Výpravy nalehko... a další věci

Poslední dva víkendy se mi dařilo dělat krátké vyjížďky (ta poslední měla 58 km) bez batohu, bez skoro tříkilového vodního vaku, bez světel a dokonce i bez jídla. Ano, zcela správně, Tomáš jezdí bez svačiny! :) Po té delší neaktivitě to jde poznat. Hlavně ten prdelní mozol, ten chybí... Taky jsem hodně zechcípákovatěl, tj., že jsem ztratil to něco málo, co mi zbylo z fyzičky. Nějak lenivím a nemůžu přijít na to proč tomu tak je. Že by to bylo tím omezením množství vypitého piva?
Zpět k věci. Během těchto ultralehkých výletů jsem si stroj a vezenou výstroj trošku upravil. Jednoduše jsem všechno, co šlo, přidělal suchým zipem.

Nástroj tak mocný, že dokáže vysát vzduch ze samotných nebes...

Vesměs to drží a, co je na tom nejlepší, mám všechno hned poruce. Hlavně to pití, kde není problém se pro bidon natáhnout i za jízdy. Dokonce jsem tak přidělal i můj prehistorický telefon, ale to je jenom dočasně, páč příští rok si už bude společně s foťákem hovět ve speciální kapsičce a na důstojnějším místě, než kde je teď. Ztratit ho by mě fakt mrzelo. Ještě pár let a na černém trhu se starožitnostmi na něm vydělám balík na cestu kolem světa, cha chá (zlomyslný smích).

Z 2,5l jsem klesl na 0,7.

Současně s tímto jsem taky zjistil (není to žádná novinka, ale mě všechno vždycky chvíli trvá), že bez batohu se člověk mnohem později unaví, samozřejmě a zcela logicky se míň potí a, co je snad nejhlavnější, nasedá efektivněji. To znamená, že se nemusí s rozjezdy tolik dřít. Proto se zaměřím na to, jak se batohu na zádech zbavit. Ale jenom tam. To proto, že bych s sebou batoh rád vzal. Je to praktická věc. Třeba když jde člověk do obchodu. V batohu jsou nejdůležitější věci, které má dotyčný vždy u sebe. Taky se do něj dá nákup a při pěších výletech, které bych na Druhé výpravě taky rád zrealizoval, je nenahraditelný. Ale nechci ho během jízdy mít na zádech. A z toho plyne další „novinka”. Tak nějak jsem přemýšlel a napadlo mě jak využít bočnice na nosičích, které doposud sloužily jenom jako háčky pro gumicuky. Vlastně už jenom pro jeden gumicuk. Ten druhý padl za oběť při mé záchraně cestou z Uniweekendu, kdy jsem se rozmáznul 60 km od rodné hroudy a musel jsem tam být dovezen, ale to už zase odbočuju k událostem ze začátku minulého měsíce a kdybych je měl všechny popisovat, zase bych se ocitl pod palbou kritiky jistých lidí, že jsem grafoman a že se mé články nedají přečíst, což samozřejmě může být pravda, ale vměstnat něco, co trvalo například měsíc, do pár odstavečků textu, proložených stovkami fotek, to prostě není můj styl. Vlastně to ani neumím. Co jsem to...? Jo, ty gumicuky -  to jsou takový ty tentononce s gumou a přidělávají se s nima věci. Pár lidí na mě při vyslovení výše uvedeného slova hledělo, tak pro jistotu hned vysvětluju... Ne že bych na jednu bočnici chtěl hned přidělat batoh, to by totiž vzhledem k jeho obsahu mělo při pádu katastrofální následky (jídlo, vak s vodou, chytré zařízení, které musím krmit a se kterým se musím pro blaho čtenářů táhnout atd.). Situace je taková, že bych do mezer mezi nosníky chtěl nechat udělat brašny. Vlastně by to byly takové brašničky. Něco ve stylu rámových tašek na kolo. Takový ty trojúhelníky. Teoreticky by jedna taková přední brašna měla mít objem něco kolem 1,5-2 litrů. Musí být úzká. To aby neškrtala o kolo a moje nohy. Nebo nohy případného zloděje, který by měl tu drzost a stroj, jenž se mě už několikrát pokusil zabít, ukrást a odjet na něm. Na jeden nosič by se vlezly čtyři takové. Vzadu by pak mohly být o něco širší. Dohromady tedy osm tašek o celkovém objemu cca 12 litrů. Zdá se to málo, ale ty černé vaky, které používám, mají objem úplně stejný. Ještě to musím promyslet, proměřit, vyzkoušet kolik prostoru by šlo zabrat a pak zkusím oslovit nějakou firmu, která takové brašny šije na zakázku. Ať to taky trochu vypadá a odolá to pár kapkám severského deště. Jenom doufám, že to nebude stát celou výplatu. Je to prozatím jenom takový návrh, ale už jenom fakt, že o tom plácám tady na blogu, kam jsem za poslední snad měsíc a půl, nebo možná i dva, nic nenapsal, svědčí o tom, že to zřejmě nakonec bude skutečnost. A když ne, můžu zatloukat a zatloukat stejně, jako to s oblibou dělají některé vlády a korporace, že tohle jsem přece nikdy netvrdil a ze všech těch třech lidí, co to tu čtou, tak udělat blbouny.

Rok 2015 se pomalu chýlí ke svému konci a zanedlouho už opět nastane Ten rok a o pár měsíců později i Ten měsíc a Ten den. Jenom taková poznámečka na konec - pro případ, že by se ten Schengen přece jenom rozpadl, což je dle mého osobního názoru jenom otázka času, byl jsem si nechat udělat nový pas. Ten starý jsem totiž krátce po návratu z Černé hory vypral. A vzhledem k tomu, že to byl už ten nový elektronický, považoval jsem tento za nefunkční. Paní na úřadě ho však vyzkoušela na té jejich mašince, ono to píplo, naskočil tam můj obličej s otiskem v té době čerstvě pořezaného palce (skoro jak v těch amerických krimiseriálech, který fakt nenávidím :), já jsem tím pádem byl ušetřen poplatku 600,- a starostmi s dalším navštívením úřadu. Odcházel jsem po ani ne minutě a s úsměvem na rtech jsem si prohlížel otrávené lidi, kteří čekali až přijdou na řadu. Jsem přesvědčen, že dobrá nálada je nakažlivá, ale oni tam asi všichni měli dobrou imunitu. Hned poté jsem šel otravovat další úřednice do pojišťoven, kde jsem zjišťoval nejvýhodnější nabídky dlouhodobého cestovního pojištění. No.. zjistil jsem, že toho vím stejně, v některých případech dokonce víc, než ty paní, které tam pracují. Bylo to poprvé, kdy jsem se naúřadech vyloženě bavil. Možná z toho v budoucnosti vznikne nové sportovní odvětví. Ne, vůbec nejsem škodolibej, vždy si zachovám chladnou hlavu a kamenný obličej úplně přesně jako tenhle strom. Dobře tak skoro vždycky ;)