si zaslouží pozornost, je karimatka. Bez kvalitní karimatky je i sebelepší spacák na prd. Zde taky existuje pár typů. Pěnové karimatky - klasika. Levné, lehké, nezničitelné, ale velké a ne příliš pohodlné.
Samonafukovací karimatky - pohodlnější, skladnější, výkonnější ale dražší a náchylné na propíchnutí. Také jsou poměrně těžké (kolem kila, kdežto pěnovka váží kolem 300 gramů).
Já jsem se rozhodl pro jakýsi kompromis mezi zíněnými. Snadno se skládá, je lehká, odolná a má poměrně vysoký tepelný odpor. Zespodu potažená alufolií. Therm-A-Rest Z Lite Sol regular - šílený to název...

Hmotnost 440 gramů. Díky své konstrukci ala plato na vajíčka zadržuje dost vzduchu, který slouží jako tepelná izolace.
Tímto jsem dospěl do stavu, kdy mám téměř kompletní výstroj. Už chybí jen udělátko na psaní článků přímo z terénu.

Za další je tu jednokolka. Poslední tři týdny jsem ji ani moc neviděl, páč jsem čekal, až se servisáci rozhoupou a prodlouží mi vedení brzdy. Zrovna jsem se totiž trefil do termínu, kdy dělali přestavbu dílny. S jinými servisy ve Znojmě mám nedobré zkušenosti nebo o nich nevím a tak mi nezbylo nic jiného než čekat. Po uvedení dílny do chodu byl zase problém s originální hadičkou, kterou prostě nebylo možné hned sehnat. Nakonec prý vyhrabali kdesi v šuplíku hadičku s odpovídajícím průměrem a já jsem se po třech týdnech dočkal funkční brzdy.
V pátek jsem si s tím pohrál a taky vyzkoušel první testovací verzi přepravy spacáku. Výsledek vypadá takto.

Abych spacák ochránil před deštěm a nečistotami, vložil jsem jej do lodního vaku. Celková hmotnost nákladu na jednokolce činí 5 kilo. Musel jsem se na to znovu naučit nasedat, páč teď je to trošku složitější, ale dá se to. Řídítka jsem zkrátil, abych je mohl snížit, protože mi při nasedání vadily rohy. Vedení brzdy jsem omotal kolem sedlovky. Teď už nehrozí vytržení hadičky při pádu jednokolky na řídítka. Pískání brzdy jsem odstranil, teď se podržte, namazáním ráfku :) Znám pár chytráků, kteří tohle udělali s kotoučovkama a okamžitě jim to přestalo brzdit. Ale tady člověk nepotřebuje maximální brzdný výkon a brzda i po namazání s přehledem dokázala kolo zablokovat. Radoval jsem se jak malý kluk, ale během sobotní výpravy to hned v prvním kopci začalo pískat znovu. Takže opět na začátku... Ale raději poslouchat hudrovadlo, než si v kopci zase rozbít držku, že?
Ještě mě tak napadlo dát dopředu na rám držátko na pití (bez vrtání samozřejmě) a do něj půllitrovou cyklolahev. Taková železná zásoby vody...

Do výpravy už zbývá méně než tři měsíce. Těším se. Těším se moc, ale zároveň mám obavy z kopců a vlastně celého toho cestovatelského režimu. Ještě nikdy jsem nebyl na měsíční výpravě. Ale jsem nesmírně zvědavý, jak tohle všechno dopadne. Věřím že dobře.