Parťák už taky brzdí. Ale že to byl boj!

V neděli byl podán návrh na společný tréninkový výlet. Už mě nebaví tu pořád psát parťák, kolega atd. Jeho jméno je Zbyněk a to moje, jak už každému určitě došlo, zní Tomáš.
Takže, vymyslel jsem takovou obyčejnou 35 km trasu. Nejprve jsme ale museli namontovat brzdu na Zbyňkovu 29". Kdybych věděl, jak se s tím budu mordovat, dal bych mu to ať si to tam namontuje sám! :D
Dle mého názoru by měly být navárky naprosto stejné jako u staršího modelu. Ale tady to je nějak blbě posunuté. Ne o moc, možná tak o jeden milimetr. A nebo to někdo v továrně ošulil, kdo ví...
Každopádně slavná montáž začala tím, že jsem špatně zkrátil šroub. Byl až moc krátký a my jsme museli hledat další. Nakonec jsme našli, ale byl každý jiný. Jeden na křížový šroubovák a druhý na 8čku stranový klíč (Boha jeho :D). Tím ale lapálie jen začaly.
Možná je ten nový rám užší, nevím, neměřil jsem to, ale bojovali jsme o každý milimetr místa mezi špalíky a ráfkem. Odebírání podložek, jejich obrušování atd. Nakonec se zadařilo. Jenže Zbyněk zjistil, že na jeho sedlo nemůže napasovat držák brzdové páčky. Měl moc krátké šroubky. Takže co následovalo? Ano, hledání delších, resp delšího, páč jeden šroubek tam držel. Samozřejmě nalezená náhrada měla o číslo větší imbus. Žádný větší problém, ale je to celkem nepraktické...
Když už jsme si mysleli, že máme hotovo, objevil se další zádrhel. Jeden špalík pořád škrtal o plášť. Níž už posunout nešel a tak jsem to musel zase rozdělat, vzít kulatý pilník a pilovat a pilovat.
Po nasazení a seřízení stavících šroubků byl problém zdá se odstraněn.
Odešel jsem na oběd a domluvili jsme se, že po obědě vyrazíme.
Po dvou kilometrech jsem znova uslyšel to škrtání. Naštěstí jsme s sebou měli věškeré nářadí vyjma 8čky klíče. Ten naštěstí nebyl potřeba. Samozřejmě to byl ten stejný problém jako před tím. Povolil jsem lanko, seřizoval, přehodil podložky, nic nezabíralo. Chvílemi to bylo dokonce horší! Už se mi to přestávalo líbit. Nakonec mě napadlo asi to nejpodivnější řešení, jaké bych kdy mohl vymyslet. Vytáhl jsem rybičku starší možná než lidstvo samo a lehce jsem seřízl hranu špalíku. Bylo to lepší, ale pořád to drhlo. Bylo potřeba provést radikální řez. Odstranil jsem asi třetinu materiálu brzdového špalíku (seřízl jsem vrchní hranu), aby se nedotýkal pláště. Heureka! Problém vyřešen! Řek jsem si, že jestli se to zase začne ozývat, nic nebudu říkat, páč mě to už docela štvalo.
Konečně jsme mohli nerušeně pokračovat v cestě. Zanedlouho se naskytla možnost brzdu vyzkoušet na 12% kopci. Podle Zbyňka test dopadl na výbornou.

Cestou jmse se pak stavili na Lampelbergu a ochutnali jsme dva vzorky. Ryzlink rýnský a Tramín :)
U posezení jsme se skupinkou cyklistů probrali věci kolem jednokolek (a rozdali vizitky) a jelo se dál. A najednou jsem to uslyšel. Zase to škrtání! Jak jsem si slíbil, tak jsem udělal. Neříkal jsem nic a my jsme pokračovali dál. Moc dlouho jsem to ale nevydržel a hned při první příležitosti jsem se na to podíval. Nějakým záhadným způsobem se povolil stavící šroubek u jedné čelisti. Párkrát jsem zakroutil šroubovákem a bylo po starostech.
U Jaroslavického rybníku jsme potkali dalšího mého bývalého spolužáka. Čirou náhodou na tom stejném odpočívadle, jako tenkrát při lámání rekordu.
A taky úplnou náhodou jsme cestou domů potkali toho stejného autobusáka a samozřejmě jsme mu zamávali :) 

Trénuji

Poprvé jsem se pustil do dvou výletů během dvou dnů. Pokaždé asi jen 35 kilometrů. Ale člověk to ze začátku nesmí přehánět. Piluji jízdní styl. Především se snažím odstranit můj zlozvyk v podobě změn rychlosti jízdy, které mě stojí nemálo energie (vyrovnávání, dupání na pedály při padání dopředu...) a prodlužovat dobu a vzdálenost mezi přestávkami. Zvyšuji váhu bagáže a taky rychlost.

Včera jsem vyrazil až o půl páté odpoledne, páč tou dobou už venku bylo dýchatelně. Vydal jsem se do vinic na česko-rakouském pohraničí. Jsou tam celkem pěkné kopečky vhodné k tréninku.

 

Asi v půlce začal foukat docela silný vítr. Foukal sice ve směru jízdy, ale tohle není jak na kole. Skoro bych až řek, že mi to vadilo. Vítr vás totiž pořád tlačí dopředu a vy na to musíte celkem slušně dupat. Ale zase na druhou stranu bylo příjemné klima.

Cestou nazpátek jsem se snažil jet co nejrychleji. Ne že bych chtěl být dřív doma, ale proto, že se snažím zvýšit cestovní rychlost. Celkem se to i dařilo.
Nebýt pozastavení se u jednoho sklípku a následného pobytu až do časných ranních hodin, měl bych průměrku někde kolem 11,6 km/h :)

Už nám přiložili pod kotel

Jelikož jsem s jednokolkováním začínal v září minulého roku, nemohl jsem si vyzkoušet jaké to je jet někam dál v pořádném parnu. No a dneska se mé "přání" vyplnilo...
Rozhodl jsem se totiž, že po škole podniknu menší protahovací výlet. Studijní záležitosti jsem vyřešil včera takže času bylo habaděj. Venku bylo nějakých 26°C, což má sice do léta docela daleko. Kdyby ale záleželo na mě, všechny ty tropické teploty bych zakázal :). Tentokrát jsem se nezapoměl namazat opalovacím krémem, neboť po zimě je člověk bílý jako stěna (teda pokud nechodí do solárka, brrr...) a navíc hlásili, že je nad ČR ozónová díra.
Zjistil jsem, že se při vyšších teplotách opravdu nejezdí dobře. Není to jako na kole, kdy vás to chladí, když jedete rychle. Byl jsem rád za každičký kousek stínu, který se cestou nabídl. Voda rychle ubývala a nakonec mi nezbylo nic jného, než trasu přeplánovat a zkrátit. Střihnul jsem to lesíkem do jedné vesnice, kde jsem potkal spoustu lidí. Nevím čím to bylo, ale zírali na mě, jako bych byl z Marsu :D
Párkrát jsem dostal příležitost vyzkoušet brzdu. Už asi na třetím kopečku jsem to dostal do ruky. Je to perfektní! A co je ještě lepší - i při silném zmáčknutí páčky brzda nevrže.
Šmarja když si tak uvědomím, že je teprve konec dubna, nechci si ani domýšlet, jak to bude vypadat v červenci. Už slyším, jak rosnička v předpovědi počasí hlásí "příjemných 35°C". Bych chtěl vidět, komu je taková výheň příjemná...
Každopádně s trochu těžším a větším báglem na zádech, žhnoucím sluncem nad hlavou, stovkami kilometrů v nohách a sedlem zařízlým až kdo ví kde ta cesta asi nebude nejlehčí.

Je libo brzdu? Ale jistě, proč ne?!

Tak jsem se dočkal té brzdy. Původně jsem sice chtěl kupovat Maguru, ale vysolit za ni tři tisíce se mi opravdu nechtělo. Pak jsem narazil na tento článek a řekl jsem si, že to musím mít taky :)
Oslovil jsem tedy souseda, strojaře, vinaře, kamaráda a cykloparťáka v jedné osobě a dal mu bojový úkol. Po pár týdnech se dostavil tento fantastický výsledek.

Celý systém je podobný tomu v odkazu. Originální šrouby z Véček byly nahrazeny užšími, aby jse šlo namontovat do závitu v rámu. Pro tyto užší šrouby bylo potřeba udělat speciální lože, aby mezi šrouby a čepem čelisti nebyla vůle. Brzdy jsou tedy přišroubovány každá jedním obyčejným šroubem. Žádná změna průměru ani matičky.
Poté bylo potřeba vyrobit podložku, o kterou se bude opírat napínací pružina brzd. Tato podložka je vyfrézovyná do tvaru písmene L, přičemž její kratší strana slouží jako zarážka.
A nakonec držák pro brzdovou páčku - to je vlastně kopie originálního držáku, ale tento je mnohem kratší, aby se vešel na "Air Saddle". Sedlo má totiž uprostřed dva šrouby, které by dlouhému držáku vadily.

Příprava na lakování držáku páčky

Jako z továrny a přitom o čtyři stovky levnější :)

Detail uchycení - krásně jdou vidět zmiňované prostřední šrouby.

Kompletace brzdových čelistí.

Lože pro úzký šroub.

Montáž nebyla zrovna moc příjemná. Šrouby jsem zkrátil a taky trochu odbrousil z délky brzdového lože. Závity, resp. jejich osa není v rámu rovně. Možná je to záměrně, možná jsou Němci leví, ale pokud to člověk neví, je celkem oříšek tam ten šroub společně s podložkou a brzdou dostat.  Když už se mi povedlo to tam všechno našroubovat, zjistil jsem, že se brzda nemůže otáčet, neboť hlavička šroubu je moc úzká. Takže jsem to musel zase rozdělat a dát tam podložku. Pak už vše fungovalo.
Následovala cyklistická klasika - montáž bowdenu, lanka a pak to celé seřídit.

Hotovo. Vlastně ne. Ještě mi na lanku chybí prachovka...

Hned po vyjetí z výrobní linky. Ani jsem se nestihl převlíknout do sportovního :D

Dneska jsem neměl moc času to pořádně otestovat, ale hned první metry jsem se na tom cítil docela nejistě. Lidově řečeno "není to žádná prdel". Příští týden, snad ve středu, to podrobím zatěžkávací zkoušce. Každopádně, vypadá to skvěle, funguje to a jedna sada přišla na necelých 300 korun. To je více než desetkrát (!) méně, než co chce Magura za jejich HS33jku.
Zatím nikde nic nepíská, ale to bude asi tím, že jsem s tím intenzivněji nebrzdil. Nechal jsem tam původní špalíky. Uvidíme, jak si povedou. Pokud neobstojí, dám tam trojsměs, kterou používám na kole a jsem s ní maximálně spokojený.

PS: Možná ještě trochu zkrátím bowden, aby tak netrčel dozadu...

Povolování výpletu

Po včerejším výletu jsem si dnes šel jen tak na chvíli blbnout. Trénoval jsem couvání a idling. Přijde mi, že jsem v tom couvání nějak zamrz. Občas sice ujedu i víc než tři metry, ale většinou padám asi tak po jednom. A dneska mi to nešlo vůbec... To ale není podstatné.
Ke konci včerejší výpravy jsem si nemohl nevšimnout podivného lupání někde v kole. Ložiska to určitě nebyla, ta dělají jiný zvuk. Tenhle byl takový dutý a otupělý. Nevím jak bych to líp popsal. A dneska se frekvence toho lupání nějak rychle zvyšovala. Hned jsem si vzpoměl na příspěvek od Flycrosse s názvem "Dokonáno jest" a začal okukovat sváry, jestli mi někde nepraskl rám. Nic jsem nenašel a tak jsem si velice oddychl.
Pátral jsem tedy dál a pak mě napadlo zkontrolovat dráty výpletu. A ejhle, byly to dráty! Z celkem 48 jich bylo 5 povolených tak, že se niple daly šroubovat prstama. Dál jich pak bylo povolených ještě asi deset. Alou domů! Naštěstí trénuji hned před domem, takže to byla záležitost deseti sekund :)
Popadl jsem centrklíč a začal dotahovat. Po dvou minutkách už jsem zase jezdil a otravný zvuk byl tentam.
Je to ale docela zvláštní, že se niple dokáží povolit až do takové míry. Na kole jsem se s tím nikdy nesetkal. Možná je to způsobeno zabíráním na obě strany (zastavování, couvání, skoky atd.)
Celkem mě znepokojilo, že počet povolených drátů byl tak velký. Při nějakém agresivnějším skoku by pak moh nějaký i prasknout. V cykloservisu mi po měsíčním čekání na náhradní dráty řekli, že tuhle velikost nemůžou sehnat. A to je prosím 29"! Tuším v roce 2010 nebo 2011 to byla novinka mezi horskými koly a dneska se snad všichni horáci dělají tady v tomto rozměru...
Proto vřele doporučuji pravidelně kontrolovat výplet.