Člověk se celý den plahočil krajinou, krotil jednokolovou mašinu, občas od ní nebo od země (nebo od obou) schytal ránu, potil pot i krev. Pro zábavu. A taky proto, aby často ještě tentýž večer mohl usednout k počítači a svůj počin zvěčnit v podobě článku s pár fotkami.
Nezřídka to zabralo dalších pár hodin. Ale ten pocit dobře odvedené práce poté, co člověk kliknul na čudlík Publikovat, ten byl moc fajn.
A tak jsem si řekl, že by nebylo špatný v tom decentně pokračovat. Momentálně nejsou v plánu přípravy na žádnou epickou výpravu, ale to neva. Jak již adresa blogu napovídá, cesta je tím cílem. A ta cesta pořád pokračuje. Vyvíjí se a píše další příběhy.
A dnešní příběh patří jednokolce, která mi momentálně parkuje doma ve stodole...
Když jsem se po letité pauze definitivně rozhodl pro znovupořízení stroje, nechtěl jsem jen tak něco. Chtěl jsem to, co už má nějaký ten škrábanec. Tu a tam rez. A protože jsem od přírody škrt, taky něco, co nebude stát majlant.
Často mi vadí komplikovanost a přetechnizovanost nových věcí a obecně ke mně technický pokrok přichází daleko pomaleji. Tak jsem hledal a dumal. A vlastně jsem ani moc dlouho nehledal.
Volba celkem rychle padla na starou známou QU-AX Cross 29", toho času už výrobcem přejmenovanou na MUni.
Je to vlastně o rok mladší sestra té, která objela mou domovinu. Párkrát dokonce jezdily obě mašiny bok po boku.
Tahle čamrda pochází z roku 2013, kdy si ji pořídil Zbyněk. Toho času zakladatel občanského sdružení O kolečko míň, náš nejšikovnější trialista a flatař, veledůležitá spojka a pomoc během Cesty a v pozdější době dokonce dvojnásobný starosta naší malé vísky.
Během svého úřadování, krom spousty jiných věcí, napsal například knihu o historii obce a nebo o ní natočil dokument.
Tehdy v tom roce 2013 jsme spolu jezdili na různé akce a výlety a postupně trénovali na cestu kolem hranic ČR. Pokořili jsme několik vzdálenostních rekordů. Třeba tady ten na 85 km.
Celkem rychle ale Zbyňa propadl trialu a flatu (načež si postupně vymknul oba kotníky a s ježděním prakticky přestal), čímž větší kolo přestal používat a odkoupil ho od něj můj bratr.
S bráchou jsme občas na jednokolech někam vyrazili. Když se na to dívám zpětně, tak si tak říkám, že jsem ho vůbec nešetřil 😇
Po Druhé výpravě jsem s ježděním prakticky přestal. Brácha občas jezdil sám, ale ta potvora ho jednou poslala k zemi tak nešikovně, že si musel nechat ošetřit poranění hlavy. S ježděním skončil prakticky ze dne na den.
A tak jednokolka dál čekala v té nejvyšší komnatě nejvyšší věže na svého zachránce a... to je jinej příběh.
Zkrátka, po dlouhých letech dostala šanci u mé maličkosti.
Byly potřeba akorát nové kliky a pedály.
Technicky je to stará dobrá klasika:
Ocelová vidlice
Dvojitý rafek 48 děr
Plášť Maxxis Ardent 29x2,25"
Kliky Nimbus 137mm
Ocelový náboj QU-AX MUni ISIS
Stavitelná sedlovka KH 25,4 mm
Sedlo KH Fusion Freeride
Doma zbastlená V-brzda
Došlo mi, že vlastně vůbec nepotřebuju super duper stroj, protože se bojím všech stejně ☺️
Žádné komentáře:
Okomentovat