Oracle je po přestavbě

Ta největší jednokolka mě opravdu jednou přivede do hrobu. A nebude to tím, že bych z ní snad spadl a něco ošklivého si udělal, nýbrž mě trefí z neustálých potíží, které mi působí.
Už pár týdnů jsem přemýšlel nad výrobou vlastního náboje. Z oceli a z jednoho kusu. Sice by vážil co půlka jendokolky, ale za to by fungoval bezchybně. Dokonce jsem si opatřil výkresovou dokumentaci ISIS osy a taky proporce origo Oracle náboje. Chvíli jsem nad tím opravdu uvažoval, ono by to totiž zas tak složité nebylo, ale nechtělo se mi s tím piplat a tak jsem nakonec od plánu upustil. Místo toho jsem se rozhodl pro jiný technický zásah.

Už poměrně dlouho jsem chtěl vyměnit brzdu. Stávající Auriga od Tektra je totiž asi to nejhorší co tam mohli dát. Nimbus se sice chlubí, že řada Oracle je jako jediná dodávaná s brzdou jako se standardním vybavením, ale já bych se na jejich místě tímhle „zázrakem” zrovna moc nechlubil. Vůbec nechápu, jak tohle můžou dát na MUNI jednokolky. U 36" to ještě beru, ale tam?! I ta stařičká Magura HS11, která mi trůní na 29", brzdí daleko líp. Svojí poslední operací s mazáním náboje jsem sice brzdu dorazil sám, ale už před tím byl její výkon celkem chabý. Na rovince nebyl problém, ale jakmile jsem začal jezdit do kopcovitějšího Rakouska, všiml jsem si, že při delším brždění se brzda stává celkem nebezpečnou věcí, neboť její výkon značně kolísá a náběh je pokaždé jiný. A jakmile chtěl člověk v tom kopci zastavit, už byl problém. Zašel jsem si tedy do obchodu, který jsem navštěvoval už za mé cyklo-éry. Od té doby se však hodně změnil a dneska nestojí ani za zlámanou grešli. Nemá cenu to popisovat detailně. Lidi jsou prostě rádi, když jen přijdete, vysolíte peníze a hned mažete pryč. Nějaké rady nepřipadají v úvahu. Navíc jsem na brzdu čekal víc než dva týdny. A to jsem tam chtěl nakonec jednokolku dovézt, protože jsem nebyl schopný sundat doma ložisko, které je potřeba dát dolů, když se člověk chce dostat ke kotouči...
Po prvním týdnu čekání jsem si řekl, že to ložisko sundám sám, páč jinak bych stroj uviděl snad až na Vánoce. Byl to fakt boj, hotový souboj titánů, neboť k ložisku je špatný přístup a bylo tam tak nalisované, že jsem chvílemi byl dost zoufalý. Nožičky stahováku pořád vyskakovaly a já už jsem metal blesky i všechna sprostá slova co jen znám. Nakonec se mi to ale přece jen povedlo.

Při této příležitosti jsem rovnou nalil olej mezi osu a tělo náboje. Nemusel jsem šetřit, teď tu nebyl kotouč, který bych tím olejem zamastil. Celé jsem to nechal týden pracovat a vždycky jen dokapával další a další mazivo. Už jsem vyzkoušel tolik věcí, že jsem se prostě uchýlil ke hrubé síle. Prát to tam co to jenom jde a ono to už nějak dopadne.
Když jsem konečně měl i brzdu, mohl jsem to všechno dát dohromady. Náboj jsem nejdřív pořádně utřel, aby nikde neukápla ani kapička, která by znamenala katastrofu. Kdybych měl ráfkovou brzdu, nemusel bych to vůbec řešit, ale jelikož jsem před koupí této jednokolky neměl ani jednu jedinou zkušenost s kotoučovými brzdami, vůbec mě nemohlo ani napadnout, že by k něčemu takovému mohlo dojít.

S kotoučem jsem pracoval jakoby to byla odjištěná bomba. Nechtěl jsem se ho moc dotýkat. Montáž byla v pohodě. Vedení jsem ani nemusel (ještě že tak!) nechávat zkracovat.

Šel jsem to vyzkoušet. Prvních pár minut to prakticky nebrzdilo, ale pak výkon pořád stoupal a stoupal. Nyní brzda funguje skvěle, d'brake nebrní a náboj mlčí. Kdyby to takto vydrželo do konce roku, byl bych šťastný člověk. Zatím jsem ji nezkoušel ve větším kopci, páč poslední dny je tu takové vedro a z práce přicházím tak utahaný, že vždycky vytuhnu doma na gauči. Nikam daleko se mi jezdit nechce. Ani o víkendu.

Poslední takový větší technický zásah, který mám dlouhodobě v plánu, je vyztužení d'brake nástavce. Je to pojistka proti jeho zlomení. Sice by k tomu dojít nemělo, ale jeden nikdy neví. Kopců bude na výpravě víc než dost. A nákladu bude taky požehnaně. Když už píšu o tom nákladu, tak bych měl taky uvést, že už poměrně dlouho mám nový systém připoutání vaků k nosičům. A taky jiné rozložení hmotnosti. Ještě to není zcela hotové, ale nejpozdeji koncem příštího týdne to hotové bude a hned proběhne velká testovačka, neboť hned po Stupavském MTB maratonu mě čeká desetidenní cestování, při kterém bych chtěl vyzkoušet novou výstroj. Mimo jiné i chytré zařízení pro aktuální sdílení fotek a článků přímo z terénu, které by mělo každým dnem dorazit.

Ještě s Tektrem