Kolem hranic ČR - Výstroj

 Po všemožných úvahách, nekonečném vážení, zkoušení, úpravách jednokolky a spoustě času přináším výsledek mého bádání. Oproti původnímu stavu se seznam změnil prakticky od základu. Hlavní účel byl splněn - a sice co nejvíc snížit hmotnost nákladu vezeného v batohu. Totiž co je v batohu, zatěžuje tělo, čímž trpí hlavně partie přicházející do styku se sedlem. Celková hmotnost (včetně jednokolky) naopak krapet vzrostla. A to vlivem přídavné brašny, nosiče, řídítek a mohutnějšího spacáku.
Původní krosna vážila i se sváčou dvanáct kilo. Systém "jednoho zavazadla" měl ale jednu výhodu - veškerý náklad byl na jednom místě a tak se poměrně snadno přenášela váha na potřebná místa. Ovšem tohle bylo vyváženo namoženými zády, nepříjemnostmi s rozkrokem a když náhodou nastal pád, bylo uměním nezakončit ho šipkou do země. Bylo potřeba vymyslet něco jiného... Náklad jsem tedy rozložil na víc míst a na zádech mi po úpravách zbylo nějakých 7 kilo. To je jen o něco míň, než co s sebou vozím na vícedenní výlety. Ovšem i tohle má své pro a proti. Lehčí batoh ulevuje od zátěže především ramenům a rozkroku, čímž dovoluje delší jednorázový pobyt v sedle. To je velká výhoda. Tohle však bylo vykoupeno ovladatelností a, jak bych to řekl, "osedlávatelností" jednokolky. Při vyšších rychlostech sebou jednokolka začne chtě nechtě cukat, v zatáčkách je jako lenochod a velice špatně se vede během chůze přes špatný terén nebo do kopce - je totiž dost těžká . Vlivem vysokého těžiště nákladu je stroj poněkud nestabilní a za chvíli z toho vyvažování bolí ruka.


Zde je můj seznam:

- mapy

- nabíječka na mobil
- foto a videotechnika
- světla
- mobil
- sluneční brýle
- peníze + doklady
- lékárnička

- nářadí, lepení, duše a pumpička
- karimatka
- spacák
- mikina
- větrovka
- ručník + os. hygiena
- krátké kalhoty (dva kusy)
- triko OKM
- spodky, ponožky
- pitný vak
- termonávleky na kolena
- a toaleťák

Začnu tím co prodělalo největší změny. Vybavením pro spaní venku. Na letní výpravy do všemožných končin jsem brával stan. Na kole člověk řeší váhu jen z hlediska toho, jak těžko se mu bude šlapat. A většinou se dá někam podřadit že? U jednokolky tohle nejde a tak jsem tedy začal s něčím, co bych nikdy neřekl, že se tím budu kdy zabývat. Začal jsem gramařit.

Střecha nad hlavou

Už to zde bylo řečeno. Stan je pro tyto účely moc těžký. Před deštěm mě tedy bude chránit jeho o dost slabší verze v podobě jakési plachty. V tomto případě se jedná o pláštěnku, která se za pár minut dokáže proměnit v přístřešek. Stanu se sice ani zdaleka nevyrovná, ale je to lepší než spát pod širákem a riskovat tak zmoknutí a následné strasti během další cesty.
Hmotnost 820 gramů. Vleze se tam jeden kus člověka s výškou do dvou metrů :)

                                       

Spacák

Na nějakou víkendovou letní akci v pohodě postačí malý lehký spacák za pár šupů. Ale vzhledem k tomu, že se pojede měsíc a možná i o pár dnů víc, je žádoucí, aby každá noc strávená venku, nebyla nocí bezesnou a chladnou. Tady sice bývají květnové noci relativně teplé, ale to neznamená, že takové budou třeba v Beskydech.
Jelikož nesleduji novinky v oblasti spacáků, strávil jsem nějaký ten čas pročítáním diskuzních fór a hledal nejvhodnějšího kandidáta. Sice to občas tak nevypadá, ale nerad zabíhám do zbytečných přetechnizovaných pojmů, faktů a čísel. Snad jen obecně. Spousta cyklistů hledí u spacáku hlavně na jeho velikost, hmotnost a taky cenu (jasně že když se cena liší v řádech tisíců, budou o tom přemýšlet všichni, ale řešit pár stovek se mnohdy nevyplácí).
Ale nikdo nemůže od kilového spacáku čekat, že ho například na podzimní výpravě do hor v noci zahřeje. Ono záleží na způsobu zateplení, materiálech atd. atd. Ale jak jsem se zmínil, nerad zabíhám do zbytečných detailů, které si každý člověk dokáže najít sám.
Pro výpravu padla volba na třísezónní spacák Prima Spring 220. 1,8 kilo, rozsah teplot od 15(max) do -24°C(extrém). Po celodenní dřině přijde vhod zachumlat se do něčeho teplého...




Karimatka

Přiznám se, že karimatky jsem vždycky tak nějak zanedbával. Kvalitní karimatka ale odvádí velký kus práce. Bez dobré karimatky je jakkoliv dobrý spacák na prd. Největšího pohodlí dosahují samonafukovací karimatky. Jsou také dobře složitelné. Ale tady se opět projevila gramařina, páč tyhle jsou přece jen o dost těžší než jejich pěnové kolegyně. Taky jsou celkem náchylné na propíchnutí, kdy se z nich stane těžká a obyčejná pěnová karimatka. Člověk to pak musí lepit, lepení moc dobře nedrží a tak dále.
Klasické pěnovky jsou celkem fajn. Jsou levné, odolné, lehké. Jsou ale podstatně tenčí a nedají se moc složit.
Tady jsem se rozhodl zaexperimentovat. Vlatně to ani není moc experimentování, páč jsem se opět inspiroval lidmi z diskuzních fór.
Pěnová karimatka ala plato od vajíček. To vše složené do harmoniky. Je poměrně silná a dobře se skládá. Přičemž si zachovává odolnost a nízkou hmotnost. A její tepelný odpor vyhovuje podmínkám pro třísezónní používání.


Batoh

Už od začátku mi bylo jasné, že u dvoukilové krosny, schopné pobrat půlku mého pokoje, zůstat nemůžu. Byla zbytečně velká, měla milion bočních kapsiček a stahovacích popruhů. Skvěle se hodí jako hlavní zavazadlo na delší pobyty nebo na pěší túry. Ale tady bych šel, jak se říká, s kanónem na vrabce. Na druhou stranu dvaadvacetilitrový cyklobatoh, nevážící skoro nic, byl zase moc malý. Volba padla na zlatou střední cestu - 35 litrů. Batoh s vrchním plněním po vzoru krosny, ale bez zbytečných a na váze přidávajících kapsiček, spodních vstupů, patalionu zipů a popruhů.
Tady jsem nepožadoval nic světoborného. Prostě jen batoh, který se po čtrnácti dnech nerozpadne, do kterého můžu dát pitný vak a přetáhnout přes něj pláštěnku. Systémy odvětrávání zad mě nikdy moc nenadchly a podle mě je to jen způsob, jak nalákat lidi, aby koupili to či ono. Tak je to ale dneska asi  se vším.
S hmotností necelého kila váží tento klučina ani ne polovinu co batoh před ním.


Oblečení

Dobře zvolené oblečení v dobře zvoleném množství dělá divy. V oblasti outdoorových aktivit se vyplatí investovat do kvalitního oděvu. Sice to asi není nutnost, ale nejdenou jsem se osobně přesvědčil o rozdílech mezi obyčejnými věcmi pro každodenní život a věcmi určenými pro náročnější užívání. A ty rozdíly nebyly nepatrné. Tohle platí hlavně v nepříznivém počasí a v zimě, kdy se člověk potřebuje na své oblečení spolehnout. Jestli pojedu v třicetistupňovém pařáku v cyklodresu za dva tisíce nebo v tílku za dvě stovky asi nebude tak horké, jako když bych si v desetistupňovém mrazu během pádu roztrhl ne příliš kvalitní větrovku a cestou domů klepal kosu a riskoval tak třeba zápal plic. Oblečení je specifická věc do specifických podmínek a záleží na každém, co mu vyhovuje a pro co se rozhodne. Nechci tvrdit, že tohle je špatné a támhleto je zase nejlepší.
Když jsem na kole začínal jezdit více než mnozí lidé dokázali pochopit, přešel jsem z bavlny na syntetické tkaniny. U těch bych asi i zůstal, nebýt pár událostí, které tak trochu změnily můj postoj vůči funkčnímu- a termoprádlu.
V poslední době jsem se začal trochu víc zajímat o prádlo z merinovlny. Jsem s ním spokojený jak pro běžné nošení, tak i v oblasti využití coby sportovního oblečení. Oproti bavlně lépe odvádí vlhkost a lépe reguluje tělesnou teplotu. A oproti syntetice zapáchá až po několikanásobném propocení. Člověk sice musí být při praní opatrný a se sušením to taky není žádný fofr. Ale myslím si, že tohle je po syntetice další nadějný nástupce. Ovšem třeba takové větrovky si těžko dokážu představit šité z vlny, tudíž u syntetiky ještě alespoň z části zůstanu.

Foto a video

Takřka na poslední chvíli jsem kvůli technickým potížím inovoval i v této kategorii. Focení i točení jsem sloučil do jednoho přístroje, což mimo jiné zase ušetřilo nějaký ten gram. Taky odpadla potřeba tahat nabíječku a tužkovky, které jsou samy o sobě těžké.
Opět jsem trval na odolnosti zařízení, ale nyní také i na výkonu. Jelikož se ve světě elektroblbinek už delší dobu nepohybuji, nechal jsem si poradit. No a nakonec došlo na tady toho mazlíka. Nikon Coolpix AW 120. Neumím dělat recenze a ani mě to moc nebaví, takže test tohoto udělátka najdete tady



Flycross mi onehdá zase nasadil brouka do hlavy. Tentokrát na téma točení během cesty. Každý, kdo se o to někdy pokoušel, mi dá za pravdu, že to není zase tak jednoduché a taky to dost zdržuje. Rozdělat stativ, naaranžovat, zapnout kameru, nasednout, projet, slézt, jít pro kameru, vypnout ji, sbalit stativ. Je to opravdu hodně vysilující záležitost. A tak mě napadlo, že alespoň mé "zpovědi" budu točit přímo v sedle. Je to pohodlné, rychlé a efektní. Samozřejmě celé video nemůže být jen z těchto záběrů, ale o dost to usnadňuje práci. A nezdržuje to :)
Díky třem akumulátorům mám energii na cca 1050 fotek nebo 3 h záznamu.



Lékárnička

Není nadto být připraven na nejhorší. Zvlášť na tak nebezpečném stroji, jakým je jednokolka. O tom jsem se vlastně nedávno přesvědčil. Proto s sebou všude vozím lékárničku a vědomosti o jejím používání. Ať už jedu na kole či na jednokolce. Jsem možná trošku šiblejší než ostatní, ale nejsem hazardér. Tohle není radno podceňovat. Stejně tak jako třeba přilbu.




Světla

V průběhu mé cykloturistické "kariéry" jsem vyzkoušel všemožná světla a světýlka. Od řídítkových po čelovky.
Mít silná světla se rozhodně vyplatí. Spousta těch bludiček totiž z auta ve tmě nejde vidět a když už, tak až na poslední chvíli. A to je celkem nebezpečné. Nejednou jsem musel sjet do příkopu, aby mě nesmetlo předjíždějící auto, které jelo v protisměru v domění, že po silnici proti němu nikdo nejede.
S blikačkama mám taky zkušenosti. Relativně nedávno jsem se dostal k modelu s ultrasvítivou LED diodou. O viditelnost ve tmě nemám strach, blikačka svítí opravdu intenzivně. Navíc na sobě a na jednokolce mám prvky pasivní ochrany (reflexní pásky na batohu, reflexní nálepky na rámu jednokolky...) I přes to se budu maximálně snažit nejezdit ve tmě. Světla s sebou na tuto výpravu beru hlavně do nepříznivého počasí - mlha apod.




Nářadí

Bez nářadí nikam nejedu. Naštěstí jednokolka ho zas tak moc nepotřebuje. Montpáky taky nejsou nutné, ale člověk nikdy neví k čemu se mu budou hodit (na kole jsem s nimi například dočasně opravil nefunkční přesmykač - to když se utrhlo lanko).


Navigace

Už jsem se tu zmiňoval, že nemám rád elektornickou navigaci. Prostě tomu nevěřím a nechci se spoléhat na něco, čemu jednou dojdou baterky. A známe Murphyho zákony, ne? Proto používám papírovou GPSku. Orientovat se budu podle cyklomapy v měřítku 1:75 000. Mám doma celý cykloatlas ČR a šikovně svázaný, takže si vezmu jen listy, které budu potřebovat. Pravda, nebude jich málo...


Pitný režim

Od jedné nepříjemné zkušenosti mám ve zvyku při cyklojízdách a nyní i unijízdách hodně pít. A jelikož na jednokolce bych musel při každém pití z lahve zastavovat, pořídil jsem si takovej ten sáček s hadičkou :) Nadává se tomu tuším hydrovak, hydrapak, pitný vak atd. Původně jsem si naivně myslel, že povezu 4l. Ale to by byla fakt váha. Volba nakonec padla na dvoulitr od Camelbaku. Když se člověk při jeho plnění trošku snaží, dá se do něj nasoukat i 2,5 litru. V batohu zabírá minimum místa a voda z něj chutná relativně normálně. Nemá žádnou pachuť. Celkově je to docela promyšlený systém a doufám, že mi nějakou dobu vydrží. Na jednokolce prakticky ideální způsob zásobování vodou za jízdy. Během většího výletu padnou i dva takové vaky, tedy čtyři litry.


6 komentářů:

  1. Poloprazdna krosna je na zadech rozhodne prijemnejsi nez nacpany mensi batoh + poskytne ochranu celych zad pri padu ci pripadnem macetovem utoku na severu Cech;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty seš zas nějak chytrej... Ten batoh nebude nacpanej, počítám s rezervou. Ochranu celých zad mi při pádu poskytne i 20l báglík. Mám to vyzkoušený.
      Jestli ale ochrání proti mačetám... nevím. To jsem nezkoušel :)
      A 40l batoh není zas tak malej jak se může na první pohled zdát.

      Vymazat
    2. gratuluji ke zdárnému zakončení trasy. zajímalo by mě kde jsi sehnal střechu nad hlavou, plánuji delší cestu a nechci tahat stan a ten přístřešek mě zaujal. děkuji za odpověd

      Vymazat
    3. Díky. Dělá to firma Jurek - www.jurek.cz
      Před nějakým lehčím deštíkem tě to ochrání. I batoh se ti pod to vejde, ale špatně se do toho leze.
      Je ale zase pravda, že je to dost lehký. Lze si připlatit za verzi UL (ultralight), která je ještě lehčí. A když to máš na sobě jako pláštěnku, funguje to skvěle. Ale je to lepší spíš na chůzi než na ježdění.

      Vymazat
  2. For safety purposes, high visibility Safety vest and Reflective tape are going to make you far more visible.

    OdpovědětVymazat