Dneska se v práci končilo dřív. Mohl jsem tedy s hledáním odpovědi na tuto otázku začít hned. Vytáhl jsem seznam věcí, které s sebou povezu na výpravě (možná ještě něco přibude) a nacpal všechno do krosny. Celková váha byla 11,5 kg. Trochu mě to vyděsilo, ale když už jsem si dal tu práci s balením...
Kolo jsem nepřifukoval, nechal jsem tam tlak 3,2 baru. Jen jsem si trošičku zvýšil sedlo, abych měl co nejefektivnější záběr. Kliky jsem nechal v nastavení 125 mm a mohlo se vyrazit.
Obával jsem se, že nasedání bude podobná lapálie, jako v případě 100 mm klik, ale byl jsem mile překvapen, když jsem se bez problému vyhoupnul do sedla.
První metry nebyly nijak slavné. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Je třeba se trochu víc nahnout dopředu. Záda z toho ale nebolí, páč krosna vás hezky vyváží. Jelikož mám už s balením velkých batohů nějaké zkušenosti, náklad se nijak nehýbal a ani mě nepřevažoval na stranu. Jen zatím nedokážu, nebo spíš nechci, jezdit rychleji.
Vyrazil jsem to zkusit do lehkého terénu. Polňačka byla rozbitá od traktorů, ale doslova jsem valil oči, když jsem projel (přiznávám, že s námahou) jeden úsek, který vždycky raději přecházím. Obtěžkaná jednokolka se chová podobně jako obtěžkané kolo a to se zase jízdními vlastnostmi podobá lokomotivě - je poměrně těžší to rozjet, ale když už to jede, jede to samo. Potom je to samozřejmě těžší zastavit. Proto, když jsem byl dostatečně rozjetý, kolo přejíždělo hrby hlava nehlava. A je tu další "výhoda". Díky zátěži už jednokolka nemá tak velkou tendenci katapultovat ven ze sedla.
Přejel jsem na slušně rozbitou kamenitou cestu. Kameny nekameny, jelo to o moc líp, než bych kdy dokázal uvěřit. Pneumatika byla i přes poměrně vysoký tlak stále houževnatá a pohlcovala drobné hrbolky jedna radost. Jednokolka neposkakovala, ale držela na zemi jak přibitá.
V kopcích je to samozřejmě na houby, ale čekal jsem to horší. Přes zimu stačí nabrat víc svaloviny na nohách a problém bude, alespoň částečně, vyřešen.
Z kopce je těch pár kil navíc taky znát. Chce to takhle najezdit co nejvíc kilometrů, abych si na to zvyknul a naučil se konečně zacházet s tou brzdou.
Foukal solidní severozápadní vítr, který mi to nijak neulehčoval.
Zjistil jsem ale taky pár těch nepříjemných faktů. Po chvíli ježdění mě začalo bolet pravé rameno (ruka, kterou "řídím"). Bylo to kvůli tlaku vyvíjenému batohem. I přes široké krosňácké kšandy je to po chvilce cítit. Tohle je podle mě ale jen o zvyku.
Při pádech se logicky hůř dobíhá. Bude to umění zůstat po celou dobu nezraněn v důsledku pádu držkou na zem.
Celkově jsem byl docela překvapený, protože jsem nečekal, že to půjde tak hladce. Krosna je na zádech velmi pohodlná. Na to jsem ostatně při jejím výběru hodně dbal. Uvažuji o tom, že na výpravu přece jen vezmu tuhle šedesátilitrovku.
Najezdil jsem pouhopouhých 14 kilometrů. Ne větší vzdálenost nebyl čas a taky se musím šetřit. Pracovní týden ještě neskončil :) Uvidíme, co to udělá na větší vzdálenosti. O víkendu se pokusím o větší vzdálenost a postupně s tím začnu jezdit šedesátky. Tréninky s malým batohem by byly k ničemu...
A na závěr, věc, která všechny zajímá asi nejvíc. Otázka těžkého nákladu versus pohodlnosti posedu. Jel jsem sice jen 14 km, ale sedělo se mi fajn. Možná je to tím, že už jsem si vypěstoval prdelní mozol na těch správných místech, možná je to tou vzdáleností. Uvidíme jak to půjde dál.
Až vypadnu z toho čas a energii beroucího vinohradu, budu se snažit jezdit každý den. Počasí nepočasí. Do odjezdu zbývá už jen sedm měsíců a kousek. A to je míň, než si většina lidí myslí...
Žádné komentáře:
Okomentovat