Zpočátku jsem byl štěstím bez sebe. U nás na jihu, alespoň co si pamatuji, se sníh v zimě objevil vždy jen na chvíli, zmizel a už se nevrátil. To mě vždycky mrzelo. Zima bez sněhu prostě není tou pravou zimou. Nicméně když jsem zjistil, že celou Českou republliku VČETNĚ jižní Moravy má zasypat sníh, byl jsem nadšený.
Hned jsem vytáhl jednokolku a těšil se, že budu dovádět v bílé peřině. Pár dní to bylo fajn, ale pak jsem zase zatoužil po nějakém tom výletu. A ejhle! Ono to v tom sněhu nechtělo jezdit! Neprohrnuté, nebo naopak vyježděné polní cesty byly prakticky nesjízdné a po silnici jsem se neodvažoval. Takže jsem se musel omezit na ježdění "jen tak" po vesnici.
Říkal jsem si, že to bude v pořádku, páč jsem předpokládal, že za pár dní to všechno zase roztaje. Roztálo, ale když jsem na víkend přijel domů, přivezl jsem si s sebou novou várku. A tak to více méně chodilo pořád dokola. Naposledy napadala opravdu silná vrstva a už se mi to přestávalo líbit. Celý rok se těším na sníh a když už napadne, zjistím, že ho vlastně nechci...
Mám sníh rád, ale čeho je moc, toho je příliš! Teď už zase roztál a já doufám, že letos už naposledy. Ale ono je to vlastně jedno, páč jsem díky velice zdravému panelákovému prostředí zase chcíplej. Takže z víkendu bude asi zase velkej prd. Oh jak já ten barák nenávidím!
 |
| Ještě chvíli a chodili bychom na procházky s lopatou... |
Žádné komentáře:
Okomentovat