Proto navyšuji na rozměr 137/165. Jelikož jsem s Momenty nesmírně spokojený, zůstal jsem u nich i nyní. Už jen kvůli té možnosti měnit délku podle potřeby. Jedny z posledních kousků měl skladem německý Einradladen, kde jsem již několikrát nakupoval (v té době) méně dostupné díly. Skutečnost, že se Momenty už nevyrábějí je dělá ještě hůř shánitelnými a v budoucnu to bude prakticky muzejní kousek. Už ty předešlé putovaly na mou uni až z Dánska...
A když už jsem to měl rozebrané, naskytla se příležitost pro menší předvýpravový servis.
 |
| Srovnání obou Momentů |
Doma se mi už asi půl roku válel pár fungl nových ložisek a tak jsem se rozhodl pro preventivní výměnu. Vypůjčil jsem si trojnožku stahovák, páč jsem si naivně myslel, že ložiskům se dolů moc chtít nebude. Místo zápolení s klíčem se zaťatými zuby jsem je ale sundal pouhou rukou a to úplně hladce. Trochu mě to zarazilo, ale jelikož mám toto již nějakou dobu ošetřeno spacery, ničemu to nevadí.
 |
| Pohled, který se naskytne málokomu :) |
Všiml jsem si, že lak na náboji už poněkud vybledl a místy se začíná loupat. Šmarja když už ne barva, tak ať tu cestu vydrží aspoň ten náboj :)
A zde je pohled na ložiska po plus mínus 2 500 km. Jsou jen trochu špinavá, jinak naprosto bez závady. Prevence je ale jistota...
Kratší Momenty jsem zapůjčil kolegovi z OKM, který mervomoci chtěl vyzkoušet 150 mm na 20", resp. 19" MUni v terénu. A tady už oba stroje po úpravě.
V rámci šetření váhy batohu jsem sáhl po dalším rádoby zlepšováku, který jsem měl v plánu už delší dobu. Jednou z nejtěžších položek je bezesporu voda. Vozím 2,5 litru, tedy dvě a půl kila. Proto jsem na vidlici přidělal košík s litrovým bidonem. Abych neriskoval poškození rámu, přidělal jsem vše stahovacími páskami. Konstrukce působí docela pevně. Uvidíme jak si povede v praxi. Tímto jsem z batohu "vytáhl" další kilo. Jeho hmotnost se teď blíží k hranici šesti kil. A uznejte sami, že šest kilo na zádech je velice příjemné číslo, nebo ne?
Aby vše nevypadalo tak růžově. Hned po otestování (vlastně ještě před ním, páč jsem se nemohl dostat do sedla) jsem musel snižovat sedlovku, což jsem pochopitelně čekal. Řezat jsem ji ale nemusel, takže jsem asi jeden z mála devětadvackařů s neseříznutou sedlovkou. Heč! :)
Co ale vadilo, byl právě onen vychytaný bidon (kvůli černému víčku jsem musel koupit dvě odlišné barvy, tenhle ho měl původně reflexní žluté, což vypadalo hrozně). Vnitřní stranou stehen se při jízdě dotýkám jeho hrdla. Tudíž jsem nucen sáhnout po menším modelu. S půlčíkem nikde nic nedrhne, odzkoušeno. Ale místo toho z batohu srazím jen půl kila. V zájmu designu budu muset pořídit černouška a v zájmu komfortu a použitelnosti budu muset opět sáhnout po značce Isostar. Jednou jsem si za nekřesťanskou cenu koupil lahev od Specialized a říkal si, jaká je to dobrá značka a že mám konečně něco pořádného. A ejhle, po dvou měsících skončil v koši, páč se z toho po pár hodinách nedalo pít. Prostě humus...
Co se klik týče. Na nasedání jsem si chvíli zvykal. Samotná jízda je mnohem, mnohem stabilnější, ale také o dost pomalejší. Viděl bych to na pohodovou cestovní průměrku 10 - 11 km/h. To znamená, že pokud budu chtít ujet 70 km, budu muset šlapat minimálně 9 hodin (beru hoďku na oběd a pár dalších přestávek + případný pokec s domorodci). Účinnost v kopcích otestuji hned, jak se k nějakým větším dostanu.
Momentálně nejsem v situaci, kdy si můžu dovolit volný celý den. Přes týden stále zůstávám u rychlých a krátkých etap na kole. O víkendech pak většinou něco většího.
Spacák jsem už párkrát prověřil a musím podotknout, že jsem se ještě nikdy v žádném spacáku tak dobře nevyspal. Snažím se jaksi aklimatizovat a tak teď spávám venku. Z časových důvodů sice jen za barákem, ale pořád je to mimo vyhřátou místnost. Při teplotách blízkých nule už sice začínám cítit jak mi mrzne obličej (kapuce se nedá stáhnout úplně), ale to se dá snadno vyřešit například kuklou. Ovšem nemyslím si, že tak nízké teploty budou během cesty panovat každou noc a těch případných pár už nějak přežiju. Tudíž kukla se zamítá. Během dnešní noci jsem také zjistil, že spacák je neprofukavý a vodoodpudivý. Výrobce to sice uvádí, ale vždy je lepší věci vyzkoušet také v praxi než jen na papíře. Nebýt těch jeho rozměrů, byl by naprosto bez chyby. Ale co bych taky chtěl, když jsem dlouhej jak týden před výplatou...
Před výpravou ještě vyměním plášť, který mi už teď vesele visí doma v pokoji. Měl by vydržet až do konce. Oproti němu je ten starý dokonale hladký.
PS: Zítra se pustím do servisu kola. Přišlo mi pár nových dílů. Už se těším :)
Žádné komentáře:
Okomentovat