Druhej vandr s Hrochem aneb zkouška novýho spacáku

Bylo nebylo, vypravili se Hroch s Tomšusem do temných a zapomenutých lesů Vysočiny. To proto, že doma v hospodě, jakožto i u pana Jana, to už znají. A tak, aby zbytečně nenasávali a nadýchali se trochy toho čerstvého lesního vzduchu, sebrali necelý dva litry červeného, kus žvance, pár dalších drobností a v sobotu ráno se, za Hrochova neutuchajícího bafání, z rodné vísky vytratili.
To kopyto Tomšus si hned na začátku roztrhlo kalhoty v rozkroku. Bylo to v zájmu týmu, protože se tak stalo při určování azimutu pomocí té předražené levné čínské napodobeniny buzoly originální.
Následně se obě dvě kuriózní postavičky, za dialogů, jejichž téma doufejme brzy zmizí v propadlišti dějin, vydaly na strastiplnou cestu.
Bojovali se sněhem, mrazy a Hroch taky s jeho neposlušnou nohou. Zásoby jídla jim brzo skoro došly. Dodnes nikdo neví, kdo za to vlastně mohl. Snad nějaký duch lesa.
Z rozhledny, jejich cíle, nespatřili lautr nic. Ještě, že se objevila skupinka veselých lidí. A tak se jedlo, pilo a radovalo. I muzika byla.
Oba dva připití násoskové se pak i s výsluškou vydali zpět k rudému oři, jenž je do této pustiny dovezl. Cesta však byla daleká a v hotelu Lev je nikdo nechtěl přichýlit na noc.
Nezbylo jim tedy nic jiného, než-li noc strávit venku. Po dalším hodování ulehli do svých spacáků, usnuli a nadobro zmrzli. A jestli je nic nesežralo, nebo je nějaká zbloudilá duše nenašla, leží tam dodnes...

To jenom vypadá, že nevím na čem stojím

Z ubytování sešlo

žralok na stromě

Mařenka

Na Mařence

Pod Mařenkou

Tomšus, Luďa, Oksana, Alex, Zuzka a Hroch

Moje nepatentovaná patentní trouba

Abych měl něco proti případným rýpalům, že jsem ten článeček excelentně odfláknul (to protože dramatických chvilek bylo žalostně málo a tak nemám z čeho čerpat inspiraci), přikládám ještě krátký video. To jsem samozřejmě odfláknul ještě víc :)