Zoufalá situace si žádá zoufalé řešení

Aneb nepůjde-li Mohamed k hoře, půjde hora k Mohamedovi. Ne, ještě mi z těch veder nehrabe, ale daleko k tomu nemám :)
Všichni dobře víme, že v horku se na jednokolce špatně jezdí. A poroučet počasí naštěstí ještě neumíme. Tedy, ne úplně... ale to patří jinam.
Na mě si ale nepřijde. Přišel jsem s geniálním řešením této zapeklité situace. Je to jednoduché. Proč bych měl jezdit v 38°C, když můžu jezdit v 21, či dokonce v 18°C? Ptáte se jak? Většině to už asi docvaklo, ale pro ty nechápavé - vyrážím brzy ráno a domů se vracím kolem jedenácté dopoledne, kdy už venku začíná peklíčko. Mám dost času na pohodové odjetí padesáti kilometrů a hezky v relativním chládku. Jako bonus je krásný pohled na východ slunce. Ovšem takhle můžu jezdit jen o víkendu, páč v týdnu bych nestíhal chodit do práce a navíc by se mi do ní pak stejně ani nechtělo. Dneska je ale sobota a tak jsem namotal krásných 52 km za nějakých pět hodin jízdy. Pěkně pomaloučku polehoučku.

Purkrábský les

Tak přesně tam jsem dnes měl namířeno. Ve 4 ráno zazvonil budík a já jsem se neochotně zvednul z postele. Venku panovalo příjemné klima. Bylo 18 stupňů. Včera večer jsem se komplet nachystal, abych mohl vyrazit co nejdřív. Takže jsem se jen nasnídal, převlíkl a mohlo se jet. Byla ještě tma.
Je tu takové sucho, že na polích se zalívá ve dne v noci, takže místy byly i kaluže. Nic zvláštního, říkáte si? Jenže tady už ani nevíme, jak vypadá déšť nebo právě taková kaluž na cestě :D
Krásně se v tom ovlhčeném vzdoušku dýchalo a mezitím vším se na svět klubalo sluníčko.

Jedna z nekonečna místních solárních elektráren.

Po chvíli kochání jsem, nabitý pozitivní energií, pokračoval v cestě. Do lesa bylo ještě daleko, ale větrolamy mi poskytovaly dostatek stínu a dokonce i zajímavé pohledy. Ten první byl na gauč a hromadu bordela vedle něj. Nechápu to. Proč si někdo dává tu práci, aby odvezl gauč a půlku obýváku někam do větrolamu kilometry od nejbližší vesnice? A přitom platí poplatek za popelnici. Teda aspoň doufám... Lidi jsou prostě hrozný hovada. A nesvádějme to na rakouské sousedy. Nápisy na tom bordelu byly česky. Prostě demence... Nefotil jsem to, páč fotím jen věci co se mi líbí.
Ovšem druhý pohled byl hezčí. Přímo uprostřed cesty byl mladý srnec a nehybně tam stál. Slezl jsem z kolky a šel k němu. Otočil se a šel ke mně. Chvíli jsme tak oba šli, když v tom mu to docvaklo a vzal do zaječích.

Jen taková drobná poznámka k fotce. Všimněte si té cesty. Co je na ní zvláštního? Je tam jaksi trochu víc trávy, že? Vítejte v mé domovině :D Takových je tu většina.
Chvíli na to už jsem mašíroval k okraji lesa. Přeřadil jsem na lehký režim, páč vím, že je tam plno kopců. A ten první mi dal celkem zabrat. U vrcholu jsem pěkně funěl a každou chvíli jsem z toho chtěl slézt, ale vydržel jsem až nahoru. Tam se asfalt proměnil na krásnou lesní cestu a já jsem si spokojeně ucucával doušky studené vody. Místy byla cesta trochu krkolomná a díky zkušenosti z Podyjí mám ještě tak trochu trauma, takže jsem se i dost prošel.

Fakt výzva! :)

Bohunický rybník

Ve stínu pod korunami vzrostlých dubů jsem si dal svačinu. A nesvačil jsem sám. Komáři a muchy taky hodovali - na mně :)
V lese bylo parádně. Místy byla ještě ranní rosa, vlastně bylo půl osmé, takže se není čemu divit, což znamenalo vzdoušek jako víno... A k tomu ještě takováto parádní cestička.

Kolem půl deváté jsem už byl z lesa venku a zahájil návrat domů. Chtěl jsem dojet nejpozději v jedenáct. Venku bylo pochopitelně tepleji, ale zase foukal větřík. Celkem přijatelné klima. Zařadil jsem dvojku a mašíroval si to po parádní polňačce.

Najel jsem na silnici a projel pár vesniček. Provoz už oproti ránu znatelně zhoustl. Dokonce už i nějací lidé vylezli ven a hráli volejbal. Kolem desáté už jsem byl zase mezi nekonečnými lány polí a dával druhou svačinu. Zjistil jsem, že mi došla voda. Musím se naučit ten vak kontrolovat. Ve flašce to člověk pozná, protože ji při pití vytahuje z batohu... Naštěstí domů to bylo jen asi deset kilometrů, což je celkem v pohodě.

Uprostřed ničeho a bez vody. Všímáte si cesty? :)

 Domů jsem skutečně dorazil za pět minut jedenáct. Teď je tam zas počasí tak akorát na bazén. Párkrát jsem z jednokolky spadnul. Nějak mi to v poslední době nejezdí. Celkově se mi ale výlet moc líbil a zítra to určitě zopakuji. Navíc mám teď spoustu času. Je krátce po obědě, už jsem stihl tolik věcí a prakticky celý den před sebou. Znám lidi co v tuhle dobu teprve vstávají. A ne kvůli tomu, že by předchozí noc pařili :)