Opět na cestách

Jelikož jsem přežil pokus o sebevraždu, která se konala ve čtvrtek 29.8. a trvala téměř patnáct hodin, nemohl jsem se dnes neradovat ze života. Po ranním protažení v podobě sběru brambor jsem se rozhodl pro další protažení v podobě menšího výletu. Bylo totiž přenádherné pozdně-letní počasí, které mám rád tak, že to ani nedokážu popsat slovy. Slunce, mraky, vítr... no prostě jako v pohádce.
Včera jsem si jednokolku přezul zpět na KH kliky a najednou mi 125ky přijdou strášně dlouhé.

 Ale jezdí se na tom parádně. Fofr, bláto, písek a tak dál... V tom zápalu jsem málem přejel tohoto krasavce. A nebo krasavici? Hmm...

Oproti vražedným stovkám byla tohle naprosto fantastická jízda, kterou ještě umocnil bezchybný chod brzdy. Nechápu to, ještě před 14ti dny jsem řešil celkem závažný problém a dneska to šlape jak hodinky. Ale čert to vem, když to funguje :)
Projížděl jsem si trasu, kterou jsem nedávno naplánoval čirou improvizací během jízdy na kole. Prostě jedete a najednou se vám líbí támhleta cesta. No tak tam jedete a tak to jde pořád dál a dál. Nakonec jsem se dopracoval ke skvělé, rychlé a místy i agresivní trati (na kole), kterou jsem si teď vyzkoušel i na jednokolce. Najednou si na ní připadám naprosto jistý (možná to je tím šokem ze 120 km) a zbavil jsem se té fobie z NP Podyjí. Tudíž jsem si sjezd ke studánce náramně užil.

U odpočívadla jsem se chvíli zdržel. Miluji, když si můžu určovat kdy se pojede rychle, kdy pomalu a kdy, kde nebo na jak dlouho se zastaví. Proto se nejspíš nikdy nedostanu na závody. Ikdybych na to nějakým zázračným způsobem nabral fyzičku, stejně by mě to nebavilo. Tam je totiž vše předem dané a to se mi nelíbí.
Chvíli jsem se rozhlížel po okolí a spatřil jsem tento suprový kopec. Opravdová výzva! Ale ne pro mě. Na to se mám moc rád.

Akorát to na té fotce vypadá hrozně suše...

Pokračoval jsem lesem po parádní cestičce a chrochtal si blahem. Čistý vzdoušek a křupání větviček pod kolem. Hmm, moc dlouho jsem si nechrochtal, páč jsem hodil dobrou tlamu. Ale i to mělo své důvody. Když jsem se vracel pro jednokolku, naskytl se mi krásný výhled na rybník, kterého bych si v zápalu euforie, smím-li to tak nazvat, ani nevšiml.

Po chvíli jsem se napojil na mou oblíbenou Muchovu cyklostezku a bylo to žůžový! Sice mě potom čekal nezáživný asi 5 km dlouhý přejezd po asfaltu mezi auty, ale stálo to za to. A dal jsem vizitku jednomu pánovi na skútru :)
Kousek za Šanovem jsem si sedl na kraj cesty a pustil se do svačiny. Já tenhle kraj prostě zbožňuju. Kam se hrabou Alpy, kam se hrabe Balkán! Doma je prostě doma...

Sypal jsem si to po polňačkách a moc mě to bavilo. Jindy jezdím jen kvůli tréninku a někdy mě to ani moc nebaví, ale dneska to byla pecka. Vítr foukal jak divý a pěkně se mi opíral do zad. Fungovalo to jako nitro v Rychle a zběsile :) Kaluže, kameny, větve, bojte se mě!
Dojel jsem k místu, kde jsem si pár článků zpátky máchal nohy ve vodě a natáhl jsem se na betonový rantlík. Dal jsem si pod hlavu batoh, jen tak se díval na oblohu a byl jsem ten nejšťastnější člověk na světě. Nevím, zda ve vzduchu nekolovaly nějaké omamné látky, ale bylo mi prostě moc fajn ;)

Strávil jsem tam skoro hodinu. Nebylo kam spěchat...
Když jsem se vracel domů, můj pohled neustále směřoval k radaru na vrcholku Buschberg v Rakousku. Já tam prostě musím zajet. A ještě letos! Je tam moc hezky. Udělám to v sobotu. To tam bývá nejvíc lidí. Sice ještě nevím, kterou sobotu, ale určitě tam zajedu, jakože se Tomáš jmenuju!

Radar je vidět hned vedle tyčky vzadu na tom kopečku.

Po příjezdu domů mi tachometr ukázal 46 kilometrů. Parádní neděle. Opravdu skvělá...