Bojový úkol
Po včerejším vydařeném výletu a dnešním bolestivém probuzení jsem si myslel, že se na jednokolku, ba dokonce i na kolo ještě nějakou chvíli neposadím. Zcela výjimečně jsem neměl pravdu :)Můj chorý cykloparťák už není tak moc chorý a navrhnul další výpravu za účelem zásobení půlky vesnice životně důležitým mlékem. Takovou čest jsem přece nemohl odmítnout! Kolo jsem měl z posledního prašného sprintíku píchlé. Asi jsem to někde skřípnul o kámen. Mám celkem agresivní styl jízdy... Za chvíli už byla duše zalepená, plášť nafoukaný a mohlo se vyrazit.
Jelikož já jsem částečně invalida a Richard ještě není zcela zdravý, nejeli jsme moc rychle. Byl možná o kousek větší pařák než včera, což nás sice netěšilo, ale alespoň jsme měli motivaci jet dál a zbytečně nezastavovat. Do kravína je to 12,5 km tam a 12,5 nazpátek po 95% polňačkách a zbytek je imitace asfaltu. Značnou část cesty jsme zápolili s písečnými dunami a zrádnými kolejemi. No prostě pro blaho naší vísky jsme ochotni riskovat krk! :D
Po příjezdu do kravína jsme vybalili flašky a začali tankovat celých třináct litrů.
Batohy nám až hrozivě ztěžkly. Já jsem přibral 7 kilo a Richard "jen" 6. Teď už to moc dobře nejelo. Chvíli po opuštění Božic (vesnice s kravínem) se ozvalo hlasité zasyčení. A bylo to mé zadní kolo, které tak hlásilo defekt :) Pustil jsem se do oprav. Šlo přece o důležitou zásilku, kterou bylo třeba dopravit včas. Jenže když jsem se mrknul do batohu, zjistil jsem, že náhradní duši mám doma. Tam jí bylo dobře. Musel jsem tedy lepit. Dneska už podruhé.
Ono to lepení je v pohodě. Nejhorší je foukání. Zvlášť pokud vozíte tak výkonnou pumpičku jako já. Proto mi parťák půjčil jeho dvoupístovku. Kdysi jsem měl podobnou, ale když jsem ji nejvíc potřeboval, udělaly se z ní dvě. Od té doby se jim vyhýbám obloukem a používám klasické pumpy sice neefektivní, leč jednoduché a spolehlivé konstrukce.
Kolo už bylo skoro nafoukané, když v tom to zasyčelo a bylo po pumpě. Tedy, ne úplně, ale bez dílenského nářadí ji nešlo zprovoznit. Vidíte? Ještě že jsem měl s sebou svou starou dobrou jednopístovku. Foukání mě už ale moc nebavilo a tak jsem to svěřil Richardovi a šel se raději napít. Přece se nebudu dřít že jo? :) A ani mu to nějak zvlášť nevadilo...
Nasadil jsem kolo zpátky tam kam patří a jeli jsme dál. Asi po kilometru už sice nic nesyčelo, nicméně kolo bylo prázdné zase. Asi si říkáte, že jsem vůl a neumím lepit kola. Nemáte pravdu. Mám celkem čtyři duše. Dvě vozím, resp. ony vozí mě a dvě mám náhradní. A jedna z těch duší je steřelá. No a poznejte která, když jsou všechny stejné. Teď už jsem věděl která to je, ale bylo mi to platné jako hadovi kolo, páč jsme s sebou ani jeden neměli náhradní. Hrubý nedostatek! Ony totiž steřelé duše "pustí" vzduch kdy se jim zachce a většinou až při vysokém tlaku, takže kolikrát ani nenajdete díru, páč tam vlastně žádná není. No prostě vyhodit, vyhodit!
Ale co teď? Lepení nemělo smysl a tak jsme špekulovali jak doručit ono mléko lidem zoufale vyhlížejícím naše helmy na obzoru. Nějak tak jsme se bavili a v tom mi docvaklo, že jsem 1) blbec a 2) že mám přece v kapsičce na kole VŽDYCKY náhradní duši! A samozřejmě tam byla, mrška jedna! Tudíž mé "vždy připraven" opět zachránilo situaci. Pravda, do oné situace jsem nás dostal já, ale na tom už nesejde.
Tady se ještě snažím najít díru, ale smích mi to jaksi nedovoluje |
Po pár minutách už jsme pokračovali v plnění našeho bojového úkolu. Do Křídlůvek jsme dorazili 3 hodiny po našem odjezdu. No prostě čas, kterým se nemá cenu chlubit...
Po příjezdu jsme vše hezky rozvezli, já jsem u prvního koše vyhodil prokletou duši a pak už na nás čekalo vychlazené pivánko :)
A teď mi řekněte, že v autě byste něco takového zažili. Tůdle!
100 mm kliky na 29"? Jen po rovince.
Dnes mi přišly 100 mm kliky, které hodlám vyzkoušet na devětadvacítce. Nechci je brát na megacestu, nejsem zrovna fanda sci-fi. Chci vyzkoušet, kolik se s tím dá pálit po našich rovinkách. Kliky jsou opravdu mrňavoučké. Menší než propiska.Porovnání s Momenty od Krise Holma |
Na jednokolce vypadají dost šíleně. Jsou takové... no prostě mi přijdou hrozně křehounké v porovnání s masivními KH Momenty a dokonce i původními 145 mm Zery.
Vlevo před, vpravo po. Nemůžu za to, že zrovna zalezlo slunko :) |
Nejdřív jsem to nechal vyzkoušet bráchu, abych se ujistil, že tato kombinace není smrtelná. Když se vrátil živý a zdravý, usoudil jsem, že to zvládnu i já ;)
Zkoušel jsem jen chvilku, páč nebylo moc času. Jednokolkaři asi ví, jak se tak krátké kliky budou na velkém kole chovat. Ale že nejsem sviňa, zasvětím i neznalé a nezkušené.
Nasedání a následný rozjezd je přímo horor. Kolo je hrozně lenošné a když už se rozjede, tak bez brzdy se špatně zastavuje. Je to logické. Malé kliky = malá páka.
Když už ale zmáknete rozjezd, je to perfektní. Skoro vůbec nehýbete nohama a kolka jede sama. A jede rychle! Bez sebevětšího snažení jsem dal 25,7 km/h, čímž jsem vyrovnal Zbyňkův rekord se 125kama. Nebyl jsem rozehřátý, takže si troufám tvrdit, že po rozehřívačce je ta třicítka reálná.
Na nějaké terény a kopce můžete zapomenout. Trávu to ještě snese, ale to je asi tak všechno. Ikdyž, záleží jak má kdo namakaný stehna. Ale je to zbytečná mordovačka. Tohle je prostě jen na rychlost a dobrý povrch. Nemusí to být zrovna asfalt, i pěkná polňačka se dá.
Zítra jim naložím cca 30-40 km a uvidím jak to bude fungovat. Pokud se osvědčí, vezmu je na lámání 120 km rekordu.
Žádné komentáře:
Okomentovat