Opět v sedle

Po sérii úmorných veder v noci na dnešek konečně zapršelo, což se projevilo ochlazením. Bylo přímo nádherně! Čerstvý větřík, mraky, sluníčko a nějakých 20°C. No prostě ideální podmínky...
Proto jsem nelenil a po týdnu se opět vydal na cesty. Původně jsem chtěl jet na vyhlídku Buschberg, o které jsem psal minule, ale zdržela mě nějaká práce. Takže to zatím opět odkládám.
Místo toho jsem se rozhodl prozkoumat každičkou cestičku v okolí. Na kole jsem se vždycky hnal daleko, někdy až moc. Teprve až na jednokolce ale poznávám zdejší kraj doslova kamen po kameni :)
Jak už je mým zlozvykem, vyrazil jsem krátce před obědem. Měl jsem namířeno k Břežanskému údolí a pak jsem se chtěl prostě jen tak poflakovat na cestách mezi poli.

Úplně vzadu jde vidět ten radar na Buschbergu :)

Je libo dýni z vyprahlé Jižní Moravy?

Dneska už se jezdilo o poznání lépe. Nohy poslouchaly a morálka byla téměř na maximu. Zatím. Díky dešti byly na polňačkách kaluže. A jelikož jsem jak malý kluk, nemohl jsem jim odolat a všechny do jedné jsem projížděl. Jednokolka i mé nohy sice dostaly bahenní lázeň, ale byla to prča ;) Párkrát jsem se v tom blatě vyflákal a to vždycky tehdy, když mi kolo zahrabalo. No jo. Plášť má něco za sebou a už nemá takovou trakci jako "za mlada". Asi po hodině jsem dorazil na okraj údolí. Mnohým z vás to na fotce bude připadat jako rovina. A máte pravdu, je to svým způsobem rovina, ale tady takhle vypadá všechno...

Musel jsem se nějak dostat dolů. Ještě pořád mám strašáka z toho karambolu v Podyjí. Ale šlo to celkem v klidu. Kopec byl mírný a cesta dobrá. Brousil jsem si lýtka na parádní lesní cestu, která měla po chvíli přijít, jenže nějací aktivisté tam udělali asfalt jak zrcadlo. Nejsem proti, vypadá to hezky a je vidět, že se tu pro cykloturistiku něco dělá. Jenže teď už je to jen nudná asfaltová cyklostezka...
Při první příležitosti jsem odbočil zase na polňačku a s větrem v zádech jsem to pálil rovnou za nosem. Přišla trochu prudší zatáčka a hned za ní šípkový keř, který mě velice přátelsky objal. Až mě to roztočilo, páč mě nechtěl pustit :D Podle mapy měla cesta po chvíli vést lesem. Nějakej nenažranej chytrák tu cestu ale zaoral. Ach jo. Jak by tu bylo krásně bez hamižných a závistivých lidí... Vracet se mi nechtělo, to není můj styl. Udělal jsem si tedy procházku po posekaném poli.

Ta procházka ale trvala třičtvrtě hodiny, neboť mé snahy nalézt alternativní cestu se ukázaly být marné. Nakonec jsem se dostal na místo obehnané kolem dokola plotem. Hmm, ale já se přece vracet nebudu! Podle mapy poblíž měla vést cesta. Ale ještě před tím, než jsem se vydal tím směrem, vylezl jsem na jeden svah v domění, že za ním možná nějakou cestu uvidím. Viděl jsem prd, ale zato jsem narazil na pěknou noru.

Kdopak tam asi bydlí?

Pískal jsem, ale asi nikdo nebyl doma :) Cestou dolů o mně opět jevily zájem zdejší trnité keře. Vydal jsem se tedy podle mapy a čekalo mě další milé překvapení. Z pole se stal lán kopřiv. Některé převyšovaly i mé dvoumetrové tělo. Boží!

A přitom ten výlet tak hezky začal. Můžu si za to sám. Kdybych se prve otočil a jel po jiné cestě, nestalo by se mi to. Ale zase by nebyla sranda. A sranda musí být. Ještě že se mnou už nejezdí Zbyněk. Asi by mě přímo na místě zabil :)
Kopřivový úsek naštěstí netrval dlouho a hned za ním byla cesta. Jak jinak než zavřená.

Tak jsem si aspoň sedl na kamínek a spořádal svačinu. Tentokrát jsem si do batohu přibalil ještě o litr vody navíc. Když mi tedy dojde voda ve vaku, přeliji do něj vodu z lahve a vím, že mi zbývá ještě litr a že bych měl najít nějaký zdroj pro doplnění. A jelikož nebylo takové teplo, nemusel jsem se bát, že mi voda rychle dojde. I tak ale na cestách vždycky chlastám jak duha. Ale na tom není nic špatného, že ne?

Kurňa už aby to dozrálo. Nemůžu se dočkat!

Chvíli jsem byl nucen jet po silnici, ale pak mi přišla pod kolo parádní polňačka. Opět vítr v zádech a opět svižnější tempo. A těch kaluží! :) Dostal jsem se k řece, ehm vlastně teď už kanálu jménem Jevišovka. Je fascinující, jak dokážeme zprznit výtvory přírody. Hnus, hnus a ještě jednou hnus! Na druhou stranu raději budu mít z řeky kanál, než abych tu řeku měl každé jaro v domě... No to je jedno. Podél Jevišovky vedla tato luxusňózní cesta.

U Emina zámečku jsem si dal první delší pauzu a snědl oplatek. Odteď už mě vedla ona nedávno objevená Muchova cyklostezka. Neustále vede po skvělých cestách. A co je nejlepší, je naprosto bez aut ;)

Prostě fantazie...

Měl jsem namířeno k Hevlínu. Na mapě totiž stálo, že kousek od něj je akvadukt a jakýsi chráněný mokřad. Ale ani jedno se nekonalo. Akvadukt byl uprostřed džungle kopřiv a všeho možného a kolem mokřadů bylo rozbahněné pole. Tak snad v zimě. Ale mě to vůbec nevadilo. Zvolnil jsem tempo a užíval si projíždění krajem polí se stohy a balíky. Sluníčko občas vykouklo zpoza mraků, vítr příjemně chladil a všude voněla sláma.

Když jsem míjel zavlažovací kanál Krhovice-Hevlín, který mimochodem teče i u mé rodné vísky, napadlo mě ulevit nohám a dát jim chladivou lázeň. Labůžo :)

Po chvilce se mi kolem chodidel shluklo hejno malinkatých rybiček. Chvíli si tam jen tak plavaly, poté mě jedna šťouchla do paty a chvíli na to mě už všechny ďobaly do nohou. Takže jsem měl i očistnou kúru a ještě k tomu na účet podniku :) S podobnými rybkami jsem se setkal i v Černé Hoře v Biogradském jezeře. Tam měly ale o dost větší apetit.

Byly jich spousty, ale nechtěly se fotit. Až na tyhle...

V sedle už jsem strávil celkem dost času a neměl jsem už moc náladu na polňačky. Tudíž jsem najel na silnici a posledních cca. šest kilometrů dojel po ní. Celkem jsem dnes najel 53 km. Až na lapálii s kopřivami to byl krásný výlet. Zítra určitě taky něco podobného absolvuji.
Původně jsem ale měl tento víkend pořádat první vícedenní výlet na Bítov. Jelikož ale právě řeším otázku způsobu venkovního přespávání, nekoupil jsem zatím ještě potřebné vybavení. Více o těchto záležitostech budu psát v sekci Výstroj. Ale to až za pár dní. Musím ještě zjistit potřebné informace a zhodnotit pro a proti. Taky mám pár nápadů ohledně přepravy části nákladu na jednokolce. Vše je zatím ve fázi příprav. Ale nadějných příprav.

Mějte se všichni jak chcete! :)