Spaní
Stan
Za měsíc to bude rok, co používám AT 1,5 od Jurka. Je to takovej pidi stan, prej pro jednoho dospělého a jedno něco, co má zhruba poloviční velikost. V praxi to vypadá tak, že člověk nadstandardního vzrůstu (například já) se tam celkem dobře vejde i se všemi věcmi. Samozřejmě krom jednokolky. Lezení dovnitř / ven jsou celkem útrapy. Extrémně jednoduchá a blbuvzdorná konstrukce, rychlá montáž a demontáž, možnost celoročního užívání, česká výroba od prověřené firmy, která za těch dvacet a něco let rozhodně ví, co má stan této kategorie umět. Zatím mě nikdy nezklamal a věřím, že tomu tak ještě dlouho bude. Mám variantu se zkrácenými pruty. To aby ve složeném stavu byl co nejmenší. Ony ty pruty jsou vlastně dlouhé stejně, jenom jsou rozděleny na menší segmenty. Hmotnost 2,02 kilo.
Na první výpravě jsem stan neměl. Teď už holt nemám na výběr, páč, jak jsem slyšel, na severu je stan nutnost. Jinak by člověka sežrala havěť typu komáři atd. Taky ochrání před větrem a samozřejmě před deštěm. A je v něm větší teplo, než když člověk spí jen tak pod širákem. A taky o člověka, který spí ve stanu, nezakopne v noci lesní zvěř, což se mi málem stalo při podzimním přenocování ve Ždánickém lese.
Spacák
Navzdory doporučením, abych si vzal péřový spacák, jsem zůstal u třísezonního Springu od české Primy. Co se teplotního komfortu týče, jsem spokojen. V klidu jsem se vyspal pod širákem při nějakých třech stupních nad nulou. Vlhkost mu moc nevadí. Ta vrchní vrstva vodu odpuzuje a odolává i větru. A ikdyž se stane, že se voda dostane až do spacáku, není to ani moc poznat. Nevím jak to funguje, ale u kvalitnějších spacáků to tak je. Jediné velké mínus je jeho velikost. Naštěstí jsem vyvinul způsob upnutí na nosič, kde mi to moc nevadí. Dokonce ani nemusím používat kompresní popruhy. Spacák tak míň trpí. No jo, kdybych měřil metr šedesát, mohl jsem mít menší a lehčí model.
Péřák by byl v tomto ohledu rozhodně lepší, ale to už je nějaká investice... Dvě kila a pár gramů.
Karimatka
S Therm-a-rest Z-lite Sol jsem naprosto spokojený. Je to skvělá karimatka, která kombinuje výhody klasické pěnovky se samonafukovačkou, je skladná, lehounká (ani ne půl kila), nezničitelná a krásně se na ní leží. Izolace je slušná. S dobrým spacákem by se dala použít i na sněhu. Dokonce jsem ji viděl u horolezců v Himalájích.
Nářadí a náhradní díly
Tady je to klasika. Musím být schopný opravit běžné lapálie typu píchlé kolo, vrzající kliky, povolené osy pedálů, povolené šrouby, výplet atd atd. Takže tak.Sada na opravy duší - montpáky, fleky, lepení
Hustilka - mám takovou vymakanější, ale stejně se děsím toho dne, kdy jí budu muset foukat to megakolo. Už jsem to jednou musel podstoupit a je to nekončící dřina.
Imbusy - 4,5,6,8
Vazelína
Stahovák
Pojišťovací tmel na šroubové spoje
A kdyby bylo náhodou potřeba něco vyměnit, beru pro jistotu věci, které se na 36" v terénu blbě shánějí.
d'brake - taková ta ptákovina co drží brzdu. A v některých případech jí do imaginárních rukou svěřuji vlastní život.
Náhradní duše - sice je těžká, ale kdyby se náhodou stalo, že bych utrhnul ventilek, umožní mi těchto pár set gramů navíc pokračovat v cestě.
Dráty a niple - od počátku jsem na 36" problém s výpletem neměl. Ale vzít s sebou tři čtyři dráty, to je jistota.
Lepící páska - všechnoopravátor.
Stahovací páska - nastupuje když selže lepící páska.
Je potřeba dbát nejen o stroj, ale i o sebe.
Věci pro osobní hygienu - prostě věci denní potřeby.
Nůž - rybičku jsem vyměnil za něco většího. Nejen že to teď krájí, ale dokonce zvládnu ukrojit krajíc chleba na jeden zátah a ne na deset. Ovšem váhově byla rybička neporazitelná.
Spork - šikovná věcička, takový mutant vidličky a lžičky.
Hrníček 0,5l - dá se v něm eventuelně i uvařit čaj, ale především skvěle poslouží k míchání a následnému pití směsi z chia semínek a vody. Neberu s sebou totiž 0,5 l bidon, ve kterém bych směs měl namíchanou. Taky se s ním dobře tankuje u studánek.
Cestovní ručník - vynález. Je lehounký, rychle schne (važdímáním ztrácí až 90% vody) a je antibakteriální.
Univerzální mycí prostředek
Oblečení
Něco pro volný čas - 3/4 kalhoty a tričko.2x funkční triko - klasická syntetika (polyester). Je lehké, odolné a nemačká se. V jednom jedu, druhé suším.
Termotriko - dříve popisované „brnění” do chladnějších dnů.
Bermudy - bavlněné z metalshopu. Tentokrát pojedu ve jménu Dark Tranquility. Amon Amarth jsem si loni nechtěně poleptal lepidlem. Neomezují v pohybu, vypadají tak nějak normálně (nemám rád upnuté cyklokalhoty), hodně toho vydrží a mají kapsy.
2x cyklotrenky - trenky je potřeba vždycky vyprat a tak zatím co se jedny budou sušit, druhé budou sloužit.
3x ponožky - dvoje vzdušné, jedny teplejší. Pro sportovní účely - lehké ze syntetických vláken, tlustší ze směsi syntetiky a bambusu.
Merino mikina - skvělá věc. Vzhledem k tomu, že díky první vrstvě tolik nenasáká potem, není potřeba ji moc prát. Toto nejsou marketingové kecy, to je má osobní zkušenost. Tudíž téměř odpadají starosti s praním vlny. To se ale i tak dá zařídit pomocí umyvadla s vlažnou vodou a obyčejným mýdlem. Není to 100% merino, část tvoří syntetická vlákna, takže po mechanické stránce by tahle mikina měla být lepší než to triko, které jsem předloni za měsíc zničil. Spíš je problém se schnutím. Ale jak uvádím výš, praní prakticky odpadá.
Dlouhé cyklorukavice - jelikož jsem někde ztratil jednu z mých krátkých rukavic a nechce se mi pořizovat nový pár, rozhodl jsem se, že pojedu jen s dlouhými. Tudíž je budu používat jenom když bude chladno. Ono s těma rukavicema je sice fajn, že při pádu dokážou leckdy i zázraky, ale člověk pak vypadá jak ocásek, když má podle nich opálené prsty a navíc po dvou třech dnech dost smrdí a praní tomu většinou taky moc nepomůže.
Větrovka - klasika. Asi nejdůležitější součást běžného oblečení na kolo.
Pláštěnka - tady jsem se dlouho nemohl rozhodnout. Nakonec jsem se vykašlal na membránovou bundu a zvolil takovou o chlup lepší pláštěnku od Atexu. Otestováno na dovolené v Rakousku. Přeloženo do češtiny - není to nic moc a tak si čtenáři můžou být jisti, že bude imrvére pršet.
Nepromokavé kalhoty - tady jsem zvolil 2,5 vrstvé membránové kalhoty. Vršek člověk může trochu regulovat, třeba si rozepne zip na mikině, ale u kalhot to moc nejde. A vzhledem k tomu, že nohy, potažmo stehna, jsou při jízdě hlavním zdrojem tepla, nechci je zavírat do igeliťáku.
Trekové boty - vzdušnější a lehké, určené hlavně pro jízdu (mnou, ne výrobcem). Když na to přijde, dokážou si poradit s přeháňkou a nebo mrholením.
Nepromokavé návleky na boty - jsou mnohem lehčí než nepromokavé boty.
1x spodní prádlo - na spaní.
Reflexní vesta - pro případ mlhy.
Elektro
Mobil - stroj přo případ nouze nebo na domlouvání s lidmi po cestě.Foťák / kamera - Nikon AW 120. Pro mé potřeby dostačující přístroj. Odolá vodě do hloubky 17 metrů, pádu z výšky dvou metrů, mrazu do mínus deseti a má maskáče. To aby se mi dobře hledal, kdybych ho ztratil v lese.
Tablet - stroj pro komunikaci a sdílení článků z cesty na blog. V případě nouze navigace. Mimo jiné se tím dá dívat na předpověď počasí, rezervovat trajekty, zjišťovat ceny jízdenek / letenek atd. To už ale beru jako druhořadé funkce.
Nabíječky - na tři výše uvedené přístroje.
Čelovka a blikačka - když by mě zastihla tma, tunel a nebo mlha.
Ostatní
Doklady, penízeMoskytiéra - sice jsem od přírody vůči havěti imunní, resp. je ode mne většinou něco odpuzuje, beru síťku, aby mě nesežrali.
Česká vlaječka - aby to mělo nějakou tu úroveň.
Lékárnička - v poslední době čím dál důležitější součást výstroje. Mé sklony k sebezničení zažívají stoupající trend. Obvazy, náplasti, dezinfekce. Pro čistě mechanické úrazy. Konvenční „léky” prakticky neznám. Proto je zbytečné je brát. Stejně jim nevěřím.
Minišitíčko - pro drobné opravy oblečení. V nouzi nejvyšší i těla.
Nepropustné igelitové sáčky - mají všestranné využití. Chrání tachometr a elektroniku před vodou, oddělují špinavé prádlo od čistého... a nic neváží.
Náramek z parašňůry - připnutý na batohu. Po rozpletení z toho vyleze přes tři metry špagátu s nosností 180 kilo. Hodí se na všechno možný - nouzové opravy, jako šňůra na prádlo a nebo třeba kdyby mi z toho přeskočilo a chtěl bych se jít zhoupnout :) Podotýkám, že tohle nepovažuji za věc denní potřeby. Kdybych to totiž musel pokaždé rozplést a znova zaplést, nedělal bych od rána do večera nic jinýho.
Jídlo a pití
200 g chia semínka - můj přírodní ionťák. Denně malou lžičku s půl litrem vody.2x 1l nerez bidon - jelikož voda z vaku po pár dnech používání chutná nevábně a vak samotný se bez batohu blbě převáží, použiju nerezové lahve. Plast nechci, páč tritan (plast bez BPA používaný pro lahve na každodenní použití) je poměrně křehký a nelze do něj dávat horkou vodu - to kdybych náhodou musel převařovat, o čemž sice silně pochybuji, ale kdyby přece, mám takovou nouzovku. Obě plné lahve dohromady váží 2 400 gramů. Kdybych použil plast, bylo by to 2200 gramů. Tady teda těch dvacet deka je myslím přijatelná zátěž.
Něco na zub - je potřeba s sebou vézt nějaké zásoby. Ideálně na dva dny. Ale konkrétně u mě je toto problém. Většinou se zásoby, ať jsou jakkoliv velké, nedožijí rána.
Je to asi stopadesátá varianta. Varianta stodevětačtyřicátá byla ještě o dost objemnější a když jsem to všechno naložil, neměl jsem nejmenší šanci se rozjet. Prostě to nešlo. Takže jsem se zbavil všeho možného. Dokonce jsem vypustil i obal na stan a stahovací obal na spacák ( ušetřeno 280 gramů), místo nabíjecích baterek jsem vzal lehčí alkalické a nechal doma nabíječku (ušetřeno 180 gramů). Úplně jsem se vykašlal na bundu (900 gramů), pevnější nepromokavé boty (1,1 kilo) a kalhoty do civilu (další skoro kilo). Půlkilové gumovky jsem, i přes to, jak jsem si je v Rakousku pochvaloval, taky vyškrtl. Hrníček je z titanu a váží polovinu co ocelový. Nemám věci na vaření, ikdyž je pravda, že tady tohle ještě pořád nemám úplně dořešené. Batoh je prakticky bez kapes a prázdný váží 900 gramů, což je vzhledem k tomu, že má objem 35 litrů, docela zázrak.
Seznam na první pohled vypadá jako inventář průměrné garsonky, ale není tomu tak. Skutečně už nevím, co dalšího bych mohl nechat doma. Nevzít nářadí, lékárničku, věci do deště a chladu a spolehnout se na zázrak? Mám možná o kolečko míň, ale tohle teda ne.
Nechápu, jak s sebou může Ed Pratt tahat 26 kilo věcí, vody a jídla. To dřív uvěřím tomu, že budu první kolonista Marsu, než že bych někdy byl schopen něco takového osedlat. Náklad bez jídla váží
12 kilo. To je vlastně úplně stejně jako na Cestě. Jenom s tím rozdílem, že teď toho vezu podstatně víc a budu dokonce i online. Všechno oblečení, náhradní díly, nabíječky a světla, jsem dokázal dostat do jednoho jediného vaku. Vymyslel a vyzkoušel jsem speciální způsob balení podle četnosti užívání, odkoukal od fandů bushcraftu rolování triček, no zkrátka jsem udělal maximum proto, abych to tam naládoval. Teď už zbývá jen jedno jediné - naučit se s tím nasedat.
Abych to teda shrnul. Čím dál víc to vypadá, že můj dosavadní styl žití a přežívání na cestách byl v porovnání s tím, co mě čeká na Druhé výpravě, docela přepych. Z toho naskakuje husí kůže :)
Žádné komentáře:
Okomentovat