Výprava za sluncem

Sice jsem včera tak trošku ponocoval, ale to mi nezabránilo vstát ve čtyři ráno a najet pár kilometrů. Osm hodin spánku je zbytečný luxus a ztráta času. Oproti včerejšku bylo dnes ráno mnohem tepleji a taky dusno. Na teploměr jsem se raději nedíval. Nebyl čas, chtěl jsem se dostat na jeden místní kopeček dřív než vyjde slunce. Kdybych vyrazil o pět minut dříve, stihl bych to krásně. Takhle jsem musel valit a stejně jsem dojel dvě minuty po. Škoda no, snad příště. Ale i tak to byla pěkná podívaná. Západy a východy slunce mě odjakživa fascinují. Člověk si v tu chvíli uvědomí, jakou má ta hvězda neskutečnou sílu. Plivnutím by nás mohla všechny smést z povrchu zemského...

Měl jsem s sebou i kameru a tak jsem dělal nějaké záběry. Možná bude ještě dnes večer minivideo. Sluníčko začalo být dotěrné ihned poté co se ukázalo. A zrovna dneska jsem do žádného lesa nemířil. Chvíli to vypadalo, že už už bude pršet, ale mé naivní doměnky doslova rozdrtila jasná obloha. Ach jo.

Jak jsem se těšil že zmoknu... A ono prdlajs!

Nejelo se zrovna nejlíp. Bylo dusno a za chvíli jsem byl mokrej jak myš. Navíc mě po včerejšku docela bolel zadek a když jsem pak najel na nějaký kámen či hrbol, bylo to fakt žůžo labůžo :)
Většinu cesty jsem se ale držel asfaltované cyklostezky, což mému tělu značně ulevilo od trápení se na polňačkách. Tuhle stezku mám rád. Jezdíval jsem tudy do Znojma do školy. Každý den 35 km tam a 35 nazpátek. Navíc se kolem mě místo aut proháněla stáda srn a na podzim jinovatka a východy slunce. Paráda...
Všude samé srny a zajíci. Zkoušel jsem je fotit, ale nemám na to moc dobré vybavení...

Jeden zajda

Srna

Druhej zajda ;)

U zaniklé vesničky jménem Ječmeniště jsem si dal sváču a kochal se pohledem na údolí.

Chvíli jsem jel po krásně udržované polňačce v sousedním Rakousku. Je to supr cesta. Člověku se tam otevírají výhledy na pokračování Pálavských vrchů. Pálava totiž nejsou jen ty tři vrcholky u Mikulova a Dolních Věstonic. Celý vápencový útvar se táhne desítky kilometrů do Rakouska. Tam mají taky CHKO, přesněji Naturschutzgebiet, jménem Leiserberge. Na vrcholku se nachází dva radary. Každý rok se tam vypravuji na kole a chtěl bych tam taky na uni, ale je to celkem asi 80 km a je tam dost pěkných kopců. Vrchol ale nabízí krásný výhled na celý Weinviertel a když je hezky, jde vidět i Vídeň a Vídeňský les. Mimo to se vám naskytne pohled na větrnou farmu, která čítá více než 200 větrníků. Ale to už zase odbočuji.
Začal foukat příjemný vánek. Jenže mým směrem takže vlastně jakoby nic nefoukalo.

Udělal jsem si zastávku na odpočívadle a nějak na mě padla únava. Nejdřív jsem si sedl, pak lehl a nakonec jsem zjistil, že jsem tam hodinu spal :D Nebylo kam spěchat, byl čas. Mezitím se tam zas potloukal nějakej zajíc a pár zvědavých mravenců mě prohledávalo. Naštěstí jen zvenku :)
Domů jsem dorazil někdy kolem půl jedenácté s 35 kilometry na kontě. Dneska to byla taková loudačka, ale zase jsem něco málo natočil a vůbec jsem to měl celé takové kochací. Závody nechám jiným.