Parťák už taky brzdí. Ale že to byl boj!

V neděli byl podán návrh na společný tréninkový výlet. Už mě nebaví tu pořád psát parťák, kolega atd. Jeho jméno je Zbyněk a to moje, jak už každému určitě došlo, zní Tomáš.
Takže, vymyslel jsem takovou obyčejnou 35 km trasu. Nejprve jsme ale museli namontovat brzdu na Zbyňkovu 29". Kdybych věděl, jak se s tím budu mordovat, dal bych mu to ať si to tam namontuje sám! :D
Dle mého názoru by měly být navárky naprosto stejné jako u staršího modelu. Ale tady to je nějak blbě posunuté. Ne o moc, možná tak o jeden milimetr. A nebo to někdo v továrně ošulil, kdo ví...
Každopádně slavná montáž začala tím, že jsem špatně zkrátil šroub. Byl až moc krátký a my jsme museli hledat další. Nakonec jsme našli, ale byl každý jiný. Jeden na křížový šroubovák a druhý na 8čku stranový klíč (Boha jeho :D). Tím ale lapálie jen začaly.
Možná je ten nový rám užší, nevím, neměřil jsem to, ale bojovali jsme o každý milimetr místa mezi špalíky a ráfkem. Odebírání podložek, jejich obrušování atd. Nakonec se zadařilo. Jenže Zbyněk zjistil, že na jeho sedlo nemůže napasovat držák brzdové páčky. Měl moc krátké šroubky. Takže co následovalo? Ano, hledání delších, resp delšího, páč jeden šroubek tam držel. Samozřejmě nalezená náhrada měla o číslo větší imbus. Žádný větší problém, ale je to celkem nepraktické...
Když už jsme si mysleli, že máme hotovo, objevil se další zádrhel. Jeden špalík pořád škrtal o plášť. Níž už posunout nešel a tak jsem to musel zase rozdělat, vzít kulatý pilník a pilovat a pilovat.
Po nasazení a seřízení stavících šroubků byl problém zdá se odstraněn.
Odešel jsem na oběd a domluvili jsme se, že po obědě vyrazíme.
Po dvou kilometrech jsem znova uslyšel to škrtání. Naštěstí jsme s sebou měli věškeré nářadí vyjma 8čky klíče. Ten naštěstí nebyl potřeba. Samozřejmě to byl ten stejný problém jako před tím. Povolil jsem lanko, seřizoval, přehodil podložky, nic nezabíralo. Chvílemi to bylo dokonce horší! Už se mi to přestávalo líbit. Nakonec mě napadlo asi to nejpodivnější řešení, jaké bych kdy mohl vymyslet. Vytáhl jsem rybičku starší možná než lidstvo samo a lehce jsem seřízl hranu špalíku. Bylo to lepší, ale pořád to drhlo. Bylo potřeba provést radikální řez. Odstranil jsem asi třetinu materiálu brzdového špalíku (seřízl jsem vrchní hranu), aby se nedotýkal pláště. Heureka! Problém vyřešen! Řek jsem si, že jestli se to zase začne ozývat, nic nebudu říkat, páč mě to už docela štvalo.
Konečně jsme mohli nerušeně pokračovat v cestě. Zanedlouho se naskytla možnost brzdu vyzkoušet na 12% kopci. Podle Zbyňka test dopadl na výbornou.

Cestou jmse se pak stavili na Lampelbergu a ochutnali jsme dva vzorky. Ryzlink rýnský a Tramín :)
U posezení jsme se skupinkou cyklistů probrali věci kolem jednokolek (a rozdali vizitky) a jelo se dál. A najednou jsem to uslyšel. Zase to škrtání! Jak jsem si slíbil, tak jsem udělal. Neříkal jsem nic a my jsme pokračovali dál. Moc dlouho jsem to ale nevydržel a hned při první příležitosti jsem se na to podíval. Nějakým záhadným způsobem se povolil stavící šroubek u jedné čelisti. Párkrát jsem zakroutil šroubovákem a bylo po starostech.
U Jaroslavického rybníku jsme potkali dalšího mého bývalého spolužáka. Čirou náhodou na tom stejném odpočívadle, jako tenkrát při lámání rekordu.
A taky úplnou náhodou jsme cestou domů potkali toho stejného autobusáka a samozřejmě jsme mu zamávali :)