úterý 17. února 2015

Příprava šestatřicítky na Druhou výpravu

Sice s menším zpožděním, ale přece. Přináším slíbený článek plný technických žvástů. Už je to pár set kilometrů (přesněji víc než jeden tisíc), které jsem najezdil na nejnovějším přírůstku do jednorodiny. Udělal jsem si obrázek o jízdních vlastnostech stroje. Jeho klady a zápory. Také co si můžu a nemůžu dovolit. Neříkám, že jsem si na velkou jednokolku už zvykl, ale tak nějak už vím co od ní můžu čekat a co je naopak očekáváno ode mne, jakožto pána této obludy. Proč to sem vlastně píšu? Z cenných zkušeností s převážením zavazadel jsem vykoumal jistý obraz, podle kterého by měla nynější mašina v budoucnu vypadat. Tomu obrazu se pomalu začíná přibližovat a tak jsem usoudil, že by nebylo špatné o tom něco napsat a vypustit pár obrázků. Možná dojde i na nějaké supertajné nákresy přímo z konstrukční dílny! :)

Uspořádání věcí na T-Baru, úhly sklonu, vylepšení tuhosti

Vedle brzdy asi největší pomůcka dálkového unicyklisty. To je tzv. T-Bar, neboli konstrukce s rohy, která zvyšuje stabilitu stroje a činí jízdu pohodlnější. Navíc se na to dá i něco málo přidělat.
Na devětadvacítce jsem měl jiné nastavení než na 36". Abych teď mohl víc zabírat, posunul jsem rohy víc dopředu, celou konstrukci jsem snížil a rohy natočil víc vpřed. Tím jsem nucen se mírně naklonit dopředu a tím pádem i víc zabírat a zrychlovat. Do tohoto nastavení jsem došel až po několika odzkoušených variantách. Někdo si řekne, že je to prkotina, ale věřte tomu nebo ne, při celodenních jízdách je správné nastavení rohů důležité.
Za celkem zásadní inovaci považuji přemontování brzdy až na konec. Dřív jsem pro chycení páčky musel sundat ruku z jednoho rohu. Nebylo to špatné. Naopak na 29" to bylo myslím lepší, neboť jsem musel brzdu občas hodně silně mačkat a právě její poloha to umožňovala. Přechod na kotouč ale způsobil, že teď stačí dva tři prsty a jen lehké mačkání. A u 36" je lepší, když ji člověk pořád za něco drží. Je pak taková klidnější. Současný stav mi tedy dovoluje držet se rohů a přitom brzdit. Musel jsem si na to zvyknout, ale po vyzkoušení jsem usoudil, že to byl krok vpřed. Nicméně tento zásah si vyžádal další komponent. KH Starfighter. Taková malá kravina, která zvětšuje plochu brzdné páčky.
Je to pěkně mastné (tak jak všechno od KH), ale neskutečně to pomáhá.
Co se věcí na jednokolce přidělaných týče, pár jsem jich přidal. Asi tou nejužitečnější z nich je zvonek za dvacet korun :) Už mnohokrát jsem ho použil a je to super vynález. Buď na rozhánění davu a nebo jako nástroj k pozdravu.
Místo samodomo prodlouženého drátového tachometru (jehož vedení Igor tituloval jako silnoproudé) jsem použil bezdrát. Nejsem z toho ale zrovna moc nadšený. Někdy se nechce chytnout. Funguje totiž na hranici dosahu signálu. S příchodem zimních měsíců se signál začal ztrácet úplně. Přemýšlím, že se nevrátím ke starému dobrému drátu.
Pod sedlo jsem nainstaloval brašnu. To protože mám sedlo s lyžinami, které zatím ještě nikomu jinému nevyhovovalo. Tedy stejný systém, který se používá na kolech a pasují na něj věci pro cyklosedla. V této brašně je veškeré nářadí, montpáky, lepení a pár náplastí a obvazů. Brašna jako taková vypadá celkem dobře. Odolá vodě, ale špatně se do ní leze. Naštěstí obsahuje věci, které nepoužívám každou jízdu.
Tolik k nastavovacím a montovacím úpravám.
Je známo, že uchycení T-Baru na mém sedle je upravované a sedlo samotné není pro tuto vychytávku určené. Celé to má za následek velkou pružnost konstrukce. To je nežádoucí (asi jako kdyby měl cyklista řídítka z gumy). Už krátce po Cestě jsem chtěl vyrobit něco, co by tuto vadu odstranilo. Začal jsem vymýšlet a pořád jsem to odkládal, až jsem po hodně dlouhé době a nespočtu návrhů dospěl asi k tomu nejjednoduššímu řešení.
Zpočátku jsem chtěl udělat komplet nový po vzoru Nimbus Shadow, který už jsem měl vymyšlený. Ale ke slovu se dostala složitost výroby a taky trochu má lenost a tak jsem zjednodušoval a zjednodušoval...
Výsledek vypadá takto.


V podstatě jsem to odkoukal od Unigeezera, na jehož video o vylepšení T-Baru mi poslal odkaz Milan. A krapet jsem to poupravil. Osoustružil jsem trubku tak, aby šla strčit do držáku T-části. Na druhé straně jsem ji zbrousil tak, aby více-méně lícovala se sedlovkou a provrtal ji. V držáku T-Baru jsem udělal závit M6 (na 5ku imbus) a našrouboval červíka. V podstatě jsem prodloužil ten držák až k sedlovce. Proti tlaku směrem dolů působí sedlovka. Proti tahu působí objímka, která drží trubku u sedlovky. Červík slouží stejně jako objímka u sedlovky - zajišťuje trubku. Výsledek? Ani se to nehne! V jednoduchosti je prostě síla a tohle je jednoduše geniální. Je to teď úplně o něčem jiném.


Kam s nákladem?

Na devětadvacítce jsem vezl pět kilo (čistě na jednokolce). Už jen tohle značně znesnadňovalo ovládání a hlavně nasedání. Příčina byla v nerovnoměrném rozložení. Věškerý náklad byl vzadu. Proto jsem dospěl k závěru, že tentokrát budu muset náklad rozložit na obě strany, jinak se nikam nehnu. Viděl jsem pár fotek, jak jiní dálkaři vozí na svých 36" zavazadla a tak jsem si postupně utvářel představu. Rozhodl jsem se pro klasický cyklonosič, který upravím tak, aby šel na jednokolku přidělat. Nosiče budou dva. Jeden vepředu, druhý vzadu. Zde pár slíbených čmáranic.

Dva koncepty, mezi kterými jsem váhal

Objímka pro druhý způsob uchycení. První návrh. Jeden z mnoha.

Následovalo vymýšlení konstrukcí, které by držely nosič na místě, udržely by náklad a snesly by tvrdé pády. Vymyslel jsem snad tunu variací a nemá cenu je tu všechny rozebírat. Nakonec jsem po mnoha úpravách dospěl k pravděpodobně optimálnímu řešení, objednal materiál (dural 6060), vyrobil a sestavil prototyp, který teď budu testovat. Zde pár fotek z výroby, neboť to bylo dobrodružství samo o sobě.
Nejprve jsem musel udělat jiné packy pro držení vrchní části nosiče. Originály jsou stavěné jen pro držení nosiče v rovnovážné poloze a neslouží jako hlavní nosný segment. Navíc jsou k nosiči přimontovány dvěma pidišroubky, které by se při prvním pádu ulomily.

Základ pro držáky nosiče

Po práci s vrtačkou...
Velké díry jsou pro odlehčení. Šlo by to udělat méně masivní, ale nic jiného jsem neměl, neboť při objednávání materiálu jsem počítal s jiným typem konstrukce.
Po pár týdnech ticha následovala druhá, značně složitější fáze. To jsem si ukrojil pár hodin z pochmurné soboty a místo vylehávání rýmičky, kterou mě nakazil můj bratr (A byl to on, byl a byl!), jsem lítal po dílně od mašiny k mašině, abych to konečně dodělal a mohl představit světu.

Nákres
Jelikož jsem později, kdy už jsem měl materiál dávno doma, vymyslel úplně jinou konstrukci, než je ta o pár řádků výš, musel jsem duralový plát trochu osekat. No...trochu víc.

Frézování stran
Následoval otvor na míru. Krk rámu jednokolky je široký 32 mm. Není ale úplně přesně kulatý a taky na sobě má nálepky. Potřeboval jsem otvor 32,4 mm, ale neměl jsem k dispozici takový vrták.
Musel jsem to tedy vysoustružit.
Soustružení otvoru

Hotový otvor
Následně jsem musel udělat místo pro packy, které jsem dělal dřív. A taky odlehčení pro šroub, který bude celý tentononc držet na rámu stejně jako objímka.



Pak už jen stačilo věcičku na jedné straně rozříznout. Tohle byla kritická operace. Fakt jsem se modlil, abych to nepodělal. Nechtělo by se mi to dělat znovu.


Následovalo ještě vyvrtání dvou děr, zahloubení a závity M8. Celé to pak vypadalo takto.

Uprostřed origo objímky od nosiče. Ta vlevo upravená pro rám Oraclu
Po namontování na jednokolku jsem ještě přišel na pár nedostatků. Šrouby vespod nešly prostrčit skrz nohy nosiče. Nebylo tam místo. Tak jsem celý nosič sundal, vzal ho do dílny a na brusce ho trochu upravil. Šrouby už tam šly, ale nedržely nohy nosiče v ose rámu. Druhý den jsem tedy vyrobil ještě takové minipodložky, které vymezují prostor pro nosič. Před smontováním jsem ještě mezi nosič a rám vložil gumovou vložku, aby to nikde nedrhlo. A bác! Ono to funguje!




Podložky pro vymezení prostoru

Namontované podložky
Akorát jediná vada - nosič zakryl část nálepky, kterou jsem dostal od slovenského kolegy šestatřicítkáře, Milana. Nikam jinam se totiž nevešla...


Podložky fungují taky jako pojistka proti samovolnému povolení matek. Spodní uchycení slouží jen jako opora pro nohy nosiče a taky jako zábrana proti jejich vniknutí do kola. Nenesou celou váhu nákladu jako u jízdního kola. Jen se opírají o rám. Není proto nutné, aby byly masivní. I přes to jsem použil větší šrouby než jsou originály. Ty byly stejně moc krátké.
Nosnost nosiče je 30 kilo. Ovšem ve svislé poloze. Takto zešikma je to méně. Je to ale jedno, protože tam nikdy nedám ani půlku. Pomocná konstrukce je silně předimenzovaná, ale jak říkám, je to prototyp. Hmotnost mnou vyrobených částí je včetně šroubů 340 gramů. Nosič má 760 gramů, ale nepoužil jsem všechny jeho části. Teoreticky by celá konstrukce mohla vážit 800 - 900 gramů. Sklon nosiče je 30°. A takhle to vypadá.




Se zkušebním zavazadlem
Náklad se při pohybu do stran dost hýbe. Budou ještě potřeba popruhy. Gumicuky, které jsem používal během Cesty, byly ke konci už tak vytahané, že už to nechtělo držet. A to jsem používal festovní gumicuky do auta. Kdybych měl tyhle odlehčené provázky, po pár dnech bych je musel někde vyměnit. Na konec nosiče ještě přijde Lko jako zarážka proti klouzání nákladu dolů a bude snad hotovo. Tedy půlka. Ještě to chce ten druhý dopředu.

Náhradní díly

Co jsem tak viděl a slyšel, nejvíc se vozí náhradní dráty. U QU-AXu nebyl s jejich praskáním problém. Ostatně, je jich tam tolik, že i kdyby jich půlka odpadala, stejně by to pořád jelo. Na Oraclu mi sice ještě žádný drát nepraskl, ale přece jen je to větší kolo a je jich tam o 12 méně než u QU-AXu. Po naložení nákladu by to mohlo začít praskat. Pořídil jsem tedy zásobu náhradních drátů.
Achillovou patou téhle jednokolky je brzda. Přesněji ten záhadný ocásek jménem d'brake. Prostě mu nevěřím. A proto povezu náhradní. Už mi doma leží na poličce. Ale je to spíš takový psychologický efekt, protože jestli mi to někde v kopci praskne, hodím takovou tlamu, že budu rád, když se zvednu ze země, natož pak abych montoval něco na jednokolce. Taky destičky se budou hodit. Špalíky mi sice na devětadvacce vydržely celou cestu, ale ke konci už byly zralé na výměnu.
S pláštěm snad problém nebude. Vypadá, že toho vydrží hodně. Pokud budu pravidelně otáčet kliky, musí vydržet pár tisíc km. Nový s sebou tahat nebudu. Je těžký, drahý a myslím (doufám) zbytečný.



To by bylo zatím vše. Budu testovat, trénovat a informovat. Letošní sezona zatím vypadá skvěle. Mám v plánu pár zajímavých akcí, ale nebudu nic prozrazovat dopředu :)

4 komentáře:

  1. Cim je ta jednokolka nalozenejsi, tim vypada mensi:) Kdyby nemela ten zeleny rafek, snad bych si ji spletl se starou 29". Kdy zacnes makat na prednim nosici? Az po nejake dobe zjistis, ze tato kontrukce je ok?
    A naprav ten preklep v podnadpisu blogu ty ostudo;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to tak přijde, dokud se na ni nepodívám vlastníma očima. Jenže ono je to taky tím, že mám oproti ostatním lidem sedlo dost vysoko. Nejsem prostě žádný lilipután. Počkej až ji uvidíš. To budeš mluvit jinak! :D
      Konstrukce je v cajku. Jen musím zjistit, zda jsem schopný to řídit. Ten nosič mám doma už snad dva měsíce a teprve teď jsem se odhodlal, takže v brzké době to asi nečekej. Nejdřív to udělám tak, že tenhle otočím, abych zjistil, jestli mi vepředu nebude překážet. Všichni dálkoplazi jezdí bez chráničů, takže mají trochu víc místa po stranách. Já bez nich ale nikam nepojedu. Kdyžtak použiju vepředu jiný typ a nebo vezmu flexu a nějak to upravím :)
      Buď jsem dneska moc pracoval a nebo tam žádný překlep není. Nic tam nevidím. Myslíš to "Tě buřt!...."?

      Vymazat
    2. Rikal jsem si, ze to dela to sedlo:) Ostatni 36kari ho maji vetsinou nalepene u ramu a pak je poznat velke kolo.
      Otloukani kolen o ten predni me take napadlo, no uvidis.
      Mam na mysli JENDO jak, jedno kam. Ale pokud je to zamer, tak se omlouvam;)

      Vymazat
    3. Já prostě musím mít něco extra. To nemá ani Terry Peterson :)
      Ajo ty vole! Četl jsem to milionkrát a v popisu to mám už od počátku věků a nikdy jsem si toho nevšiml :D

      Vymazat